Jorkšír je nejčastějším návštěvníkem salonů! 2. díl

Máte doma jorkšírka a přemýšlíte, jak nejlépe upravit jeho jemnou dlouhou srst? Zkusíte to sami doma nebo dáte raději přednost profesionální péči? Ať tak, či onak, určitě si rádi o svém vyvoleném plemeni něco přínosného přečtete…

Dnes si povíme něco o jednom z nejrozšířenějších společenských plemen vůbec, a tím je jorkšír. Záměrně neuvádím jeho oficiální název, neboť v salonu se setkáváme zejména s „nepapírovými“ pejsky, tedy bez průkazu původu. A právě to skýtá celou nepřebernou škálu vzhledů a velikostí. Liší se nejen v typu a kvalitě srsti, ale i výškou a dalšími fyzickými aspekty a bohužel i mnoha anomáliemi.

Často slýchám zákazníky, kteří tvrdí, že mají toho mini, středního nebo „toho velkého“ jorkšíra. Standard je však jen jeden, ten oficiální, kdy jork dorůstá do váhy kolem tří kilogramů a má hedvábnou srst bez podsady.

Není jork jako jork…

U zákazníků – jorkšírů se setkávám s nejrůznějšími typy srsti, např. s hustou vatovitou s podsadou, příliš jemnou a řídkou, různě zvlněnou až kudrnatou a někdy i tvrdší rovnou a pevnou, kdy bývá i méně osrstěný čumáček. Z toho nám vyplývá, že střih a úprava takových pejsků není jednoznačná a bývá i náročná. Ovšem i přestože je to malý pes, měl by mu střih a úprava slušet. Zde ji ale musíme vyladit s požadavky majitele, které občas nejsou úplně reálné. Pejskova panička si přinese v mobilu obrázek načesaného vykoupaného pejska s culíčkem na hlavě a splývající srstí upravenou do krásných vlajících závojíčků na nožkách i bříšku. Její pes má přitom zacuchanou až plstnatou, i když delší, ale vlnitou srst, která je sice doma vykoupaná (aby se ušetřila nějaká korunka na koupání v salonu), ale ponechaná bez jakéhokoli zásahu. Prostě jenom volně uschla v obýváku u telky. Zřejmě my v salonech máme být kouzelníky, abychom v co nejkratší době udělali zázrak a vykouzlili požadovanou úpravu.

Jak to tedy probíhá doma po vykoupání?

Pes jak si lehne, má srst různě pokroucenou a pomačkanou asi jako my, když si jdeme lehnout s mokrou hlavou a ráno nás vyděsí pohled do zrcadla. To pak různě vlasy vlhčíme a máčíme, aby si lehly alespoň do přijatelného tvaru a v práci nás poznali. Takový jorkšír je na tom o něco hůře. Srst bychom museli také znovu namočit, vykoupat a pod proudem teplého vzduchu vytáhnout, narovnat a rozčesat. Ale ten přijde s úpravou „vstal a šel“, jak říkala s oblibou moje babička.

„Vezměte ho na krátko, prosím!“

Majitelé často nemají čas a nechtějí se česání pejska věnovat. Slýchám mnoho různých důvodů, proč tomu tak je: „Pes nechce, pes ječí, že i rodina se seběhne, není čas, nejde to, moc se mu to cuchá, za hodinu je zas kožich stejně dredatý, nemá to cenu, mám takový kartáč s drátky jako vy a nejde to, když vezmu hřeben do ruky, pes vletí pod gauč a celý večer ho odsud nikdo nedostane…“ Takže nakonec končí kožich po několika návštěvách a nářcích majitele pod strojkem. „Vezměte ho na krátko bez záclonek, aby byl rychleschnoucí, bezúdržbový a omyvatelný. No, oceňuji, že se někteří páníčkové jorkšírkům věnují tak, že je mají jako opravdové parťáky i do přírody, na výlety a túry, dokonce mám jednu dlouholetou psí zákaznici Fifču, kterou milující pán perfektně naučil spoustu povelů, které zvládá služební pes při poslušnosti. To je pravá psí dáma, která se umí chovat opravdu vybraně.

S „bez PP“ jdou ruku v ruce odchylky a vady…

Ještě bych chtěla trochu nakousnout výše zmiňované anomálie. Přiznám se, že mně někdy až mrazí, co všechno se může vyskytnout za zvláštnosti či nedokonalosti nejen ve stavbě těla. Především jsou to špatná kolena, tedy nejsložitější kloub zadních nohou, kdy mám často pocit, že mi noha zůstane v ruce. V kolenou tak strašně chrastí a kolínko i vybočuje ze své polohy, jde z toho opravdu strach. Dalším trápením jsou úplně volné lokty a postavení hrudních končetin, kdy má pes postoj široko rozkročeného buldoka a není schopen udržet nohy u sebe. Další anomálií a vadou jsou znaky jako trvale vyplazený někdy až visící jazyk z tlamičky (někdo toto považuje za roztomilé...), překlopené velké měkké ucho, kudrnatá srst, zálomky na ocase, chybějící prsty, paradentóza od dvou let věku (padají zuby), zubní kámen, nádory mléčné žlázy, různé bradavičky... Těch jevů vybočujících z normálu a vzdálených standardu a zdravému zvířeti je dost a jsou to vážné věci. Některé se projeví stejně jako u lidí až v pozdním věku, to je jasné. Tudíž ti, kteří o uvažují o koupi jorkšírka, by tedy měli být při výběru velmi obezřetní. Ale to už jsem hodně odbočila od tématu o srsti a úpravě, jen považuji za nutné i toto sdělit.

Každý je originál!

Na celou tuto problematiku se dívám očima člověka, který má denně na stole na úpravu několik takových pejsků (a k tomu samozřejmě další plemena) a mohu tedy velmi dobře srovnávat. Jorkšír je u nás nejen jedním z nejrozšířenějších psích plemen vůbec, ale asi také nejčastějším návštěvníkem salonu. Během měsíce jsem se tedy snažila vyfotit co nejvíce představitelů „plemene“ a do celého článku tedy přikládám ilustrační obrázky té jorkšíří různorodosti.

Čím upravovat srst?

Ještě bych přidala nástroje, které se používají při denní údržbě srsti. Rada na závěr? Poraďte se o nástrojích na údržbu vašeho pejska v dobrém salonu, kde ho znají a určitě vám doporučí, prodají nebo objednají ten správný kartáč, hřeben i další nástroje nebo kosmetiku.

Foto:   Eva Durasová, Michaela Weidnerová

https://www.salonmonty.com/