Kde se vzal, tu se vzal ridge

Možná si myslíte, že toho o ridge bylo řečeno již dost. To je ale omyl. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ridge sice je pruh opačně odzadu rostoucí srsti na hřbetě podle páteře. Jenže je mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát…

Ridgebacka si každý snadno zapamatuje, a to především proto, že má ony opačně rostoucí chlupy na hřbetě. Je to pro něj prakticky charakteristický znak. A vlastně i standard plemene tuto „zvláštnost“ zdůrazňuje. Zajímavé však je, že tento znak je daleko starší než plemeno samotné.

Roku 1505 popsal jistý Angličan G. M. Theal psy afrických lovců Hotentotů z dnešní Jihoafrické republiky a Nambie, kteří měli na hřbetech obráceně rostoucí pruh srsti. Takový záznam můžeme nalézt také v knize afrického cestovatele, skotského misionáře D. Livingstona, která vyšla v roce 1857.  Tento muž v letech 1852 – 1856 prošel jako první Afriku od západu k východu, prozkoumal řeku Zambezi a objevil mimo jiné Viktoriiny vodopády a prameny řeky Kongo.

Hotentoti a jejich psi

Sami sebe nazývají jako khoi-khoin, což by se dalo přeložit jako „lidé-lidí“ a představují jedny z původních obyvatelstev jižní Afriky. Jde o značně archaické etnikum, jehož minulost sahá až do konce paleolitu. Vyznačují se mnoha primitivními znaky a to jak ve stavbě těla, tak i v kultuře. Psi Hotentotů jsou celkem drobní a s oním ridge na hřbetech. Ačkoliv jsou celkem malí, tak byli používání k lovu zvěře, ale i té velké. Jejich práce se dá v podstatě přirovnat k dnešním honičům. Jejich stavba těla je přirovnávána ke psům tzv. šensi, které i dnes známe z různých koutů světa, a to především z tropických oblastí. Tito šensi psi jsou v celku štíhlí, možná až hubení. Vypadají jako takoví malí kříženci německého ovčáka nebo pinče, avšak se zatočeným ocáskem na záď. Uši jsou někdy vztyčené, jindy povislé. Tyto psy můžeme dnes potkávat například u afrických kmenů například Bantuů či Pygmejů.

Psi ze souostroví PHU QUOC

Toto souostroví patří k Vietnamu. Skládá se celkem z šestnácti ostrovů, přičemž největší z nich leží v Siamském zálivu a rovněž se jmenuje Phu Quoc. A právě na tomto ostrově v dnešní době pobíhají tzv. phuquocští psi. Tito psi jsou údajně vynikajícími lovci, jsou středně velcí, vyskytují se v různých barevných varietách, mají ocas zkroucený nahoru a vztyčené uši. Pro nás je důležité vědět, že se opět jedná o psy, kteří mají na hřbetě ridge. První, kdo o těchto psech podal zprávu, byl J. A. Peterson v časopise z roku 1895. Opíral se při tom o zprávy Dr. F. Doceula z Kambodže, který dva psy z Phu Quoc vlastnil. Dr. Doceul odchoval s těmito psy několik vrhů a tři z mladých věnoval francouzskému parku Jardin d' Acclimation v Paříži. Popis je velmi podobný dnešnímu ridgebackovi, avšak výrazný rozdíl je v postavení uší, psi z Phu Quoc mají uši vztyčené na rozdíl od rhodéského ridgebacka, který je má sklopené.

Zpět k ridge…

Z výzkumu pod mikroskopem, který prováděla E. Muller-Forrerová z roku 1985 byl zjištěno, že kůže na hřbetě pod ridge nevykazuje žádné zvláštnosti ani odchylky než kůže na zbytku těla.  Odlišnost však hledejme přímo v srsti, která je právě v této oblasti jiná. Je zde delší a hrubší. Zpravidla je ridge útvarem začínajícím v oblasti kohoutku, kde je širší a tvořený dvěma víry. Dále pokračuje podél páteře a směrem k ocasu se zužuje. Končí však až v oblasti beder. Ne vždy je ale tento útvar ideální. Existují tvary žádoucí i méně žádoucí.

Genetika není matematika

S ohledem na dědičnost je to pro plemeno znak typický. A právě možná i z hlediska ridge není chov tak úplně snadný. O dědičnosti ridge bylo napsáno mnoho zajímavých publikací. Ne vždy je ale jasně dáno, že pokud mají rodiče ridge téměř dokonalý, budou to takto mít i jejich štěňata. Proto chovatelé ridge věnují zvláštní pozornost. Genetika však není snadným tématem, a proto se tomu budeme ještě věnovat v jiném článku – v rozhovoru s odborníkem.

Spolu s ridge jde někdy i dermoid…

Dermoid je v podstatě vchlípená kůže do tkání ležících pod ní. Tyto vychlípeniny jsou porůznu hluboké. Mohou být i nemusí být spojeny s povrchem těla. A právě výskyt ridge je někdy u ridgebacka doprovázen výskytem těchto kožních záhybů a cyst. Pokud jsou tyto cysty hluboké, pak mohou zasahovat až do páteřního kanálu a dokonce vyvolat určité poruchy pohybu pánevních končetin. Opět se tomuto složitějšímu tématu budeme věnovat v samostatném článku.

Ridge musí být zřetelný, ostře ohraničený a symetrický. Sestává z přední rozšířené části, nacházející se zhruba nad kohoutkem, která je tvořena dvěma chlupovými víry – crowns (korunky) a nazývá se box. Celý box má být co nejsouměrnější. Nesmí však tvořit více jak 1/3 délky celého ridge. Ridge se zužuje rovnoměrně směrem k bedrům do špičky a jeho šířka nemá překročit 5 cm.

Iveta Panýrková

Foto: archiv redakce