Jak předejít separační úzkosti během karantény?

Napadlo vás, že s koncem „korona časů“ na nás může čekat separační úzkost? Kvůli momentální karanténě část z nás teď pracuje z domu a někdo má dokonce nečekanou „dovolenou“. Největší radost mají z nové situace nejspíš pejsci, kteří si zvykli, že je jinak každý den necháváme o samotě. Jenže...

Nadšení ze společně stráveného času se však může záhy proměnit ve velký problém. Mnohokrát jsem totiž viděl, jak se z podobných situací, kdy najednou zůstali lidé delší dobu doma, rozvinula separační úzkost.

Myslím, že je proto dobré přijmout preventivní opatření i v této oblasti a zabránit tak vznikajícímu průšvihu. Jde o pár jednoduchých kroků, které vám po skončení momentální karantény mohou ušetřit čas, peníze i energii. Stačí je pravidelně dodržovat, a snížíte tím možnost, že by se právě u vašeho pejska separační úzkost rozvinula.

Pokud by situace s karanténou trvala jenom pár týdnů (v což velice doufám), tak tyto rady nejsou tak důležité. Ale v případě delší doby je dobré se prevencí zabývat. Zejména u citlivějších pejsků. Existují samozřejmě vyrovnaní psi, které ani větší změna v rytmu vůbec nerozhodí. Nejohroženější jsou právě ti, kteří jsou na páníčcích více závislí, případně se separační úzkostí v minulosti bojovali. Jak tedy na to?

1. Choďte na procházky i bez psa. Alespoň trochu tak zachováte kontinuitu odchodů a umožníte pejskovi být na chvíli sám. Za „procházky“ si samozřejmě můžete dosadit i to, že jdete na nákup, něco vyřídit do práce nebo alespoň vynést koš.

2. Při příchodu se se psem vítejte velice klidně nebo vůbec. Může se to zdát trochu bezcitné, nicméně zvykáte pejska, že váš příchod není nic mimořádného a nic zásadního se neděje. To stejné platí i při odchodu, čím méně emocí v takových situacích, tím lépe.

3. Využijte mentální i fyzickou kapacitu psa. Vyrážejte ven na pravidelné procházky a nechte pejska čichat. Pokud se zastaví a očichává trávník nebo chodník, dopřejte mu čas informace zpracovat. Doma můžete vyzkoušet různé čichací hry – například nanoste na menší plochu různé předměty a mezi ně rozhoďte pár pamlsků. Zařaďte do svého denního programu hry na přemýšlení, sebeovládání nebo například nosework.

4. Několikrát denně zkuste projít vchodovými dveřmi. Tento bod bych volil zejména u pejsků, kteří jsou velice citliví na změny.

5. Pracujte s vhodnými hračkami pro samostatné hraní. Pes se díky nim příjemně unaví a uvolní. Jde například o Kong nebo hračky určené ke kousání.

6. Můžete též trénovat odložení na dece nebo v pelíšku. Chování je odměňováno a je bez nátlaku, ideálně naučené tzv. shapingem. Postupně zvyšujte dobu, vzdálenost a přidávejte to, co pro pejska znamená odchod. Můžete tedy zkusit odejít z místnosti nebo projít přes vchodové dveře, vzít do ruky klíče nebo si nazout boty. Pejsek by se měl postupně naučit na dece dobrovolně vydržet a nemělo by ho to rozhodit.

Tyto tipy se hodí jako prevence. Pokud však už vašeho pejska separační úzkost trápí, je právě teď nejlepší doba s tím něco udělat. Základ řešení „separačky“ totiž spočívá v tom, že nenecháme pejska o samotě déle, než je schopen snést, což mnohým z nás karanténa umožňuje. Postupně pak různými cviky a nastavením denních aktivit učíme pejska, aby samotu toleroval. Podrobně jsem se o této problematice rozepsal ve dvou předešlých článcích o separační úzkosti.

Moje nejdůležitější doporučení se ale netýká psů, nýbrž nás lidí. Podobně jako viry se totiž šíří i psychické napětí. A jak všichni víme, pohoda i napětí se na naše čtyřnohé společníky do velké míry přenášejí. Nezapomeňte proto myslet na svou vlastní pohodu!

Foto: Nikola Kolářová