Jak na rozlišovačky?

Všimli jste si, že venku je celkem teplo a přemýšlíte, do čeho se tedy se svým psem malého plemene pustit? A co takhle vyzkoušet něco nového? Znáte třeba rozlišovačky? Ne? Pojďte se tedy s námi společně o nich dozvědět něco více…

Než začneme s vlastní metodikou, dovolím si obecně poznamenat, že mnoho lidí, kteří cvičí malá plemena, mají problém pustit se do nácviku vyhledání předmětů podle mezinárodního zkušebního řádu, kde pes tyto předměty jen označuje. A svým způsobem vědí proč! Možná by stálo za úvahu novelizovat náš národní řád, kde by pes při rozlišování jen označil správný předmět vleže. 

I s malými plemeny se dají dělat velké věci!

Vzhledem k tomu, že dneska už se výcvikem malých plemen zabývám jen okrajově, nestálo mi za to napadat a obviňovat všechno, co pokazil někdo jiný. Tuto problematiku nechám raději povolaným. Tak jako tak to, co jsem si předsevzal, tedy že se bude konat mistrovství všech malých plemen a nejen kníračů, že vznikne zkušební řád trojstupňový, aby bylo možné na základě toho výcvikářům malých plemen umožnit získání odznaků, a tím i kvalifikace  na rozhodčí, jsem si více méně splnil. Ty třídnosti a některé  věci už jsem ale nedotáhl. Když jsem začínal, nevěděl jsem, že vznikne výcvikový klub malých plemen, kde se objeví rozdílné názory, kam směrovat jejich výcvik, a to zcela jinak než to funguje v ČKS. Dovolím si poznamenat, že mi šlo vždy jen o výcvik a pronikání do duše těchto úžasných zvířat s malým tělem a velkým srdcem a to se mi, myslím, povedlo. Podílel jsem se na několika mistrovstvích, na mistru republiky kníračů, myslím jak všestranných, tak i stopařů, dále dvakrát na mistru světa a jedenkrát na vicemistru světa stopařských družstev záchranářů, kde to, myslím, byl první pes malého plemene, který získal při třetí účasti během šesti let dva tituly. Jednou byl druhý a stal se rovněž mistrem světa. Za posledních deset let jsem toho s těmito úžasnými zvířaty prožil mnoho a nikdy mě nezklamala, bylo toho opravdu hodně a jsem za to rád. Závěrem si dovolím poukázat  na seriál o výchově  a výcviku malých plemen a také poradnu, které mi vycházely v jiných kynologických časopisech v letech 2008 až přibližně do roku 2011. Celý tento odstavec berte, prosím, jako nezbytný úvod pro lidi, kteří s výcvikem malých plemen začali později a zatím mě neznají.

Zkusme se oprostit od zkušebních řádů…

Zkusme se oprostit od zkušebních řádů a pokusme se začít tak nějak obecně. Možná se to některým, kteří to předávají ostatním, nebude líbit, protože já zohledňuji cíl snažení toho konkrétního člověka, tedy pokud je jeho cílem „jen“ ZMP1. Proč psa učit složitému rozlišování, když se vlastně jedná o přinesení vlastního aportu mezi cizími. Jinými slovy se to dá nastavit mimo klasický postup, který bude popsán níže. Berme to tak, že proč ukazovat psovi, že má přinést předmět můj, když nejlépe funguje to, když si najde a přinese ten svůj. Postupuji následujícím způsobem. Nejprve psovi několikrát hodím předmět tak, aby ho viděl, a nechám ho přinést. Potom psa odložím, odnesu kousek předmět a to tak, aby musel použít nos k jeho nalezení, a později ho nechám hledat ten předmět jen tak ze všech pozic pro zábavu. Pořád ten jeho dávám  všude, pak ho teprve mohu umístit mezi cizí předměty na cvičáku a nestává se, že by ho nenašel. Když pak pes rozlišuje bez problému, začnu stejným způsobem vyhledávat předměty jen s mým pachem a až to pochopí, tak teprve dávám dle zkušebního řádu do písmene „T“. Je to zábava, pokud to však psovi neznechutíme. Pamatujme si, že zájem budí nedostatek, jak říká jeden můj přítel a vynikající výcvikář. Teprve teď přidám pro formu načichávací předmět, protože pes  moc dobře ví, co bude hledat. Nicméně je  dobré do sáčku s předmětem dávat piškot. Pes tam potom strká hlavu, aby ho našel, ale i sumuje pach a máme přípravu na případné pozdější vyhledávaní, tedy rozlišování cizího předmětu z cizích.

Je vždy všechno „košer“?

Tady bych si dovolil udělat pomyslný střih a přeskočit do kategorie, která by měla být vrcholem. Tedy rozlišování  předmětu na osobu. Nebudu se vyjadřovat k tomu,  kdo stanovil pravidla. Pro jen trochu zkušené je to celé úsměvné. To, co má být nejtěžší, je vlastně jen taková komedie. Tam se vyžaduje, aby pes označil kladeče stopy. Ovšem pokud psovod ví, koho má jeho pes označit, tak stačí jen nacvičit štěkání na vzdálenost třeba na oči nebo natočení hlavy a to je vše.  Pozná se to podle toho, že pes neštěká na pomocníka, ale směrem k psovodovi. Rozhodčím to nevadí a zase na to doplatí jen ti poctiví. Vím, o čem mluvím, živil jsem se tím a ani na soutěžích nikdo nevěděl, kdo je ten, kterého pes značí. Takže vlastně nejtěžší a dost dobře se to nedá ošidit, je označení předmětů cizích mezi cizími. Tady je třeba si připravit bezpachové předměty a začít cíleně učit svého psa všechny činnosti. Já osobně postupuji cestou pachových konzerv. To předpokládá nadělat si dopředu jak pachové, tak i bezpachové předměty.

Jak postupovat konkrétně?

Když si připravuji bezpachové předměty, je nejlépe je nastříhat, vyprat, usušit na šňůře a potom pouštět do dobře vymyté sklenice a čím víc tím líp. Připravím si další čisté sklenice a pinzetu a pak tak, jak potkávám známé lidi, nechávám jim předměty napachovat a dávám zpět do připravených sklenic a tyto následně uzavřu. Takto vybaven mohu trénovat různé varianty rozlišování, jak pachový předmět mezi těmi bez pachu, tak i několik napachovaných. Při této činnosti neberu předměty do ruky a použité vyřazuji. V této fázi už dávám identifikační předmět do sáčku a zařazuji druhý mezi ostatní  v řadě nebo skupině. Vždy musím mít jistotu, který předmět je ten, co patří k tomu v sáčku, je možné je mít označené už před vypráním, abychom je poznali my, ne však pes. Já osobně, když chci psa rozlišování osob naučit a stojí mi to za to,  protože nechci podvádět, i když riskuji, že na rozdíl od podvodníků body nezískám, postupuji pomocí předmětů případně ihračky stejně. Nejdříve pes může předměty vidět, lidé je mohou nechat částečně přišlápnuté mezi nohama, tedy se k nim přiřadí a situace je podobná, jako když  jsme rozlišovali jen předměty. Později, pokud označí toho správného člověka na základě štěkání, vypadne buď uvedený předmět, nebo hračka a on zjistí, že když je to správně, sám se odmění a to funguje. Další postupy si rozebereme příště a navíc se pokusím ještě nastínit, jak eliminovat případné chyby  a na co si dát určitě pozor.

Foto: archiv redakce