Josef Dušánek patří k legendám české kynologie!

Chtěli byste blíže nahlédnout pod pokličku české celní kynologie a seznámit s šéfem Výcvikového zařízení služební kynologie Celní správy ČR Heřmanice Josefem Dušánkem? A víte, že za jeho působení právě toto středisko dosáhlo až na udělení mezinárodního statutu a samozřejmě všeobecného uznání nejen u nás doma, ale i v zahraničí? Pojďme se tedy společně ohlédnout za dvaceti sedmi lety služby této kynologické legendy…

Světového uznání se dostalo české celní kynologii díky úspěšnosti v záchytech kontrabandů, ale také díky výcvikovým a soutěžním aktivitám v mezinárodním měřítku. Na úspěchu se podílely desítky celních psovodů a velkou zásluhu nutno připsat týmu instruktorů Výcvikového zařízení služební kynologie Celní správy ČR Heřmanice v čele s vedoucím Josefem Dušánkem.

Jednou z prvních radostí šéfa výcvikového střediska Josefa Dušánka bylo dokončení rekonstrukce a rozšíření ubytovací kapacity hlavní budovy v roce 2005.

 Koncem minulého roku (rok 2021), po sedmadvaceti letech působení u Celní správy ČR spojeného s mnoha radostmi i občasným zklamáním, ukončil Josef Dušánek služební poměr.  Šestadvacet let šéfoval výcvikovému středisku, a tak se nelze divit, že celní kynologii neopouští jak ve své mysli, tak v ochotě pomáhat svým bývalým kolegům. Laťku úspěšnosti postavil hodně vysoko a je jistě přáním všech českých kynologů, abychom nadále slyšeli o psech našich celníků, jaké měli zajímavé a úspěšné záchyty. Stejně tak nás pejskaře bude nadále těšit zájem celníků z mnoha zemí nechat si v Heřmanicích vycvičit své psovody a psy nebo se zúčastnit mezinárodních šampionátů, které se pořádají v této liberecké lokalitě. Žádná tuzemská profesionální kynologická složka se nemůže pochlubit tolika mezinárodně uznávanými aktivitami jako právě celní kynologie. A jak vypadal počátek této úspěšné cesty? Na to jsme se zeptali generála v. v. Mgr. Zdeňka Richtra, bývalého generálního ředitele české celní správy.   

Mohl byste nám prozradit, zda bylo dříve středisko nebo šéf výcvikářů?

Jiným a originálním počinem bylo vybudování psince ve tvaru osmičky s logistickým zázemím uprostřed.

Myslím, že dříve bylo rozhodnuto o heřmanickém středisku, ale o Josefu Dušánkovi jsem věděl velmi dobře. V polovině devadesátých let jsem vedl Oblastní celní úřad v Liberci a měl jsem tam odborně zdatného hlavního kynologa – Josefa Dušánka. Pokud si vzpomínám, tehdy jsme jako celníci měli pro psí specialisty na drogy a další komodity víceméně provizorní výcvikové středisko v krušnohorském Krásném lese. Bylo to v objektu tamní celní stanice, což přinášelo řadu komplikací a navíc je to místo vysoko v horách, v zimě špatně dostupné a daleko od civilizace, kde jsou objekty potřebné pro praktický výcvik celních psů. Nevhodné pro počáteční přípravu psů byly i horské klimatické podmínky. Někdy začátkem roku 1996 docházelo k postupnému rušení tehdejších celních stanic, které do té doby zajišťovaly mj. i ostrahu zelené hranice po zaniklé Pohraniční stráži. Tyto kompetence přebrala Pohraniční policie, která využila jen část námi opouštěných objektů. Jedním z opuštěných objektů měla být i nově vybudovaná celní stanice v Heřmanicích. A protože to byla budova na konci vesnice, v hezké přírodní lokalitě a s vhodným zázemím a dostatečně velkým pozemkem, uvažovali jsme o jeho využití pro kynologii.

Josef Dušánek při závěrečných zkouškách hodnotí izraelského psovoda po úspěšném ukončení jedné z disciplín pachových prací.

Samozřejmě, že k volbě této lokality přispěl i fakt, že v okolí, tedy na Frýdlantsku i v nedalekém Liberci, byl bezpočet firem i nevyužitých staveb, kde by bylo možné připravovat psí specialisty k praktickému nasazení. S ukončením hlídání „zelené hranice“, kdy jsme měli asi sto dvacet psů, se jejich počet výrazně snížil. A to především všestranných psů, kteří se cvičili ve středisku Horní Lipce. Takže psí specialisté se společně s všestrannými měli nadále cvičit v Heřmanicích. Počítal jsem také s tím, že středisko bude spolupracovat s nedalekým armádním výcvikovým centrem – Veterinární základnou Grabštejn, dnes Centrum vojenské kynologie Chotyně. A bude také našim psům poskytovat veterinární zabezpečení. A pokud vím, v obou směrech je tomu tak dodnes.    

Díky neúnavnému organizování šampionátů psích specialistů s mezinárodní účastí se Josefu Dušánkovi podařilo získat vysoký kredit u Světové celní organizace. Část národních týmů na jednom ze šampionátů.

Pepu jsem poznal koncem roku 1994, kdy jsem hledal náhradu za zemřelého hlavního kynologa mého libereckého celního úřadu. Tip na něho jsem dostal od jeho kamaráda a spolužáka z průmyslovky, který u mě na úřadu pracoval jako zbrojíř. Vyslal jsem ho tehdy za ním přímo na kynologické cvičiště ve Vratislavicích, kde již od revoluce provozoval svoji soukromou výcvikovou školu. Založil ji jako jednu z vůbec prvních v tehdejším Československu. Po určité době přemlouvání ze strany zmíněného kamaráda se dostavil na pohovor, kde jsem mu nastínil profesní možnosti a slíbil podporu rozvoje služební kynologie. V té době měl můj úřad ve stavu osmnáct služebních psů. Pepa mě zaujal i tím, že před definitivním rozhodnutím, zda nastoupit službu u celníků, si dal takříkajíc nanečisto snad dva tréninky se všemi psovody a psy. Tehdy mně sdělil něco v tom smyslu, že máme povahově velmi dobré psy, se kterými se však málo cvičí a psovodi nejsou dostatečně motivovaní. Chtěl jsem tedy od něho vědět co s tím.

Jako byl Josef Dušánek často rozhodčím na celních soutěžích v zahraničí, tak zahraniční rozhodčí hodnotili výkony psů u nás. Na snímku rozhodčí - hlavní kynolog moskevského letiště Šeremetěvo.

Předložil mně tehdy koncepci zahrnující systematický výcvik psů, ale i teoretickou přípravu psovodů. Moc se mně to líbilo a tak jsme se dohodli na jeho nástupu do funkce hlavního kynologa libereckého celního úřadu k 1. 1. 1995. Své záměry plnil a již za tři měsíce uspořádal pro zvýšení motivace psovodů první regionální soutěž. Koncem téhož roku jsme patřili při rezortních prověrkách psů mezi tři nejlepší z jednadvaceti celních úřadů. Z uvedeného je asi zřejmé, proč jsem se později rozhodl jmenovat do funkce výcvikového centra v Heřmanicích právě Josefa Dušánka. On měl totiž nejen skvělý tah na bránu, ale také manažerské schopnosti.

Toto je zlom v historii střediska - stává se mezinárodním výcvikovým zařízením Světové celní organizace. Raduje se z toho generální ředitel celní správy Mgr. Zdeněk Richtr (s generálskou čepicí) stejně jako Josef Dušánek (vpravo s mikrofonem), pásku bude přestřihovat zástupce Světové celní organizace Ulrich Meiser.

Když jsme spolu s panem Dušánkem uvažovali o zřízení heřmanického výcvikového střediska, vždy jsme měli na mysli dát mu mezinárodní rozměr. A to se také jeho šéfovi podařilo. Samozřejmě, že nejprve musel získat kvalitní instruktorský kádr a další personál. Brzy na to se rozšířil výcvik psích specialistů o další kategorie, takže ke psům na vyhledávání drog přibyli specialisté na vyhledávání chráněných živočichů a produktů z nich (CITES), tabáku, bankovek, alkoholu, zbraní a výbušnin. Aby se mohly konat větší akce, jako výcvik zahraničních psovodů a psů či mezinárodní šampionáty, musel předtím zajistit rozšíření ubytovací kapacity a později se postaral také o nový a originálně řešený psinec ve tvaru osmičky. Jakmile středisko zahájilo pořádání národních a mezinárodních kynologických soutěží včetně Mistrovství Evropy protidrogových psů, získalo si v zahraničí velké uznání. A to spolu s úspěšnými nálezy pašovaných komodit v praxi neuniklo pozornosti Světové celní organizace. Proto v roce 2005 udělila středisku mezinárodní statut, což znamenalo zahájení výcviku zahraničních psovodů a psů. Kromě toho se Josef Dušánek zasadil o uspořádání mezinárodních kynologických konferencí a středisko se tak stalo jakýmsi lídrem mezi obdobnými středisky.

Poslední velkou zásluhou Josefa Dušánka na vybudování zázemí střediska je multifunkční výcviková hala, která nemá v tuzemsku ani u evropských celních správ obdoby.

Určitě. Od celní správy jsem odešel po třiceti letech, v roce 2007. Od té doby přicházel Josef Dušánek s mnoha dalšími aktivitami. Obdivoval jsem u něho i to, jak o víkendech neúnavně provázel zahraniční frekventanty kurzů nebo účastníky šampionátů po naší vlasti, aby jim ukázal to nejhezčí, co tady máme. Určitě tím zvyšoval kredit nejen střediska, celní správy, ale i naší země. Nemůžu také nevzpomenout na splnění dávného snu, který měl Pepa po služebních cestách v zahraničí, kde poznával výcvikové podmínky tamních celních kynologů.  Tím bylo vybudování multifunkční výcvikové haly, která nepochybně posouvá kredit české celní kynologie a to jak mezi tuzemskými bezpečnostními sbory, tak v zahraničí.   

Co byste chtěl dodat na závěr našeho rozhovoru?

Generál v. v. Zdeněk Richtr jako zakladatel střediska je pravidelným čestným hostem na mezinárodních šampionátech celních psů.

Za třicet let působení v celní správě jsem poznal řadu skvělých kolegyň a kolegů a „ochutnal“ funkce na všech stupních řízení této instituce. Jako manažer jsem vždy podporoval ty, kteří byli odborně zdatní, chtěli pracovat, přinášeli vlastní návrhy, a které nebylo třeba stále postrkovat. A v tomto směru patřil Pepa Dušánek k těm nejlepším, které jsem u celní správy poznal. Jsem rád, že právě v té nejvyšší funkci jsem se dočkal tak významného ocenění pro středisko v Heřmanicích ze strany Světové celní organizace. Moje velké poděkování za dosažení této pocty patří Pepovi Dušánkovi a jeho lidem, a také za nesmírné úsilí na mezinárodním poli, které ve prospěch celní kynologie vyvíjela moje zástupkyně plk. Mgr. Vendulka Holá.

Pane generále, děkuji za rozhovor.       

Josefu Dušánkovi se dostalo mnoha zahraničních a tuzemských ocenění, naposledy to bylo v březnu 2022 od bývalé ministryně financí JUDr. Aleny Schillerové na rozlučkovém setkání s kolegy z bezpečnostních sborů ČR a dalším příznivci a podporovateli celní kynologie.

Snad jen to, že jsme si připomněli mnohé z počátků úspěšné cesty celních pejskařů a neúnavných aktivit Josefa Dušánka, jenž se právem zařadil mezi legendy české služební kynologie. A nyní bychom se rádi také dozvěděli, kudy by se měla dál ubírat česká celní kynologie. A protože psovodi a výcvikáři mají velkou podporu v plukovníkovi Ing. Petru Müllerovi, šéfovi Odboru dohledu Generálního ředitelství cel, zeptali jsme se, zda poskytne našemu časopisu rozhovor spolu s novým šéfem výcvikového střediska podporučíkem Martinem Kobrčem. A dostali jsme příslib. Tak tedy příště.

Text a foto: Josef Růžička