Krok za krokem mantrailingem – 4. díl

Štěňata pomalu odrůstají, jsou čím dál tím šikovnější, a tak je možné začít běžný trénink i pomalu ztěžovat, k čemuž patří třeba práce v prostředí kontaminovaném cizími pachy nebo připnutí na stopovačku… Těšíte se už také na další pokračování našeho seriálu? Tak tady je!

Od září se schází pět štěňat a mladých psů v naší školičce. Ne všichni chtějí mít doma bloodhoundy a tak je tady i münsterlandka Coffee a skoro roční coonhound Koffing. Všechna štěňata byla vybírána cíleně tak, aby v budoucnu mohla dosáhnout úrovně zásahových psů. Snažíme se postupovat tak, aby si všechna prošla postupně všemi fázemi výcvikového procesu. Na každém z nich je dobře vidět, jak se rozdílně prokousávají jednotlivými fázemi. Ne každý má stejnou intenzitu výcviku a proto se musí trénink vždycky přizpůsobit každému zvlášť. Protože je tady i cílený výběr plemen, která jsou na tom čichově velmi dobře, je možné v této fázi výcviku postupovat rychleji a to hlavně díky tomu, že správně vybraní jedinci nemají většinou zásadní problémy s motivací a v čistém terénu se už umí velmi dobře soustředit.

Co je ale velmi důležité a na co se dost často zapomíná?

To je i upevnění získaných zkušeností a dovedností. Sníh je v této první fázi výcviku dobrým pomocníkem, pokud jej dokážeme správně využít. Hlavně v tom, že se mohou traily připravit v čistém terénu a bez zbytečných kontaminací, pokud už musí kladeč stopy přejít přes nějaké vyšlapané stopy cizích lidí, popř. psů, můžeme na tomto místě sledovat, jak na toto vyrušení naši psi reagují. Naopak nebezpečím je, že se mohou psovodi držet vyšlapané stopy kladeče a tím negativně ovlivňovat práci psa.  V čistém terénu pak mohou štěňata pracovat i na volno, bez ovlivnění psovodem. Pokud tímto způsobem správně zapracujeme „prioritu hledaného pachu“, můžeme se pak v klidu posunovat dál.

Podmínky ztěžujeme postupně

Postupně tedy přecházíme na místa, která jsou více kontaminovaná cizími pachy. Ono nám nakonec v okolí Brna nic jiného nezbývá, protože i když je tady v okolí lesů a luk dostatek, tak se na nich také pohybuje velké množství psů a lidí. Postupně tedy zařazujeme tyto kontaminované lokality, kde se musí ale opět zkrátit délka trailu a vrátit se k jejich jednodušším tvarům. Klíčové je, jestli štěňata i v takto kontaminovaném prostředí udrží svou pozornost a koncentraci na sledovaný pach. Po prvotní fázi, kdy štěňata někdy s nadšením a v emocích přebíhala lomy a musela se naučit pachovou stopu opět vyhledávat, se s rostoucím počtem trailů zpomalují, jsou klidnější, důslednější a zjišťují, že je pro ně pohodlnější pracovat pomaleji, přesněji, což je pro ně jednodušší, efektivnější a tím pádem i rychlejší cestou k zasloužené odměně na konci.

S každým pracujeme individuálně

Intenzita tréninkové činnosti a počet odpracovaných stop je různá a podle toho štěňata postupují buď rychleji anebo pomaleji. Konec konců není až tak důležité, jestli se penzum trailů odběhá za týden, nebo za měsíc, je ale důležité aby se nepřeskakovaly jednotlivé fáze. Zvýšená kontaminace terénu totiž může narušit koncentraci štěněte, pro které pak mohou být některé pachy zajímavější než sledovaný pach. Proto se v této fázi musí postupovat velmi pomalu. Pokud štěně neudrží prioritu hledaného pachu, je nutné se vrátit buď do čistšího prostředí, nebo zkrátit délku trailu, popř. zařadit více tzv. produkčních stop.

Co je produkční stopa?

Je to taková stopa, kde v terénu zůstává po kladeči velké množství pachu. Je dobré tyto traily připravovat s oporou, tedy v příkopu, podél svahu, meze, hrany vysoké a nízké trávy, hrany lesa a louky, podél keřů, nebo hustého porostu. Kladeč jde velmi pomalu, může se dotýkat trávy, větviček ve výši hlavy psa. Pro štěně by to mělo být velmi zajímavé, pachu je zde dostatek a odměna je blízko. To by pro něj mělo znamenat, aby se snažilo co nejrychleji se dostat k vytoužené odměně. Pozor, důležité ale je, aby kladeč zbytečně nešoupal nohama, nenarušoval nadměrně povrch, aby neustále hlavní složkou, kterou pes sleduje, byl individuální pach.

Odměna „na míru“ každému

Všechna naše štěňata jsou žravá, hravá a na odměnu na konci se velmi těší. Odměny jsou už vybrány podle toho, co má štěně nejraději. Například hAzzard se chce s kladečem pomazlit, trochu ho poskákat a hlavně se těší i na obyčejný piškot, Coffee pak vyžaduje házení míčku, klidně po celou dobu návratu k pachovce, Artur je spokojený s oblíbeným pamlskem a kontaktem s nalezenou osobou.  

Pokud pes není až tak motivovaný anebo koncentrovaný, musí se na těchto vlastnostech neustále intenzivně zapracovat. V žádném případě není dobré tuto fázi přeskočit, či ji uspěchat, anebo dokonce vynechat. I kdyby to mělo trvat řádově měsíce, je toto jednou z nejdůležitějších součástí výcviku.

Začátky na stopovačce

hAzzard má ze všech štěňat nejintenzivnější výcvik. Trénuje nejenom ve školičce, ale také každý víkend na našich tréninkových akcích. Proto už v této fázi začínáme do tréninku zařazovat práci na stopovací šňůře. Opět nejprve stopovací šňůru táhne za sebou volně na zemi a později ji už držím v rukách. Postupně se tak může upravovat jeho rychlost práce na trailu a pokud by došlo k nežádoucímu vyrušení, můžu tak rychleji reagovat. Například jsme trail položili podél plotu, kde se za ním najednou při práci objevil cizí pes, na kterého reagoval. Okamžitě následovalo povzbuzení do další práce, odvedení pozornosti od štěkajícího psa a návrat ke sledování pachové stopy. Zatím jsme neměli žádné až tak silné vyrušení, kde by se hAzzard po radostném povzbuzení, do práce nevrátil.

Mantrailing je hrou emocí

Jak neustále připomínáme, že je mantrailing hrou emocí, tak i toto je důležité sledovat. O víkendu jsme trénovali v kopcovitém terénu, vedle ranče, kde byli nejenom koně, ale také osli a krávy. Ve vesnici pobíhalo i několik psů na volno. hAzzardovi se tam velmi líbilo, byl tak nadšený a emotivní po klidnějším týdnu, že nebyl k utišení. Navíc jsme kladeči zapomněli připomenout, že pachový předmět musí být tak, velký, abych si ho mohl při sumování přišlápnout. hAzzard si pak v přemíře emocí s pachovým předmětem začal hrát, nesoustředil tak se do práce a „neměl na práci čas“. Hned jsme museli trail ukončit, donést velký pachový předmět, uklidnit psa a teprve potom jej znovu uvést k pachovce. Trail pak vypracovat soustředěně a jistě. Druhý den jsme si pak opět mohli dovolit prodloužit délku trailu a i zařadit změny směru, ostřejší lomy. Celý víkend, díky tomu, že byl terén dost kontaminovaný, s možným nečekaným vyrušením, pracoval pro jistotu na stopovací šňůře. I přestože jsem se snažil jej minimálně ovlivňovat, byla na něm patrná změna chování, což způsobila právě práce na stopovací šňůře. V některých situacích pak bylo lepší odhodit stopovačku na zem a nechat ho pracovat samostatně, než s ním nevhodně manipulovat.

Práce za tmy je jiná

Podzimní a zimní čas nám bohužel zkracuje den a tak přestože se snažíme školičku posunovat do odpoledních hodin, poslední traily štěňata vypracovávají už za tmy. Je to opět další změna a je potřeba vyzkoušet, jak se budou za tmy chovat. Přeci jenom byla vedle louky frekventovaná silnice se spoustou aut, tedy světel a hluku, což je za tmy pocitově intenzivní vyrušení. V dálce pak poletovala červená světélka svítících obojků venčících se psů, na což některé štěňata reagovala. Odvedením pozornosti od těchto vyrušení a radostným povzbuzováním psovodů pak všichni nakonec své traily úspěšně dokončili. Všechna štěňata mají velkou motivaci k práci a už se umí dobře koncentrovat. Nyní se tedy musíme zaměřit na „prioritu hledaného pachu“. V první fázi se zaměříme na rozlišování pachů a pak na vzruchy a všemožná vyrušení. O tom ale až příště.

Luboš Satora

Foto: archiv Luboše Satory

www.pohresujeme.cz