Jak nás vidí svět – diagnóza kynolog

Většina pejskařů má tendenci družit se se stejně „postiženými” jedinci. Samozřejmě, že víme o existenci těch jiných lidí, kteří psa nevlastní a dokonce po tom ani netouží. Také máte pocit, že tyto dva světy jsou diametrálně odlišné?

Ano, také drtivá většina mých přátel vlastní čtyřnožce různých tvarů, velikostí a typu srsti. Sem tam se však do mé blízkosti vloudí i člověk nepsí. Dokonce někteří z této skupiny tvoří i moji vlastní rodinu. Myslíte, že nám rozumí?

Bez psa? Nemyslitelné!

Jedná se asi o nejzásadnější rozdíl. Pejskař bez psa opouští domov většinou jen v nejnutnějších a zcela výjimečných situacích. Místa, kam vzít psa nelze, jsou pro ně tabu. Tomuto kritériu se podřizuje výběr dovolenkové destinace, restauračních a ubytovacích zařízení, místa rodinných setkání či oslav (mnohdy včetně svateb a bylo-li by to možné, i pohřbů), tras rodinných výletů nebo zoologických zahrad. Pes je prostě členem rodiny stejně jako prateta Libuše.

Konverzační témata se mohou zdát jednostranná

Jistě, nezasvěcený nepejskař může mít pocit, že vlastně komunikujeme „pořád o tom samém”. Vůbec nedokáže ocenit rozmanitost a širokou škálu konverzačních témat, jejichž společným jmenovatelem je kynologie. Běžný smrtelník prostě nemá šajn, kolik existuje psích sportů, výchovných či výcvikových metod, druhů krmiv a doplňků výživy, kosmetiky, výcvikových pomůcek, hraček… Ač jsou zkušenosti zpravidla nepřenosné, je dobrá rada nad zlato, takže i otázky stran zdraví našich svěřenců bývají zásadní. Kynologové jsou také jedním z mála lidí, kteří často, rádi a mnohdy dlouhé hodiny debatují doslova „o hovně” a přináší jim to radost.

Šaty dělají člověka

Běžný člověk má obyčejně ve skříni mnoho oblečení k různým příležitostem. Kynolog jede obvykle ve dvou až třech rovinách – se psem, do práce (pakliže vás kynologie neživí) nebo prostě „mezi jiné lidi”, kam občas potřebuje nějaký ten společenský úbor. Společenské radovánky můžeme dělit ještě na akce kynologické (například výstavy) a ty ostatní. Nutno říci, že skupina „se psem” bývá objemově nejpočetnější. Do této kategorie se zhusta přesunuje oděv vyřazený z kategorie „mezi jiné lidi”. Na takové to běžné venčení to přece stačí a je škoda to vyhodit jen kvůli malému flíčku nebo dírce. Nemusíme připomínat, že oděvy z nejpočetnější skupiny vypadají obvykle velmi brzy nepříliš vábně. Takže ne, většina z nás netrpí tísní a po nocích nevybíráme popelnice. Jen jdeme třeba právě ze cvičáku nebo z procházky.

O chlup lepší…všechno

Domov je tam, kde chlupy drží na všem kromě psa. Asi tak by se dala definovat většina kynologických domácností, byť se poctivě snažíme odchlupovat všechno v dosahu. Existují chlupy, se kterými se v tomto ohledu potýká lépe. Nepejskař nemá ani tušení, jak je tento boj náročný. Bohužel však vidí, že bývá mnohdy marný. Přiznávám, že by mi o chlup horší kafe už vlastně ani nechutnalo. Nevlastníci psa však o podobný typ koření stojí jen málokdy, nebo spíš vůbec.

Vlk samotář

Působíme nespolečensky. Málokdy navštěvujeme kina, divadla, operu, rodinné či jiné oslavy, firemní večírky. Co si budem, většina těchto akcí připadá na pátek večer, víkendy nebo dny pracovního volna. A to většinou vyrážíme na výstavy, závody nebo prostě jen na cvičáky. Vstáváme za ranního kuropění, abychom stihli přejímku psů na výstavě, která se koná na opačném konci republiky, organizovaný výcvik nebo našlápnout stopu. Jasně, že jsme ve společnosti. A ne, nemáme psy raději než lidi. Tedy většinou…

Kam se hrabou skauti

Muži obvykle rádi vtipkují nad obsahem dámské kabelky. Například ten můj rád tvrdí, že po vysypání té mojí hravě poskládáme tank. A druhým dechem dodá - nebo vybavíme menší veterinu a pár záchytných kotců. Ruku na srdce dámy – každá kynoložka je na tom dost podobně. Ať už venčíme s kabelkou, batohem nebo pouhou výcvikovou vestou, kromě běžných nezbytností z nich taháme i věci denní kynologické potřeby. Vlastně takové věci lovíme tak nějak z jakýchkoliv kapes. Kdejaký varietní umělec by puknul závistí nad množstvím sáčků, pamlsků, klikrů, háčků na klíšťata, náhradních vodítek nebo obojků. A nejedno záchranářovo oko by vlhlo dojetím nad vybaveností „psí” lékárničky.

Poznali jste se? Určitě aspoň trošku ano! Doporučuji tento článek sdílet mezi široké masy nepejskařského národa. Snad nás alespoň částečně pochopí. Porozumění je totiž důležité mezi oběma stranami barikády. A víte co? Sdílejte jej i mezi kynology - snad alespoň s chutí zasmějí.

Kateřina Smětáková

 Foto: Pixabay