Japonský národní poklad – to je kishu

Japonsko - země vycházejícího slunce má ve světě pověst místa s velmi silně zakořeněnými tradicemi. Svých historických a kulturních památek si Japonci velmi cení. Nejinak je to i co se týče postoje k jejich národním plemenům. Zatímco u nás některá národní plemena bojují o uznání ještě dnes, Japonci se s tím „nemažou” a svá tradiční plemena rovnou prohlásí národním pokladem.

To je případ i plemene kishu, které se do celosvětového povědomí dostalo zejména díky japonskému seriálu Goro – bílý pes, v němž představitel plemene kishu ztvárnil jednu z hlavních rolí. Vždyť koho z nás v dětství nedojímala odvaha, oddanost a  vytrvalost věrného Gora? Popularita původního seriálu byla v domovském Japonsku natolik obrovská, že se v průběhu let dočkal ještě několika filmových zpracování. Jaký je kishu mimo filmové plátno? To se v dubnu (2025) dozvíme od chovatelů a majitelů tohoto japonského pokladu.

Kde se vzal kishu?

Legenda říká, že kishu pocházejí z vlků. Vypráví se, že lovec se slitoval nad zraněným vlkem, kterého našel u cesty. Jediné, co na oplátku požadoval, bylo, aby mu vlk jednoho dne dal jedno ze svých štěňat. Vlk dodržel svůj slib a ze štěněte vyrostl velký lovec a praotec kishu. Lovečtí psi typu špice se v Japonsku vyskytovali již před třemi tisíci lety, což dokazují místní malby zobrazující tyto psy při lovu. Kishu  je jedním ze šesti původních japonských plemen. Své jméno odvozuje od oblasti známé jako Kishu. Díky svým skvělým loveckým vlastnostem, a určité izolaci dané geografickými podmínkami, ve kterých kishu žil, se toto plemeno během dlouhých let víceméně neměnilo. Kishu dokázal přežít i změny, které země zažila během druhé světové války a po ní. Chránil jej nejen izolovaný horský terén ostrova Honšú, ale i nadšenci pro plemeno, kteří oceňovali jeho pracovní schopnosti zejména při lovu divokých prasat, medvědů a jelenů. Cílený čistokrevný chov začal 30. letech 20. století. Japonský chovatel Haruo Isogai ve své studii klasifikoval všechna původní japonská plemena psů do tří kategorií: velká, střední a malá. Kishu zařadil do skupiny středně velkých psů. Původně se toto plemeno skládalo převážně z nebílých (dvoubarevných, žíhaných nebo tečkovaných psů zvaných „buchi”) v poměru kolem 7:3. Trend směrem k bílým psům odstartovala obliba bílých kishu linie Ouchiyama. Vzhledem k popularitě těchto bílých kishu, a povaze bílého genu v plemeni, dnes se přibližně od poloviny 40. let 20. století již nevyskytují jedinci s různobarevnou srstí. Mezi primární registry dnes patří Japan Kennel Club (JKC) a Nihon Ken Hozonkai (NIPPO). Nihon Ken Hozonkai je považován za hlavní registr plemene ve své mateřské zemi, a je zodpovědný za moderní standard plemene, který vešel v platnost roku 1934. V témže roce byl kishu prohlášen i za přírodní národní památku. Jedná se o vzácné plemeno i ve své rodné zemi s odhadovanou populací kolem 10 000-13 000 jedinců a ročními registracemi kolem tří set štěňat. Hlavní registr kishu, jako i ostatních japonských národních plemen vede Nihon Ken Hozonkai.

Chov v ČR

Jak už jsme zmínili v úvodu, Japonsko je zemí velmi tradiční, a vůči okolnímu světu bylo i dlouho odtažité. To platí i v případě jejich národních plemen psů. Naštěstí doby, kdy bylo možno získat kishu pouze darem, už dávno minuly. Stále však platí, že není módním výstřelkem, který potkáte na každém rohu. Do Evropy přibyl kishu teprve nedávno. V roce 2008 chovatelka paní Lenka Dvořáková z Japonska importovala dvě fenky. Jedna z fen zůstala v Holandsku a druhá u paní Dvořákové. Prakticky se tak stala zakladatelkou chovu kishu nejen v ČR, ale i v Evropě. Zejména díky ní a majitelům jejích odchovů se tak chov kishu rozšířil i do Ruska, Finska, Anglie, Francie a Švýcarska. Kromě aktivního chovu paní Dvořáková podporuje chov v rámci Evropy i tím, že podporuje nové chovatele a pomáhá s importy „nové krve” do chovu. V České republice zastřešuje chov Klub chovatelů málopočetných plemen psů, kde mohou zájemci o plemeno najít k dnešnímu dni již sedm registrovaných chovatelských stanic. Podmínky zařazení do chovu je absolvování bonitace nejdříve od 15 měsíců věku, prokázání DNA profilu a jedné výstavy pořádané klubem v jakékoli třídě (kromě dorostu) se známkou VÝBORNÝ nebo VELMI DOBRÝ. V případě zahraničního krytí, musí být dodán DNA profil krycího psa potvrzený veterinářem. V chovu se sleduje DLK, DKK a luxace pately. Spojení stejných rodičů, v případě, že fena zabřezne, je povoleno maximálně třikrát.

Rozlišit je není snadné

Tím, že se japonská plemena vyvíjela v podobném prostředí, jsou si, z pohledu laika snad jen kromě velikosti, velmi podobná. Standard FCI popisuje kishu jako středně velkého psa téměř čtvercového formátu, silné kostry a s dobře vyvinutým svalstvem. Hlava má široké čelo, poměrně strmý stop a slabou čelní rýhu. Nos je černý, u bílých jedinců je povolena i masová barva. Poměrně silná tlama má zužující se klínovitý tvar. Skus je nůžkový, v některých zemích tolerují i klešťový. Oči jsou poměrně malé, trojúhelníkovité, posazené daleko od sebe a tmavě hnědé. Pevně vztyčené malé trojúhelníkovité uši jsou nakloněny mírně vpřed. Krk je silný a vysoký kohoutek přechází v krátký pevný hřbet. Hrudník je hluboký a břicho vtažené. Plece jsou mírně šikmé s dobře vyvinutým svalstvem. Nadloktí s lopatkami svírají středně velký úhel a lokty přiléhají k trupu. Mírně šikmá nadprstí přechází v pevně sevřené tlapky s dobře klenutými prsty. Polštářky jsou objemné, pružné, drápky tvrdé a přednostně tmavé. Pánevní končetiny jsou dobře vyvinuté, silné, středně zaúhlené s robustními silnými hlezny. Vysoko nasazený silný ocas je nesený nad hřbetem silně stočený nebo srpovitě zahnutý. Natažený dosahuje špičkou téměř k hleznům. Krycí srst je tvrdá a rovná, podsada měkká a hustá. Na lících a ocasu je poměrně dlouhá. Dnes jsou uznávány tři barvy: bílá, červená a sezamová. Psi dosahují kohoutkové výšky 49 – 55 cm a feny 46 – 52 cm (NIPPO, JKC). Plemeno působí ve srovnání s ostatními středně velkými japonskými plemeny více svalnatě.

Jaký je kishu?

Kishu je velmi oddaný zejména „svému” člověku, třebaže má rád celou svou rodinu. Dalo by se tedy říci, že je to spíše pes jednoho pána. Případnou změnu majitele toto plemeno nese velmi těžce. To, že ke svému člověku vzhlíží, však neznamená, že bude vykazovat „slepou poslušnost” jako mnohá jiná plemena. Ze své podstaty neohroženého lovce je to pes velmi nezávislý, zvyklý rozhodovat se sám. Jako společník je kishu velmi důstojný, jemný a citlivý. V přístupu k cizím lidem bývá o něco otevřenější než ostatní japonská plemena, avšak není to vyloženě „pes vítací”. Kishu by měl být nebojácný, ale ne agresivní. Ačkoliv není typickým hlídacím psem, v případě nutnosti je ochotný svou rodinu bránit.

Výchova a výcvik – nekonečný příběh

Ačkoliv je kishu velmi inteligentním plemenem, s monotónním opakováním cviků u něj neuspějete. Jeho duše je značně nezávislá, a jeho spolupráci a pozornost si musíte „zasloužit”. Díky jeho silně zakořeněnému loveckému pudu a značné rezervovanosti vůči cizím lidem je v případě kishu socializace od raného mládí opravdu důležitá. Stejně jako jiní volnomyšlenkáři psího světa ani kishu nesnáší ve výcviku dril nebo nátlak. Pokud mu v danou chvíli povel nedává smysl, prostě neposlechne, a zařídí se podle svého. Přestože chápe a učí se velmi rychle, jeho ochota spolupracovat není příliš vysoká. Při výchově a výcviku kishu tak potřebujete nejen moře trpělivosti, ale i jistou dávku vynalézavosti a umění přesvědčit svého kishu, že poslechnout se v dané chvíli vyplatí.

Kishu a ti druzí…

Jak už jsme naznačili v předchozím odstavci, včasná a dobrá socializace je u kishu alfou a omegou budoucího spokojeného soužití. Ani tak však od svého psa v tomto směru nečekejte žádné velké kamarádství k jiným zvířatům nebo cizím lidem mimo jeho „domovskou smečku”. Instinkt lovce v něm dřímá opravdu hluboko, a tak je pro něj mnohdy kořistí nejen hlodavec, pták nebo kočka, ale i mnohem větší soupeř. To samé platí pro jeho samostatnost a rezervovanost vůči cizím. Kishu zkrátka nemá potřebu se družit a nejraději je mu mezi svými. Cizí psy, pokud je na ně zvyklý, je ochoten do určité míry tolerovat, pokud akceptují jeho osobnost. V opačném případě dá jasně najevo svou nelibost.

Aktivní parťák

Kishu pravděpodobně nikdy nebude v čele nejpilnějších studentů na poli klasické poslušnosti, obran nebo stop. Je však spousta jiných aktivit a psích sportů, kde to může „natřít” tradičnějším plemenům. S trpělivým přístupem a dobrou motivací by mohl nalézt zalíbení v agility nebo hoopers. Svou vytrvalost a potřebu aktivního pohybu uplatní při canicrossu, dogtrekkingu nebo bikejöringu. Skvělou alternativou k jeho původnímu poslání samostatného lovce by mohl být v našich středoevropských podmínkách i coursing. Váš kishu vám však bude vděčný za jakýkoliv čas strávený ve vaší společnosti na toulkách přírodou.

Chlup se, chlup tam…

Ačkoliv se to nezdá, kishu je poměrně bezúdržbovým plemenem Péče o srst není, kromě období línání, nijak náročná. Běžně stačí srst jednou nebo dvakrát týdně vykartáčovat. Není tak hustá jako například u akity a nemá tendenci se cuchat nebo plstnatět. V letním období kishu téměř nemá podsadu, a k načechranému lednímu medvídkovi ze zimy má opravdu daleko (smích). Pravidelná kontrola uší, zubů a drápků je stejná jako u každého jiného plemene.

Zdraví mu slouží

Kishu je poměrně zdravým plemenem, které se v průměru dožívá dvanácti až čtrnácti let. V chovu se u nás sleduje dysplazie loktů, kyčlí a luxace pately. Někteří jedinci se mohou potýkat s problémy se štítnou žlázou. V chovu se také objevily  alergie, entropium a gastrointestinální problémy. U většiny zmíněných zdravotních problémů je na vině obvykle genetická predispozice. Zodpovědní chovatelé se však tyto predispozice k onemocněním snaží eliminovat zdravotními a genetickými testy.

Pro koho se hodí?

Hledáte-li plemeno lehce cvičitelné, přirozeně poslušné a ochotné se vám vždy zavděčit, raději se poohlédněte jinde. Taktéž vyznavači lenošení u televize by se s kishu v životní filozofii příliš neshodli. Toto plemeno spíše ocení sportovně založeného člověka se svobodnou duší, který příliš nelpí na slepé poslušnosti. Toulat přírodou se s vámi bude kishu velmi rád, ovšem za předpokladu že nebudete spoléhat na propojení pouze duševním, ale nebude vám vadit mít ho většinu času na vodítku. Kishu se ve své domovině stále lovecky využívá a několik století šlechtění k lovu z něj nevymažete ani sebetrpělivějším vysvětlováním, výchovou a výcvikem. Imponuje vám oddaný, hrdý, nevtíravý a samostatný pes s vlastním názorem? Máte rádi výzvy? Pak by právě kishu mohl být pro vás tím pravým parťákem pro život!

Kateřina Smětáková

Foto: archiv Radky Urbaníkové (CHS Zli-Rů), historické foto - kishuclub.com

Zdroj: web:wikipedie, ifauna, kishuclub.com, nipponpositive.com, akc.org

Portrét plemene Kishu-Inu

Originální název	Kishu
Zkratka plemene	KII
Země původu	Japonsko
Číslo standardu	318
FCI skupina	V. - Špicové
Přesná velikost	49 až 52 cm
Druh srsti	krátká
Vhodnost	pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	do bytu na zahradu
Využití	dlouhé tratě myslivost

---

Celkový vzhled:

Jedná se o středně velké psí plemeno lehké, ale dobře osvalené konstrukce. Srst, která pokrývá celé tělo, je krátká, na některých místech středně dlouhá, přiléhavá a hustá.

Barva:

Bílá, červená a sezamová (rovnoměrná směs černých, červených a bílých chlupů).

---