Legendy československé kynologie – ze Zlaté Jalny

Slyšeli jste už někdy název chovatelské stanice ze Zlaté Jalny? Je to opravdu pojem! Patřil totiž doslova legendární chovatelce dlouhosrstých kolií a bišonků, která nám zde zanechala odkaz, na který se jen tak nezapomíná a ani na něj zapomenout nejde…

Tento den jsme vybrali trochu záměrně, je totiž dobré si připomenout smutné výročí úmrtí báječné ženy a zároveň chovatelky, která svůj dlouhý život zasvětila chovu psů. V sobotu 4. září 2021 je to již patnáct let, co tento svět opustila paní Jarmila Křečková. Její odkaz a chovatelská stanice ze Zlaté Jalny však žije dál, protože ji převzala dle jejího přání vnučka Eva Křečková. A právě ona bude o své babičce vyprávět a s láskou na ni vzpomínat...

Jarmila Křečková *5. 8. 1932 – †4. 9. 2006

Příběh mojí babičky...

Jarmila Křečková a Landings of Ladypark s Janou Werichovou v televizním pořadu Jana Wericha

Pejskařský příběh mojí babičky Jarmily Křečkové začíná poněkud neobvykle…, před výlohou obchodu se zvířaty, kde jednoho dne uviděla štěně zlaté kolie. Její dlouhodobá touha po psovi tak najednou dostala zcela jasnou podobu a mezi uvažovanými plemeny bylo rozhodnuto. Zlatá fenka Aida z Návrší si babičku získala nejen svým velmi líbivým vzhledem, ale také povahou jako stvořenou pro všestranný výcvik. Na cvičišti také záhy poznala svého budoucího manžela, výcvikáře a později i rozhodčího z exteriéru, který ji v jejím pejskařském nadšení podpořil. Její chovatelské plány však Aida nikdy nenaplnila, a tak do rodiny zanedlouho přibyla další zlatá fenka Gina z Údolní přehrady, která se stala zakladatelkou chovatelské stanice ze Zlaté Jalny. Babička tehdy využila možnosti začít zapisovat vrhy od konce abecedy, protože se chtěla vyhnout nejčastějším jménům od písmene ,,A“.

Landings of Ladypark ve filmu Táto, sežeň štěně z roku 1964

V té době samozřejmě nemohla tušit, že za svůj život „otočí“ u kolií abecedu hned pětkrát, jen v opačném sledu než všichni ostatní (tedy od Z do A). Za více než padesát let se ve Zlaté Jalně narodilo 554 štěňat kolií ve 108 vrzích. Ačkoliv to v té době nebylo vůbec jednoduché, podařilo se jí importovat mnoho kvalitních jedinců, převážně ze země původu, ale i z jiných evropských států. Jedním z nich byl Landings of Ladypark, který svou atraktivitou a osobním kouzlem vynikal nejen na výstavách, ale několikrát zazářil také před kamerou – např. ve filmu Táto, sežeň štěně z roku 1964, který televize dodnes vysílá.

Kolie ze Zlaté Jalny poznal na první pohled skoro každý

Landings of Ladypark 1962 Srní

Díky kvalitním importům a pečlivému chovatelskému výběru se během let podařilo babičce ustálit vlastní typ kolií, takže se nezřídka stávalo, že lidé kolie od ní zkrátka poznávali na první pohled. Navíc majitelé kolií ze Zlaté Jalny se často pro další štěně po letech vraceli zase právě k ní. A může snad být pro chovatele větší ocenění za chovatelskou práci? Aktivní byla také v českém klubu chovatelů kolií. Dodnes si pamatuji, jak tehdy na svém psacím stole na veliké „nýtovačce“ sešívala rodokmeny do pevných desek. Nejen, že byla skvělou chovatelkou ale pro začínající chovatele a majitele napsala publikaci "Máte doma psa?". Novější rozšířené vydání pak neslo název „Kólie a vy“ a bylo vydáno na Slovensku.

Babička se snažila být v kontaktu i se zahraničními chovateli, odebírala mezinárodní periodika o koliích (např. anglický Collie Handbook a německou Collie Revue), po revoluci pak začala i více cestovat na zahraniční výstavy a krytí. Splněným snem pro ni byla účast na nejprestižnější výstavě v zemi původu plemene – na jubilejním 100. ročníku Cruft´s (1991) a na světové výstavě ve španělské Valencii (1992). S možností vycestovat do zahraničí začaly její kolie získávat i národní tituly ostatních států a mezinárodní tituly, jako Interšampion nebo Evropský vítěz mladých.

Do jejího srdce zasáhli také bišonci

White Princ v. Trajanus

Vzhledem k tomu, že kolie trávily většinu času na zahradě, začala babička přemýšlet o menším plemeni, které by jí dělalo společnost v prázdném domě po smrti manžela. Náhodou se jí dostal do ruky zahraniční časopis se dvěma bišonky na titulní straně. Velmi ji zaujali a když měla zanedlouho možnost navštívit holandskou chovatelskou stanici v. Trajanus, chtěla je poznat naživo. Kromě smečky živých a přátelských bišonků tam viděla i roční vystrašenou fenku s kouzelným „kukučem“. Chovatelé vyprávěli, že byla bohužel ve špatných rukách a nedávno se vrátila zpět k nim. Babička se pak vrátila domů, ale smutné oči holandské fenky jí zkrátka nedaly spát. A tak se obratem jelo do Holandska znovu, a tentokrát malá fenka Romy přicestovala s babičkou do Prahy.

Trvalo to poměrně dlouho, ale když si pak konečně získala její důvěru, vytvořilo se mezi nimi velmi silné pouto. Romy byla babičce neskutečně oddaná a stala se také zakladatelkou chovu bišonků ve Zlaté Jalně. Vzhledem k tehdejší úzké chovné základně bišonků v ČR se babička záhy rozhodla dovézt z Holandska také pejska – a tak do Prahy přijel i White Princ v. Trajanus. Vytvořila tak základ nové linie bišonků u nás. Odchovala přesně 100 bišonků ve 27 vrzích. Bišonci ze Zlaté Jalny slavili velké úspěchy na výstavách, za všechny jmenujme nezapomenutelného pejska – Gigolo Blanc ze Zlaté Jalny, interšampiona, multišampiona, Evropského vítěze mladých 1999 a světového vítěze ve veteránech 2009. Babička napsala také o bišoncích knihu s názvem BIŠON FRISE, kterou vydalo v roce 2002 nakladatelství Plot.

Zlatá Jalna žije dál

Sanssouci von Crottorf

Bišonci i kolie pak provázeli babičku až do konce jejího života v roce 2006. Babiččiným přáním vždy bylo, aby Zlatá Jalna po její smrti nezanikla. Vzhledem k tomu, že se ve Zlaté Jalně vedle štěňátek narodili i dva synové a šest vnoučat, a láska ke psům bývá dědičná, přání babičky se naplnilo. Převzala jsem chovatelskou stanici ze Zlaté Jalny a věnuji se chovu ruských toyů. Sestra Jana si založila vlastní chovatelskou stanici Sunny Funny a chová vipety. Také ostatní členové rodiny, ač se nevěnují chovu, jsou pejskaři, a tak když se všichni sejdeme, bývá u nás pěkně veselo. Babička by z nás jistě měla radost.

Text: Eva Křečková

Foto: archiv Evy Křečkové

www.zezlatejalny.cz