Josef Hendl byl aktivním kynologem sedmdesát let!

Tušíte, kdo byl pan Josef Hendl a které plemeno se stalo jeho srdeční záležitostí? A dovedete si představit, že dokázal ve svých osmdesáti letech vyhrát prestižní Memoriál Karla Podhajského pro ohaře? Ano, byl to zcela výjimečný člověk, který se nesmazatelně zapsal do srdcí příznivců lovecké kynologie a také chovatelů ohařů. Pojďme tedy na něj společně s úctou zavzpomínat…

Josef Hendl *20. 10. 1922 – †12. 11. 2020

V životě psím i lidském jsou věci radostné i neradostné. K těm druhým patří zpráva, která rozesmutnila zvláště příznivce lovecké kynologie obecně a plemen ohařů zvlášť. Ve čtvrtek 12. listopadu 2020 zemřel pan Josef Hendl. Byl výraznou osobností a možná stojí za to jej trochu připomenout těm, kdo ho znali a představit těm, kdo jeho jméno možná teď čtou nebo slyší poprvé.

S ohařem po boku

Předseda ČMKU gratuluje Josefu Hendlovi k 90. narozeninám.

Pan Josef Hendl se narodil 10. října 1922 v Čáslavi. Vyučil se jako písmomalíř. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po návratu v roce 1945 si našel místo ve svém oboru v Lovosicích. S novým místem našel i řadu nových kamarádů. Oblast okolo Litoměřic vždy přála myslivosti a noví přátelé pana Hendla k myslivosti přivedli. Brzy si však uvědomil, že k tomu, aby mohl myslivost dělat, potřebuje pomocníka, a to pomocníka čtyřnohého. Pořídil si německého krátkosrstého ohaře a začal jej cvičit. Rady hledal v odborné literatuře a také u zkušenějších kolegů. S prvním krátkosrstým ohařem neměl moc velké štěstí. Pes byl nemocný a jeho život brzy skončil.

Pan Hendl bez psa nezůstal dlouho a pořídil si opět německého krátkosrstého ohaře, tentokrát fenku. Plemeno mu natolik učarovalo, že v podstatě jiného psa než „kraťase“ neměl. Sám přiznával, že jednou cvičil kamarádovi českého fouska, ale osobně o jiné plemeno než krátkosrsté ohaře nestojí. Měl chovatelskou stanici „z Lukavských strání“, ale více než chovu se věnoval výcviku a to na velmi vysoké úrovni. Byl také všestranným rozhodčím pro zkoušky loveckých psů.

S kynologií začínal brzy…

Na dotaz, kdy vlastně s kynologií začínal, odpovídal pan Hendl, že ve dvaceti osmi letech letech. Nepatřil k lidem, kteří by si řekli, že jim věk a zdravotní stav neumožňuje se dál věnovat myslivosti a psům a byl aktivní až do poslední chvilky. Když si jednotlivá data srovnáme, uvědomíme si, že se výcviku a chovu německých krátkosrstých ohařů věnoval neskutečně dlouhých sedmdesát let.

Vyhrál snad všechny prestižní soutěže!

Mars z Kvítele

V rámci lovecké kynologie existuje celá řada prestižních memoriálů. Za všechny je asi možné jmenovat Memoriál Karla Podhajského. Říká se o něm, že to, co znamená Velká pardubická pro koně, znamená Memoriál Karla Podhajského pro ohaře. „Podhajáku“, jak kynologové lidově nejprestižnější memoriál nazývají, se pan Hendl s různými psy zúčastňoval opakovaně a v roce 2002 jej ve svých osmdesáti letech se psem Marsem z Kvítele vyhrál. V podstatě vyhrál snad všechny u nás pořádané soutěže a memoriály a jméno Josef Hendl mělo a má výbornou pověst u chovatelů německých krátkosrstých ohařů po celém světě.

Psi vás milují víc než sami sebe…

Litoměřicko je z pohledu výcviku ohařů zajímavou oblastí. Deleguje se odtud řada výborných výcvikářů, lovecká kynologie používá spíše termín vůdců a také rozhodčích. Velký vliv na to měl i pan Hendl. Za vše asi hovoří to, co zaznělo v časopise Myslivost v článku pana Lubomíra Hajného „Můj život s ohaři“. Na dotaz, co by poradil začínajícím vůdcům, v něm pan Hendl odpověděl:

„Aby cvičili v kolektivu. Vezměte si, kolikrát je venku špatné počasí. Když cvičíte sám, tak si řeknete, že nikam nepůjdete. Ale když už jste domluveni všichni, tak se překonáte a jdete. A na zkouškách vám to bude jen k dobru, protože těžké podmínky jste si vyzkoušeli na výcviku, a na ostro už to můžete být jen lepší. Poradil bych méně zkušeným, anebo začínajícím vůdcům, aby se nebáli jít za zkušenými vůdci pro radu, aby vyhledali místa, kde mohou cvičit na divoké zvěři a také, jak už jsem říkal, aby si našli kamarády, kteří rovněž cvičí a aby si navzájem všichni pomáhali. Určitě je lepší si nechat poradit a u výcviku uvažovat a přemýšlet. Za svůj život, pokud jsem mohl, tak jsem se vždy snažil lidem poradit a pomoci. I když cvičím desítky let, když se mi něco nedaří, přemýšlím, kde jsem udělal chybu a jak ji odstranit. Člověk není nejchytřejší a ke každému psovi se musí přistupovat individuálně. Mnohdy se stane, že se rozčílíte a pejskovi tím jen ublížíte. Naštěstí většina psů vám to odpustí hned, v tom je jejich krása, milují vás totiž víc než sami sebe“.

Čest jeho památce!

Jak již bylo řečeno, pana Josefa Hendla znají lidé točící se okolo loveckých psů. Znát ho ale mohli i lidé od jiných plemen. Byl jedním z pořadatelů litoměřické mezinárodní výstavy Nord Bohemia Canis. Z jeho ruky písmomalíře po léta vycházely informační tabule. Možná si vystavovatelé a diváci, když jej potkali neuvědomovali, že ten malý pán se zvláštním úsměvem je legendou české lovecké kynologie. Čest jeho památce.

Foto: Jan Tichý