Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Jedna vánoční…

Souhlasíte, že nejlepší příběhy jsou ty, které sám život psal? A tento je navíc tak trochu úsměvný, tak trochu dojemný a k tomu všemu má i neodolatelnou vůni Vánoc. Tak se s námi skvěle bavte!


Jedna vánoční…
Michaela Čermáková 24.12.2022 4059x Příběhy

Že nám ta naše psiska dokážou pěkně „zatopit“, ale také nás dokonale přechytračit a vzápětí zase rozesmát, je naprosto normální a nejinak je tomu i v čase adventním. A my je milujeme takové, jací jsou a život s nimi je prostě fajn…

„Alfe, dolů, nesmíš!“

Jedna vánoční…

Zrzek se provinile ohlédl a spustil se na všechny čtyři. Pozdě. Slečna už měla na světlém kabátě „razítka“ v podobě psích tlapek. Ale byla hodná a paletko zralé do čistírny nesla statečně. „Ten je sladkej,“ snažila se toho mého zločince pohladit, ale Alfík se už rozhlížel po další oběti. Potíž je v tom, že zbožňuje lidi a lidi mají rádi jeho. Ke každému se řítí s nadšeným výrazem – tebe jsem celý život hledal – a oni mu to věří. A krmí ho rohlíky a chlebem, které on miluje víc než granule, maso nebo svůj život.

My ho opravdu krmíme

Jedna vánoční…

K Vltavě jsem šla nabrat vánoční atmosféru; chodím sem vždycky, když nejsem spokojená s připraveností naší domácnosti na Štědrý večer, a to nejsem nikdy, takže pravidelně courám okolo 20. prosince po nábřeží mezi Železničním mostem a Mánesem a přesvědčuji sama sebe, že napucovaný byt není důležitý.

„Jé, mami, koukej, klokánek…“, dětský hlásek mě probral z neveselých úvah. Alfi už zase loudil. Tentokrát se výjimečně neopíral holčičce o růžovou kombinézku (asi tušil, že by dostal na kožich), ale couval po zadních jako v cirkusu. Měla bych ho půjčit holkám na tanec se psem. „Už mně nezlob, darebáku,“ hnala jsem se po něm plná spravedlivého hněvu, ale jemu to bylo šumák, protože se mu podařilo z dětské dlaně sebrat půlku rohlíku. „No to se mi snad jenom zdá, okamžitě pojď ke mně a pusť,“ přišel ke mně a položil mi s výrazem – na, však si seženu jiný – oslintaný rohlík do ruky. On je to v podstatě velmi hodný pes…

Omluvila jsem se mamince i holčičce, vysvětlila jsem jim, že můj kavalír opravdu nemá hlad a podala jsem stručné informace o plemeni s dlouhým jménem a krátkým nosem, co umí tak báječně dělat klokana. Alf se otíral holkám o kolena a fixíroval je sametovým pohledem. Obě z něj byly na krovkách a maminka si vzala číslo na chovatelku, která měla tu odvahu a naším lumpem nakryla svoji fenku.

Jako moje babička…

Jedna vánoční…

Po nábřeží se k nám blížila stařenka jako z pohádky. Měla klobouček propíchnutý jehlicí s perličkou, zimník s perziánovým límečkem, botky na knoflíčky, hůlku se stříbrnou rukojetí a koženou pompadůrku. Cupkala po kočičích hlavách a rozhlížela se po labuťkách a kačenkách, které chtěla nakrmit. Alfík se proti ní vyřítil takovou rychlostí, že jsem se nezmohla ani na zaječení. Těsně před bábinkou sedl na zadek a upřel na ni pohled typu „několik dní jsem nejedl, máš housku?“

Stařenka se zastavila a hezky se na něj usmála. „Copak bys chtěl, pejsku? Masíčko? Ale to já nemám, mám tu jen chlebíček,“ a aby pesan viděl, že mluví pravdu, rozevřela taštičku, ve které měla tak dvě hrsti pečlivě nakrájených chlebových kostiček. Chudinka netušila, že tohle je Alfínkova chvíle. Než se nadála, vrazil jí tlamu do kabelky a jedním pohybem si nabral většinu chleba do huby. Zbytek kostiček bábince z pompadůrky vyrazil na zem.

Stála jsem na nábřeží a chtělo se mi brečet. Jak mám paní, která mi tolik připomínala moji babičku, vysvětlit, že našeho mizeru pravidelně krmíme, tudíž že nehladoví a krade jen z rozmlsanosti a plezíru? Ovšem bábinka mě převezla. „Tak vidíš, hafíku, a je to. Pan doktor mi řekl, že musím chodit na procházky, třeba krmit ptáčky a ne jen sedět doma a koukat na televizi,“ prohlédla taštičku a hodila překvapenému Alfovi k nohám ještě pár kousků chleba, „no, a dnes už jsem božího tvorečka nakrmila, tak už můžu domů, za chvíli opakují Ordinaci, tu bych nechtěla zmeškat.“

Stařenka se na mně usmála a než se otočila k řece zády, řekla: „A pěkné svátky vinšuji, milá paní, máte moc šikovného pejska.“

Michaela Čermáková

Foto: archiv Michaely Čermákové

Tento krásný příběh je převzatý k knížky Cavalier King Charles spaniel - Jemný původce životem, autorky Michaely Čermákové.

Kam dál ...
    Teta Růžena…

    Teta Růžena…

    Máte rádi veselé příběhy se šťastným koncem? Ty přece k Vánocům neodmyslitelně patří! ...

    Ze života



    Podobné články


    -->