Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!

Věřili byste tomu, že s tak malými společenskými pejsky, jako jsou grifonci a brabantíci se dá provozovat i canisterapie, záchranářský výcvik a skládat zkoušky z poslušnosti? Určitě vás o tom přesvědčí následující rozhovor…


Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!
Michaela Weidnerová 3.1.2019 6864x Rozhovory o plemeni

Kde kdo by si jistě řekl, že malé společenské plemeno se bude jen tak povalovat doma na pohovce a dělat radost svému majiteli. To je jistě pravda, ale na druhou stranu to nevylučuje možnost provozovat i nějakou sportovní aktivitu nebo výcvik. A čiperní grifonci Štěpánky Svobodové jsou toho jasným důkazem.

Štěpánko, prozraďte mi, proč jste se rozhodla právě pro grifonky? Čím vám učarovali?

Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!

Zaujala mě jejich povaha, je to neskutečně miloučký pejsek. Hledala jsem čtyřnohého parťáka malého vzrůstu. Rozhodovala jsem se tehdy mezi grifonkem a malým kníračem. Nakonec to vyhrál grifonek právě díky své povaze. A nelituji toho…

Někde jsem před časem zaslechla, že se o nich prý říká, že jsou tak oškliví, až jsou krásní. Jak to vnímáte vy?

Ano, říká se to. Já, když jsem před lety viděla prvního grifonka, hned mne napadlo: „Proboha, co to je za příšerku?. Taková ošklivá opička…“ Ovšem s úžasnou povahou. A dnes je pro mne grifonek tím nejkrásnějším pejskem na světě.

Grifonek je pro mne tím nejkrásnějším pejskem na světě!

Vám osobně dělají parťáky dva všeteční kluci. Mohla byste nás s nimi blíže seznámit?

Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!

Starší pejsek bude mít už sedm let a je to belgický grifonek Trim Černý onyx. Má složenou zkoušku ZZO, ZOP a canisterapeutickou zkoušku. V povaze je spíše klidnější, přemýšlivější… takový pan profesor. Má svou hlavu, někdy až moc a nic mi nedá zadarmo. Na druhou stranu se rád předvádí. Miluje překážky a nic ho nezastaví.

Druhý pejsek je čtyřletý bruselský grifonek Gambi Černý onyx. Má zatím pouze canisterapeutickou zkoušku. Tři roky se s ním však věnuji záchranařině. V povaze je naprosto odlišný od Trima. Hyperaktivní, veselý… Přetrhl by se, aby mi vyhověl. Miluje lidi a s každým je kámoš. Je to takový „happy dog“.

Je tedy jasné, že se své psy snažíte i všemožně zaměstnat. Copak všechno tedy společně provozujete za aktivity?

Upřímně, zase tolik aktivit neprovozujeme. Kluci milují dlouhé procházky, občas si zacvičíme poslušnost. Nepravidelně se věnujeme canisterapii, poslední dobou spíše méně. Mojí hlavní aktivitou je záchranářský výcvik s Gambim.

Ta záchranařina mne opravdu zaujala, ale to je poměrně široké pole působnosti. Kterým konkrétním disciplínám se věnujete vy?

Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!

Gambi je cvičen na vyhledávání osob v sutinách. Tak nějak to vyplynulo z jeho fyzických předpokladů a možností. Malý pes se na plošné vyhledávání moc nehodí a na vodní záchranařinu už vůbec ne. A hlavně mu dělá problém pohyb v křoví, vysoké trávě a hustém porostu. Strašně to řeší, takže jsme od plošného vyhledávání upustili

A dalo by se nějak specifikovat, co vaše psy třeba v rámci výcviku nejvíc baví a naopak co příliš nemusí?

Gambíka vyhledávání osob strašně moc baví. Nenapadá mě vlastně nic konkrétního, co nemusí. Někdy ho nezastaví nic a jindy řeší sebemenší překážku, jako je např. pneumatika, přes kterou musí přelézt.

Jakou používáte při tréninku motivaci?

Používám krabičky s pamlsky. Neustále vymýšlím, co bude mít Gambi dobrého. Musí to být něco, co běžně nemá… např. vařené nebo pečené masíčko, srdíčka atd. Prostě pořádná motivace.

Máme tady chladnější období roku, nicméně toto odvětví kynologie se provozuje převážně venku a grifonci nejsou zrovna dlouhosrstým plemenem. Jak zvládají teplotní výkyvy a je třeba někdy i nutné používat různé oblečky? Pokud ano, nejsou tím pak nějak omezeni v pohybu například v sutinách?

Oblečky při tréninku nepoužívám. Psa to v jisté míře omezuje. Gambi zvládá výkyvy počasí dobře. Je  vcelku otužilý. A mám dobře vymyšlené zázemí, kde je můj pejsek schovaný v mezičase, když zrovna nehledá.

Jejich srst se na první pohled „tváří“ celkem bezúdržbově, nepřichází ale v souvislosti s tímto druhem výcviku nějak k úhoně? A lze tuto činnost v pohodě skloubit třeba s výstavami?

Srst grifonka je odolná a tento druh výcviku jí určitě neškodí. S výstavami rozhodně záchranařina skloubit jde. Občas i na nějakou tu výstavu vyrazíme.

Stejně si ale myslím, že grifonci jsou v rámci záchranářského výcviku spíše raritou. Jak si stojí v porovnání s ostatními plemeny a nedívají se na vás ostatní tak trochu jako na exoty?

Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!

Ano, grifonek není zrovna typickým psem na záchranařinu. A nikdy nebude dosahovat svými výkony na pracovní plemena. Děláme to pro radost a pro to, že nás to oba baví. Trénujeme u zkušené Ivety Soukupové. A ta se věnuje jakémukoli plemeni. S každým pejskem pracuje jinak, vymýšlí tréninkové postupy každému na míru. Naše začátky nebyly vůbec jednoduché. Co některý pes zvládne za půl roku, Gambimu trvalo rok a půl. Grifonek potřebuje velice citlivý přístup. Ve výcviku nikam nespěcháme, všechno má svůj čas. Gambi se pomalu dostává dál a dál, získává nové a nové zkušenosti. V naší partě okolo Ivety mají Gambíka všichni rádi a fandí mu. Setkala jsem se i s negativními reakcemi. Ovšem nikoli mezi záchranáři… Někteří lidé si myslí, že malý pes patří jen na gauč a jakákoli forma výcviku je pro něj nepřípustná.

Věřím, že se vám určitě ne jednou podařilo všem „vytřít zrak“. Vzpomněla byste si třeba na nějaký takový případ, určitou situaci nebo úspěch, kterého si mimořádně ceníte? 

Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!

Takových situací bylo asi víc, ovšem jeden takový případ mi hodně zvedl sebevědomí. Hledaná osoba byla schovaná v zavřené místnosti a kontakt s ní byl možný jen malou dírou ve zdi, ve které měla pouze konečky prstů. Jinému zkušenějšímu psovi to dělalo dost velký problém, aby ji označil. Gambiho jsme vyslali víceméně ze zvědavosti, jak se s tím popere. No, a on se popral. Sice chvíli váhal a nebyl si jistý, ale osobu označil! V tu chvíli člověk cítí, že to, co dělá, má smysl. Že ty tři roky tréninku k něčemu byly, i když jsem to v počátcích chtěla vzdát.

Grifonci a brabantíci jsou takoví malí komedianti a rozhodně se s nimi nudit nebudete!

A co třeba nešvary? Má vaše plemeno vůbec nějaké?

Pokud se tomu dá vůbec říkat nešvar… Grifonci a brabantíci jsou bohužel hovnožrouti.

Co byste na závěr vzkázala našim čtenářům pro případ, že by o pořízení některého z grifonků začali uvažovat?

Pořízením grifonka nebo brabantíka získáte pejska, který s vámi bude chtít být opravdu na každém kroku, ať půjdete kamkoli. Bude na vás neustále nalepený.  Je to takový malý komediant a rozhodně se s ním nebudete nudit.

Foto: archiv Štěpánky Svobodové
http://www.grifonek-trim.estranky.cz

Kam dál ...