Boříme předsudky – bojovník Rogue rozjasňuje dny seniorům!

Canisterapie frčí! Ačkoliv už terapie za pomoci zvířete není žádnou horkou novinkou, přeci jen jsme většinou zvyklí na jiná plemena, než jsou američtí stafordšírští teriéři a jejich kříženci. Výjimkou jsou snad jen jejich „skladnější” bratránci – stafordšírští bullteriéři. Červen se však točí právě kolem AST. Dnes jsme tedy oslovili majitelku křížence amstaffa slečnu Kristýnu Rulíkovou, která se se svým pejskem Roguem právě canisterapii věnuje.

Kristýnu Rulíkovou provází zvířata již od mala. Miluje je všechna, avšak již od raného dětství byl její život spjat zejména s pastevci. V jejích pěti letech přišel do rodiny kavkazský pastevecký pes Dior a později přibyla i fenka Tara téhož plemene. Jak říká sama Kristýna, oba tito psi ji „prakticky vychovali”. Díky nim pronikla do světa kynologie. Po smrti Diora dělal společnost Taře moskevský strážný pes Cézar. Také tito dva chlupáči jsou však již za duhovým mostem. V současnosti vlastní rodiče Kristýny kavkazačku Dorinku. S většinou těchto pejsků navštěvovala Týna kynologický klub, kam ji ochotně vozila sestra Andrea. Nejvíce se však v tomto směru věnovala fence Dori. Zkušenosti s výchovou a výcvikem těchto plemen zúročila i při práci se svým křížencem amerického stafordšírského teriéra Roguem, se kterým se chce do budoucna ještě více posunout v oblasti cansterapie.

Rogue je osmiletý kříženec amerického stafordšírského teriéra. Už od malička miloval lidi, převážně děti. Za svůj krátký život už dvakrát slezl hrobníkovi z lopaty. Poprvé měl intoxikaci vodou, když v létě klasicky skotačil ve vodě a stříkající vodu chňapal do huby. Podruhé rozkousal a snědl aportovací míček, jeden kousek se mu zasekl v žaludku a druhý ve střevech. Kvůli tomu prodělal dvě operace a rekonvalescence byla dlouhá a obtížná.

Před lety jsem se seznámila s kamarádem, který vlastnil bull plemeno. Byl to kříženec stafordšírského bulteriéra a amerického stafordšírského teriéra, do kterého jsem se zamilovala. Jeho povaha mě natolik uchvátila, že jsem si začala zjišťovat o bull plemenech více informací. Vybírala jsem mezi anglickým bulteriérem a právě amstaffem. Bohužel, zkušenosti jsou nepřenosné, a mě tehdy nikdo nedokázal přesvědčit, proč bych si měla pořídit pejska pouze s PP. Nechtěla jsem si to nechat vysvětlit. Pak se jeden den objevil inzerát, a už jsem se těšila na štěňátko. Naštěstí jsem vybrala „dobře” a Rogue je zdravý úžasný pes. Příště ale už jen s PP nebo z útulku.

Napadlo mě to, už když byl puberťák. Vzpomínám si, když jsme šli po sídlišti a potkali stařičkou babičku, která byla na procházce. Její paměť ale už moc nesloužila a zapomněla, kde je domov seniorů, ve kterém bydlí. Najednou byl Rogue, který jako puberťák měl ještě potřebu na všechny láskou skákat a být hrozně hrrrr, jako vyměněný. Vůbec neskákal, chůzi změnil na pomalou a držel se mnou a starou paní krok. Celou cestu do domova ji Rogue s pečlivou jemností olizoval ruku a dával si pozor, aby babičce neublížil. Nejspíše cítil, že je třeba být opatrný. Jindy zase vycítil z cizí babičky, že se ho bojí. Seděli jsme od ní pár metrů a Rogue z ní nespustil oči.  Po nějaké době mě paní poprosila, jestli by si ho mohla pohladit. Rogue pomalu přišel a nechal mezi ním a ní odstup. Zřejmě vycítil, že blíž už by to nebylo paní příjemné. Babička sebrala odvahu, natáhla ruku a pohladila Roguea po hlavě. Ten chvilku držel, poté jí jemně olíznul ruku a pomaličku se o kousek přisunul blíž. Po chvilce byli kamarádi. Až posléze jsem se dozvěděla, že je Rogue první pes, kterého si pohladila, tak moc se pejsků bála. Byl to zvláštně úžasný pocit, že zrovna díky mému psu překonala tak velký strach.

S přípravou mi nikdo nepomáhal. Jen jsem si procvičila určité cviky, základní poslušnost a to, co bylo nejvíc třeba, tak „uměl” už od mala. Přijde mi, že se narodil pro to, aby dělal lidem radost. Zkoušky jsme skládali pod sdružením Canis z. s., a Rogue je zvládl s přehledem. Opět mě tím utvrdil v tom, jak výjimečný je to pes, a jaké mám štěstí, že mám tak úžasného parťáka. Přestože mohou být kříženci AST povahově dost nestabilní, Rogue naštěstí není tento případ.

Zhruba jednou měsíčně do domova důchodců ve městě, kde bydlíme. Dále děláme individuální canisterapie. Uvažuji také nad školkou a školou, protože děti také miluje.

Abych řekla pravdu, tak jsem se celkem bála, jak na nás budou koukat nejen klienti, ale také jestli nás vůbec vezme personál. Byla jsem mile překvapena, bez rozmýšlení nás přijali. Roguea milují a mazlí se s ním, když procházíme kolem. Klienti skoro ve všech případech reagovali pozitivně, spíš byli rádi za společnost, než aby přemýšleli nad tím, co Rogue je, nebo není za plemeno. Od pár klientů jsem slyšela otázku, jestli to je „ten bojovej”, ale nepřišlo mi, že by měli strach, spíš se jen zajímali. Takové situace jsou super. Využívám je k pozitivní osvětě bull plemen, která jsou častým terčem médií. Snažíme se o ni i v rámci vycházek a výletů – na ulici, v parcích, vlacích, apod. Tam ji většinou šíříme dvojnásobně, protože máme ještě jednoho pejska – čtyřletého amerického pitbulteriéra s PED Conora, úžasňáka, který také miluje všechny lidi. Ze začátku se někteří bojí, ale ve většině případů s nimi stačí pozitivně mluvit, ty ostatní přesvědčí průkaz canisterapeutického psa. Bohužel jsem se setkala i s negativními reakcemi, ty jsou ale opravdu spíše výjimkou.

Mám jich několik, ale jeden mě skutečně zasáhl a utkvěl mi v paměti. Byla to naše asi druhá canisterapie, kdy jsme jako vždy vešli s Roguem a ošetřovatelkou do pokoje. Po klientově tichém souhlasu mu Rogue skočil do postele. No, klasika – olizovačka rukou, možná i tváře, už si nevzpomínám. Pán se začal usmívat, jako všichni klienti před ním. Po odchodu z pokoje mi ošetřovatelka řekla, že tohoto pána neviděla hodně dlouho se usmát. Zadržovala jsem slzy, a v ten moment jsem si uvědomila, co skutečně děláme. Nejen že boříme mýty a negativní pohled společnosti na bull plemena, ale děláme některým lidem den hezčí. O to víc je ten pocit krásnější, že v ty dny, při kterých vykouzlíme úsměv na tváři nebo přivoláme milou vzpomínku na vlastního pejska klienta, mohou být jedny z posledních… To mě vždy zasáhne, a hřeje u srdce nejvíce.

Týno, děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů a radosti v další práci s tvým skvělým parťákem. Pokud vás tato dvojka zaujala, můžete Týnu a Roguea sledovat na Tik Toku @rogue._.44

Kateřina Smětáková

foto: archiv Kristýny Rulíkové