Haló, haló, proč je bullů málo? A tak štěkám jako hrom, ať je bullů milion!

K milionu teriérů typu bull máme v Česku a na Slovensku zřejmě ještě daleko. Kdyby měl každý z nich milujícího a zodpovědného páníčka, nebyl by to žádný problém. Bohužel, je čím dál více psů, kteří takové štěstí nemají a skončí, v tom lepším případě, v některém z azylů, depozitu, dočasné péči nebo útulku pro opuštěná zvířata. Jak často se tato plemena a jejich křížence podaří umístit a proč je jich v těchto zařízeních tolik? O tom jsme si povídali se slečnou Niki Markovou z Psího azylu Hafanof.

Psí azyl Hafanof je zařízení zachraňující pejsky z nevhodných podmínek – týrané, odložené, nemocné, staré. Činnost v azylu zajišťují dobrovolníci. O pejsky v Hafanofě se starají dočasné tety, ale také mají venkovní kotce, kam je lze umístit. Snaží se každému svěřenci zajistit kompletní péči – od veterinární péče přes výcvik, výchovu, až po fyzioterapii atd. Pejskům, kteří jsou v azylu, se snaží věnovat co nejvíce. To, že je pes vyvenčený a nakrmený, pro ně není dostačující. Řeší jejich problémy jak psychické, tak i fyzické. Učí je poslušnosti, základním návykům, s pokročilejšími zkouší různé hry a sportují s nimi. Nové majitele pečlivě vybírají. Chtějí, aby byl nový domov co nejlepší, protože to je to, co si takový pejsek zaslouží. S novými majiteli jsou i nadále v kontaktu. Pro umístěné hafany a jejich nové rodiny pořádají každoroční srazy a jiné akce, kde by neměl žádný adopťáček chybět.

Musím říct, že psi typu bull jsou v našem azylu zastoupeni tak z devadesáti procent přijatých pejsků. Čistokrevné zvíře s PP jsme u nás měli snad jen jednou, pokud si dobře vzpomínám, jednalo se o stafordšírského bulteriéra. Bull plemena jsou pro útulky většinou problém. Je jich spousta a místa málo. Bohužel jsou to ve velké většině právě kříženci s nehezkou minulostí.

Kříženci bull se k nám dostávají nejčastěji pro svou nezvladatelnost. Bull pes je dnes módním trendem a pořizuje si ho každý. Každopádně už neví nic o povaze, o plemeni, výchově nebo výcviku. Pořídí si psa a myslí si, že to bude dobrý. Většina našich bull svěřenců mají výchovu velmi zanedbanou. Abych byla úplně přesná - jsou výchovou nepolíbená. Většina přijatých psů je také agresivní. S některými jde lehce pracovat a velmi málo z nich jsou zvířata vyloženě bezproblémová.

Přikláním se především k jakési „machrovině” – já mám bulla, tak jsem frajer. Velkou roli v těchto případech hraje i málo zkušeností. Jak jsem už řekla, teriéry typu bull má možnost pořídit si každý, a přitom o těchto psech neví nic. Na mnoha lidech, se kterými se při příjmu psa do našeho azylu setkáváme, je vidět, že si bulla pořídili proto, že si tím zvednou jakousi osobní prestiž. Hlavním problémem obvykle je, že při výběru přecenili své možnosti, a výchově psa se věnovali buď málo, nebo vůbec.

Ano, spolupracujeme s výcvikáři. Některé z výcvikářek jsou i naše dočasné tety. My sami v Hafanofě se několik let také zabýváme výcvikem. Ještě do minulého roku jsme v našem azylu měli cvičák zaměřený na bull sporty. Dva roky zpět jsme k nám přijímali také bully k nápravě chování, než jsme jim začali hledat nový domov. Věnovali jsme se tomu z větší části sami, samozřejmě ve spolupráci s výcvikáři, a stálého učení se. Nyní jsou priority jinde, a převýchovu nad rámec azylu (mimo naše svěřence) jsme na nějaký čas ukončili.

Za mé zkušenosti se bull psi umisťují hůře, než ostatní. Máme v azylu bull křížence, kteří jsou naprosto bezproblémoví. Zodpovědnému páníčkovi by mohli být skvělými parťáky, ale přesto čekají klidně roky na nový domov v kotci. Bohužel, lidé se, kvůli těm špatně vychovaným, těchto plemen bojí. Jak už to tak bývá, ti nezvladatelní a nevychovaní jdou prostě v očích široké veřejnosti „více vidět”. Svoji roli hraje také negativní mediální masáž. I „díky“ tomu se tito psi špatně do nových domovů umisťují.

U nás se tento případ stal jednou. Jednalo se právě u bulla, který byl u nás na převýchově, a poté hledal nový domov. Každopádně to ale nebyla vina na straně psa. Pochybení přišlo od nového majitele. Pes měl jasně nastavená pravidla, která se musela dodržovat. Veškerá doporučení, která novým majitelům předáváme, mají svůj účel a pro psa, aby i v novém prostředí cítil jistotu a „fungoval”, je jejich dodržování ze strany majitele opravdu důležité. Tento majitel je odmítal akceptovat, a dělal si to po svém. Z toho pramenila změna chování psa „k horšímu” a jeho následné navrácení zpět k nám. Naštěstí má tento pes nový domov už pár let, a je naprosto bez problémů. Změna v chování samozřejmě může nastat, přeci jen stres pracuje, ale nové majitele na tuto možnost upozorňujeme. O to více je pak důležité, aby se námi nastavená pravidla dodržovala.  Zatím se nám to daří. V nových rodinách se objevily pouze takové ty lehké přechodné problémy, se kterými majitelé pracovali, a po pár měsících to bylo zase dobré.

U každého jsou podmínky adopce individuální, podle toho, co daný pes potřebuje. Nedáváme pejska do nového domova ihned po zavolání nebo při první návštěvě. Vždy žádáme zájemce o to, aby jezdili na pravidelné návštěvy. Požadujeme nejméně tři návštěvy u pejska. Poté, co se zájemce a pejsek seznámí a obě strany si sednou a vyhovují si navzájem, tak domlouváme adopci. Vhodné páníčky vybíráme dle zkušenosti, chování a vzájemných sympatií člověka a psa. Zajímá nás také, co mohou pejskovi nabídnout. Musíme si prostě sednout všichni vzájemně.

U nás to tedy není pravidlem, nyní na to nemáme ani prostor. Ale ano, stávalo se to. Musím však podotknout, že v těchto případech to většinou nebývá plemenem. Takoví psi jsou u nás vážně roky. Každopádně se jim vždy snažíme najít někde nějaké místo, alespoň u dočasné tety v doživotní péči našeho azylu. Takových psů je spousta po celé republice. Rádi bychom pro ně vybudovali do budoucna zázemí, aby mohli v poklidu dožít u nás.

Hlavní problém vidím v tom, jaké kolují ohledně bull plemen mýty a pověry.  Špatní lidé jim dělají špatnou pověst. Kvůli „nevýchově” se stávají neštěstí. Tím pádem se nám hromadí psi k adopci, protože se lidé bojí. Dalším aspektem je, že je těch kříženců opravdu mnoho, a místa v rodinách se tenčí. Dnes má téměř každá rodina psa a lidé si bull plemeno k dalšímu psu bojí vzít – i když na druhou stranu, tomu „díky“ sklonům těchto psů k nesnášenlivosti, rozumím.

My jako azyl tomu předcházíme tak, že každého našeho svěřence kastrujeme, abychom předešli dalšímu množení. Stále mnoho lidí věří tomu, že by fena měla mít jednou za život štěňata, a pes možnost si alespoň jednou „užít”. Nezastaví je ani to, že už jeden nebo oba rodiče těchto štěňat jsou z útulku. Chápu, že každý by chtěl štěně, ale bylo by fajn se na to koukat i z jiné stránky. Pokud někdo s kastrací nesouhlasí, tak není nic jednoduššího, než si fenu ohlídat před nakrytím a psovi zamezit v toulání. Když touží po konkrétním plemeni a nechce odrostlé zvíře, měl by podporovat prověřený chov s PP. Chovatelé si zájemce o štěňata více či méně prověřují, popřípadě jsou ochotni svému odchovu pomoci s hledáním nového domova nebo si ho dočasně vezmou zpět sami. Opravdu se stane málokdy, že by u nás končila čistokrevná zvířata.

Stejně jako jiná sdružení a útulky. Radost nám udělají konzervy, hračky, pamlsky… Jakoukoliv pomoc samozřejmě uvítáme. Pokud si nejste jistí, co by hafanům udělalo největší radost nebo co opravdu potřebují, můžete se informovat přímo u nás. Možností je několik - Instagram azyl_hafanof, facebookové stránky Psí azyl Hafanof nebo web www.hafanof.cz. Nebudeme se zlobit ani za podporu přes transparentní účet – 2600439788/2010, která nám pomůže s účty za veterinární péči.

Děkuji za zajímavý rozhovor a přeji všem pejskům ve vaší péči, aby našli trvalý a milující domov.

Kateřina Smětáková

foto: archiv Hafanof