Jak být pejskovi přirozeným vůdcem? 13. díl

Dokážete jako přirozený vůdce smečky správně komunikovat se svým čtyřnohým parťákem a vysílat k němu takové signály, aby vždy přesně věděl, co po něm v dané chvíli požadujete? A to je právě to umění, které vám zajistí pejskovu spolupráci a vzájemné porozumění! Více o tom ale už na následujících řádcích…

Již v minulých dílech jsme si společně nastínili, v čem spočívá partnerství se psem. Je to vztah založený na vzájemném porozumění a vhodné, pro oba parťáky pochopitelné, komunikaci. Člověk má ve smečce/rodině roli přirozeného průvodce pejska do bezpečí. Pejsek převzal roli parťáka, následovatele, ochránce, učitele i léčitele. Pojďme si v tomto článku odhalit, co přesně znamená být pejskovi přirozeným „vůdcem” a jak být skvělým pánem/paničkou.

Správný vůdce není vládce

Vztah jednotlivců v rodině či ve smečce je ve většině dostupné literatury prezentován na základě hierarchie a vůdcovství. Z mnoha článků i videí na nás vyskakuje v souvislosti s pejsky označení „alfa samec”. Je jím myšlený jedinec, který vede smečku. Na internetu najdete mnohé definice. Mě je nejbližší tato: „Alfa jedinec je jedincem ve skupině sociálně žijících živočichů, kterého ostatní jedinci následují. Alfa samec požívá ve smečce velké úcty a má obvykle další přednostní práva, např. u jídla nebo páření.” Velmi mě oslovila tím, že nejde o „vládce, který druhým rozkazuje”. Bohužel člověk si ve své představě moci a ovládání uzpůsobil tento výraz k tomu, že vládne, manipuluje a rozkazuje. Pod rouškou moci a mnohdy i strachu vede své následovatele do různých i bojových situací. Z historie známe různé vůdce, ať již bitev či válek, vůdce sociálního života nebo třeba i jenom týmovou spolupráci v práci nebo ve škole. Už i samotné slovo „vůdce” je používáno negativně, s podtextem vypovídajícím o manipulaci vycházející z energie síly, i toho, že po nás bude žádána nedobrovolná akce, kterou člověk musí následovat, jinak mu hrozí potrestání. Jaké máte zkušenosti vy? Jak by se nám žilo a pracovalo v rodině založené na mocenském vůdcovství?

Je třeba vědět a pochopit

Podle mě je smečka/pejskova rodina seskupením jedinců, kteří společně žijí a existují v jedné skupině. Vede je „přirozený vůdce” – jedinec, který má vnitřní přirozenost stát v čele tohoto uskupení, rozhodovat ve prospěch smečky i případně směrovat členy smečky ke společnému prospěchu. Další členové jej následují pro jeho schopnosti. Je to vědomý jedinec, který přesně ví a zná. Je moudrý a dokáže svým rozhodováním pomoci smečce k jejímu přežití. Bez násilí.

„No, to tedy není pravda”, oponoval mi pán při našem setkání. Je pravdou, že nás naše lidské vnímání mnohdy odvádí od pochopení podstaty společného fungování. Pochopením toho, co se přesně ve smečce odehrává, se nám otevřou nové obzory vnímání, jak případně i tu svoji smečku vést jednodušším a přirozenějším způsobem.

Podívejme se společně na tato tvrzení z jiného úhlu pohledu…

Dlouhá léta jsem jezdila parkúry na koních. Ve stádě koní stála v čele vždy nejmoudřejší klisna, která zajišťovala, že tam bude udržován řád a klid. Každý jedinec má ve stádě svůj úkol a podílí se na jeho společném úspěchu. Je-li potřebné být v bezpečí, vedoucí klisna na základě svých zkušeností vede ostatní tam, kde je možné se před nebezpečím uchránit. Nikdy svoji sílu a pozici nepoužívá (na rozdíl od situací v našich lidských uskupeních) proti jedincům ve stádě.

Vůdce nemusí být fyzicky nejmocnější či nejsilnější jedinec ve stádě, ale jedinec, který ví a zná. Proto jej členové stáda s důvěrou následují. Tento jedinec je také zodpovědný za jeho fungování, proto do jisté míry – ale s respektem k jednotlivým členům – organizuje fungování jednotlivců a nastavuje potřebné nutnosti, jak a co ve stádě má fungovat. Vše je jasně dané. Jedinci ve stádě přesně vědí, co a jak je možné, vhodné nebo jak společně fungovat. V případě, že někdo překročí hranice bezpečného fungování (zlobí nebo se chová nevhodně vůči starším členům) nebo ve stádě nastane roztržka překračováním domluvených dohod, tak vůdce urovnává vzniklé rozpory provedením jednotlivců ke krokům, které zajišťují bezpečí pro všechny. Každý se učí. Tak se učí i hříbata ve stádě „fungovat” ve své rodině a přijímat zodpovědně danou roli. Role je podporou rodiny k jejímu šťastnému fungování.

Jedinec, který je od přírody vybavený sílou, bude ve smečce zastupovat nejpravděpodobněji roli „ochránce smečky”. Jeho role je chránit smečku a všechny její členy před možným „vetřelcem” či nebezpečím. Svoji ochrannou funkci nesměřuje proti členům smečky, nýbrž se soustřeďuje na odlákání protivníka od jeho akce.

A jak je to tedy ve smečce s pejskem?

Pes ve smečce následuje svého lidského průvodce. Potřebuje od svého přirozeného „vzoru” jasné a jednoznačné informace. Např. co je vhodné, co nevhodné nebo co je v pořádku či které chování již překračuje stanovené = domluvené hranice popisující společné soužití v bezpečí.

Člověk v partnerství se psem zajišťuje bezpečí pro oba partnery. Právě on ví a zná, které chování je v rámci smečky přípustné a vhodné. Také je vědomým parťákem, který mění nevhodné chování ve vhodné. Vhodné z hlediska zajištění bezpečnosti. Člověk bere mnohé situace hodně automaticky. Z tohoto důvodu pejsek nedostává informace, které ke své poslušnosti potřebuje. Když člověk dokáže reagovat v situacích stereotypně/pořád stejně či na základě společných rituálů, tak i pejsek přes jeho „kopírák” bude reagovat na základě tohoto rituálu. Bude-li přirozený vůdce dané dohody porušovat, tak to v pejskovi vyvolává pouze nejasnosti. Ty způsobují z dlouhodobého hlediska mnohdy i problémové chování. Nejjednodušší pro přirozeného průvodce je vědět, jak omezit nedorozumění úplně od začátku společného partnerství.

Někdy můžeš, jindy ne…     

Jedním z příkladu dohody, může být např. utíkání za ptáčkem, což je skvělá hra v parku nebo na zahradě. Když se ale toto „honění” děje u silnice, kde jezdí auta, tak věřím, že si všichni dokážeme živě představit, co vše se může stát. Pejskovi děláme „guláš” v tom, že někdy honění je možné a někdy ne.

Přirozený vůdce ví přesně, že není milé, aby popsaná situace u silnice nastala a proto svého parťáka předem seznámí s dohodou, která zajistí jeho bezpečí. Naučí se společně dohodu „hraj si” nebo „hra” (honění se s ptáčkem) je vhodná pouze po svolení přirozeným průvodcem. Člověk svými schopnostmi totiž dokáže zvážit, že je situace bezpečná. Svolí ke hře až v situaci, kdy pejskovi a ani jemu samotnému nehrozí žádné nebezpečí.

Pro ukončení této hry existuje mezi parťáky další dohoda, např. „dost”, „stačí” nebo „konec”, která vede ke komunikaci nové situace/další aktivity. Člověk si přeje, aby honění bylo zastaveno a pejsek přešel do „nehonícího” módu, tzn. aktivity, kdy za svým cílem nebude utíkat. Slovo, které používáte pro vlastní dohodu, by vám mělo být příjemné. Je to většinou první slovo, které v dané situaci/aktivitě člověk používá.

Je velmi vhodné podpořit své fungování v každodenním životě dohodami tak, aby bylo pejskovi jasné, co si od něj přejeme v každé situaci. Dokážeme-li pejska vést tak, aby věděl, jak ve smečce společně budeme fungovat, tak mu to velmi ulehčí poslouchání. Čím více jeho přirozený průvodce je mu v různých situacích oporou svojí důsledností k dodržování domluvených dohod, tím lépe pejsek na svého člověka reaguje.

Máte se svým psem nastavené dohody?

Vyzkoušejte si ve svém vlastním partnerství s pejskem prozkoumat, zda-li a jak máte nastavené dohody. Je to, co po pejskovi žádáte, aby dělal, od vás nejdříve vhodně a pochopitelně vysvětleno? Dává vám zpětnou vazbu, že to pochopil a rozumí tomu, co si přejete? A když ano, tak je tato dohoda i vámi (přirozenými průvodci) i pejskem respektována v každé situaci? Děláte ji stejně ve stejných situacích? Věřím, že tento návod vám může velmi pomoci k odhalení nedůsledností a matoucí komunikace. Dáte-li si záležet na zlepšení vzájemných dohod, budete si více užívat příjemnějšího soužití. Inspiraci pro vytváření přesného sdělení, které pes potřebuje vědět, načerpáte také v praktické příručce pro skvělé partnerství s názvem „Znaková řeč pro psy“ - https://www.ecanis.cz/zbozi/kniha-znakova-rec-pro-psy_81.html. Máte-li pocit, že se něco neděje, jak byste si přáli, neváhejte svůj dotaz napsat na www.pespartak.cz.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto: archiv Michaely Drábkové, Jitka Metličková

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/