Elektronický obojek – strašák nebo pomocník?

Zajímáte se o problematiku používání elektronických obojků a pořád dokola zvažujete všechna pro a proti? Rádi byste si ujasnili, zda by byl pro vás vhodný, co vám může přinést, na co naopak dávat pozor nebo jaký typ si nejlépe vybrat? A co mýty a spekulace, které tuto pomůcku již dlouhodobě provázejí? Fundované odpovědi na všechny tyto a další otázky vám jistě přinese tento náš rozhovor. Věříme, že i pro vás bude užitečný a odnesete si z něj přesně to, co budete potřebovat pro své rozhodnutí.

Elektronický obojek je už několik let hodně diskutovaným a pro někoho možná i tak trochu kontroverzním tématem, ať už se týká výchovy nebo dokonce výcviku psa. A právě proto jsme se rozhodli se této problematice blíže věnovat. O názor, rady, tipy a zkušenosti s EO jsme požádali autorku našeho seriálu o socializaci a také trenérku psů Veroniku Chramostovou ze psí školy Canine Patrol Adventure. A jsme moc rádi, že si na nás udělala čas a řadu věcí podrobně rozebrala.

Ano, lidé tyto pojmy zaměňují, což je typické pro věci, kterým nerozumějí. Pojem „elektrický“ označuje zařízení, které pracuje s elektřinou jakožto fyzikálním jevem – tedy s elektrickou energií, která se přemění na teplo, světlo atd. – jedná se třeba o topení, žárovku aj. Pojem „elektronický“ souvisí s oborem, který pracuje s elektrickými signály, obvody s polovodiči, elektronická zařízení zpracovávají informace – tranzistory, mikroprocesory, integrované obvody. Elektrické zařízení využívá elektřinu pro svou funkci, zatímco elektronické zařízení ji používá k řízení nebo zpracování informací.

Pojem elektrický obojek je nesprávný, protože navozuje představu, že obojek přímo používá elektřinu k šokování psa, což není pravda. Navozuje to pak zcela mylné představy a nesmyslné diskuze o etičnosti jsou na světě, protože už na úrovni pojmu se druhá strana baví o něčem naprosto odlišném.

Správný termín je elektronický obojek, protože obojek obsahuje elektroniku – mikročipy, senzory a vysílače, které řídí jeho funkce. Tyto obojky používají různé technologie, jako jsou vibrační upozornění, zvukové signály nebo slabé elektrostatické impulzy (nikoli silné elektrické šoky).

Elektronický obojek je zařízení, které umožňuje majiteli psa na dálku vysílat signály – vibrace, zvuk nebo impuls. Funguje přes dálkový ovladač, kterým lze nastavit intenzitu signálů. Je to jediná pomůcka, která je extrémně přesná i na dálku, což za použití ostatních pomůcek nedosáhneme (ani stopovačkou). Funkcionality, které máme na výběr, jsou zvuk, vibrace, impuls, GPS. První tři slouží k práci se psem, poslední je trackovací funkce.

Hned po prvním omylu, kterým je pojmosloví, bývá druhým omylem mnohdy důvod pořízení, resp. naivní představa rychlého řešení bez práce.

Existují čtyři skupiny lidí:

• ti, kteří o něm nevědí, neřeší.
• ti, kteří o něm vědí, používají a vědí, jak s tím pracovat. O těch nemluvím.
• ti, kteří křičí, jak je to neetické a špatné a bůhví co, když pak blíže zkoumáte jejich znalost tématu, je zjevné, že vědí opravdu úplné nic, akorát mají strach a tak vypouští nesmysly.
• ti, které bohužel nezajímá nic o způsobu správného použití, chtějí zkrátka tlačítko na neposlušného Bena, který nepřišel od Máničky a po cestě to vzal ještě přes stádo srnek.

První dvě skupiny jsou nezajímavé. Třetí skupina je úsměvná, ale je to typický znak mít na něco názor, o čem zhola nic nevím. Poslední skupina je ještě typičtější znak lidského bytí, a to myslet si, že to umím používat a nepotřebuju se vzdělávat. Poslední jmenovaní to používat budou bez ohledu na výkřiky předposledních jmenovaných. Prostě chtějí rychlotlačítko na svoje potíže. No a předposlední jmenovaní budou mít komentář bez ohledu na správnost použití nebo ne. Obě tyto skupiny mají charakteristický jev, že se nechtějí vzdělávat a chápat, jak mohou něco využít, chtějí mít jen rychlá řešení a rychlé soudy. Zcela zbytečně.

Když vynecháme toto členění lidí, které bohužel má vliv na celkové vnímání tématu napříč všemi kruhy a zůstaneme u podstaty fungování EO, tak tato pomůcka má velmi široké využití. Je to jediná pomůcka, která dovoluje ovlivnit chování psa na vzdálenost delší, než je vodítko a to při zachování přesnosti, kterou nabízí krátké vodítko. Souběžně nabízí velmi přesný mechanismus označení chování, a to ve všech kvadrantech Skinnerova rozdělení operantního podmiňování. Díky tomu je možné zjednoznačnit a oprostit od emocí komunikaci mezi psovodem a psem, což má nesporně pozitivní vliv na jejich vzájemný vztah.

Ano, na trhu najdeme obojky:

• výcvikové – které dovolují výše uvedený komunikační mechanismus provádět pro celou plejádu chování, a to na úrovni zvuk, vibrace, impuls. Jakou formu zvolit závisí na účelu, pro jaký chceme obojek využít. Každá varianta se hodí na něco jiného.
• protištěkací – fungují na stejném mechanismu jako výcvikové, ale spouští je nikoliv psovod nějakou akcí (zmáčknutí příslušného tlačítka), ale vibrace hlasivek psa. Z titulu věci tyto obojky na rozdíl od předchozí varianty nedoporučuji, protože není pod kontrolou to, na základě čeho obojek vyšle vibraci, zvuk, impuls.

• GPS – slouží k trekování pohybu psa. Využití je z mého pohledu doplňkové, bohužel mnozí lidé si takový obojek pořizují jako alternativu přivolání, kde psa vypustí a mají přehled, kde je, což je sice hezké, ale dotyčný pes rozhodně není pod kontrolou psovoda. Pes se nemá co poflakovat kdekoliv sám, vyjma loveckého psa při práci.
• Neviditelný plot – může být velmi dobré řešení pro zajištění psa, kde není možno mít plot skutečný. Opět ale platí pravidlo, že při učení psa musí být přítomen psovod, vědět, co se děje a pracovat s tím. To však neznamená, že to je řešení správné z titulu nemožnosti se stoprocentně spolehnout na fungování v nepřítomnosti, taktéž okolní lidé mohou být zdánlivě volně pobíhajícím psem dost rozhozeni.

Jak jsem už uvedla, pokud ho používáme tak, jak se má a jsme si jasně vědomi, co při které situaci chceme způsobit, tedy známe základní principy operantního a klasického podmiňování, je to jedna z nejlepších a nejpřesnějších pomůcek, které můžeme dostat do ruky. O bezpečnosti je zbytečné hovořit, nemáme v rukách žádnou jadernou elektrárnu, ale normální pomůcku. Pokud ovšem nezná dotyčný principy učení psa, tak samozřejmě díky přesnosti fungování si naopak vyrobí přesněji obtíže. Zkrátka, pokud víme, co děláme, proč, jak a co to způsobí, je to úplně stejná pomůcka jako obojek, vodítko nebo třeba klikr. Jediný rozdíl je ten, že tato pomůcka je přesnější a umožní pokrýt celou škálu operantů i na dálku. Což je jeho výhoda tam, kde člověk ví, co dělá a samozřejmě totéž je nevýhodou tam, kde člověk má pocit, že zmáčknutím tlačítka se změní svět a o principu fungování si nezjistí nic.

Ty chyby jsou naprosto stejné jako u jakékoliv jiné pomůcky, akorát jejich důsledek je markantnější pro jejich přesnost. Nejtypičtější jsou:

• Nezjištění si prahových hodnot u konkrétního psa
• Nenacvičení toho, jak má pes reagovat na zvuk, vibraci, impuls
• Použití nevhodných intenzit pro konkrétní situace (a to jak příliš vysokých, kdy se použije averze v situaci, kdy má dojít pouze ke korekci nebo negativnímu posílení nebo naopak příliš nízkých, kdy se použije negativní posílení místo korekce)
• Špatné načasování, kdy se „díky“ přesnosti spojí zcela jiný podnět se zvukem, vibrací, impulzem

Podobné výkřiky plynou vždycky od lidí ze skupiny číslo tři, co jsem uvedla výše. O fungování nevědí nic, vědět nechtějí anebo nemají mentální kapacitu pojmout fungování operantů dle Skinnera. Bohužel tato skupina vychází „ze zkušeností“ se skupinou číslo čtyři, která má úplně stejný druh nezájmu o Skinnera a sebevzdělávání a pak samozřejmě použijí jakoukoliv pomůcku nevhodně.

EO, jak jsme si již řekli, není elektrický přístroj, na němž by se smažil pes. Je to elektronická výcviková pomůcka, jejíž správné použití naopak přináší do soužití člověka a psa klid, pohodu a porozumění.

Ti, kteří tvrdí podobné nesmysly, ukazují jen na svou nevědomost o fungování učení psa, což je pro trenéry spíš ostudou, protože to znamená, že jim chybí dost znalostí, které je třeba mít, abychom mohli psa dobře vést.

Neřekla bych, pro jaké typy psů je vhodný/nevhodný. Je to spíš o lidech. Je to velmi přesná pomůcka, která je silným pomocníkem, ale je třeba rozumět operantnímu podmiňování a mít v sobě cit pro psa, situaci, časování. A jsou zkrátka lidé, kteří toto nemají a nikdy mít nebudou. Tedy máme klienty, kterým s klidem doporučím použití, kde nácvik a první kroky uděláme vždycky společně. A pak klienty, kde i kdyby se to na psa hodilo, tak jim to naopak rozmluvím.

EO pak u psa samotného, ať už tvrďáka nebo citlivky, naopak velmi pěkně dokáže při správném použití vyrovnat komunikaci mezi ním a psovodem a nevyrovnanější pes je pak naopak více v pohodě.

V tomto nechci a nikdy nebudu paušalizovat, je to vždy o konkrétní dvojici člověk-pes.

Jediné paušální, co v tomto směru zastávám, je věk psa, resp. doba, po kterou mezi sebou psovod a pes vytvářeli vzájemný vztah a komunikaci. Je naprosto klíčové, aby ti dva spolu měli základ vztahu již vybudovaný, a na to lze postavit další level práce s EO. Pokud totiž spolu mají tyto základy dané, znají některé ze svých nativních reakcí vzájemně, které jsou pak nezbytné pro správné použití EO.

Ráda bych tuto otázku poopravila. Jak jsem řekla, EO je velmi přesná a dobrá pomůcka, pokud známe princip fungování Skinnerova operantního podmiňování a to nejen teoreticky. A pokud ho známe a umíme přenášet do praktické práce se psem, je téma šetrnosti zcela nesmyslným a zavádějícím termínem. Nejprve si musíme ujasnit, na co chceme EO používat. Následně pak dle toho psa naučit, co znamená zvuk, vibrace, impulz a co s tím má dělat. Je to trénink jako každý jiný a bez něj je použití EO irelevantním nesmyslem.

To záleží na konkrétní situaci, na kterou ho chceme využít. Pozitivní motivace je buzzword, pokud chceme rozlišovat, je třeba exaktních termínů jako pozitivní a negativní trénink. Oba mají ve výchově, výcviku i socializaci své místo. Nemám vyhraněné styly, to je nesmysl. Je třeba umět reagovat na konkrétní situace a využít takový přístup, který je na konkrétní problematiku konkrétní situace vhodný.

Opět je třeba vyjít z toho, na co ho chceme použít. Obecně je vhodné koupit ověřené značky (nechci dělat reklamu) a vynechat absolutně no name čínské a podobné produkty. Na trhu je plno produktů nabíjecích, ty vhodné nejsou, protože jejich výkon kolísá v průběhu času, navíc se mohou během procházky vybít a není nic hloupějšího, než když v jednu chvíli komunikujeme se psem svahilsky a pak zase úplně jinak. Taktéž je nesmysl vybírat obojky se škálou impulzů kolem 100 a více, to popírá vhodné použití jak pro nácvik, tak pro běžnou praxi. Pak je tu vzdálenost. Uvědomte si, kolik je 250 m, kolik 500 m, kolik 1000 m. I když odpočteme rušení zástavbou a objekty v terénu, tak dělat přesné korekce na půl kilometru je nesmysl a nezodpovědnost, protože na takovou dálku nevidíme pomalu ani psa, natož to, co právě dělá a tudíž časování a kontrola nad procesem je zcela mimo realitu. Běžně stačí obojek se škálou 0 - 30, na vzdálenost 250 – 500 m.

Ano, v některých zemích EU jsou zakázány úplně (Rakousko, Německo, Itálie) někde částečně (Norsko, Švédsko) V Česku jejich použití zatím regulováno není. V rámci EU není jednotná legislativa zavedena.

Na to jsem odpověděla výše. Většina trenérů ani neví, jak funguje Skinner a jen slepě kopírují pozitivkářský buzzword. To ale nejsou odborníci. Je to pomůcka jako každá jiná a tak, jako ostatní pomůcky se hodí na konkrétní situaci u konkrétní dvojice člověk-pes, nejinak je tomu u EO.

EO používám na svých psech standardně déle než dvacet pět let, takže příběhů by bylo jistě nepočítaně. Spíš jeden takový hromadný poznatek za ta léta používání. Každý pes je jinak senzitivní nejen obecně, ale samozřejmě i v závislosti na stresu a rozpoložení, ve kterém se aktuálně nachází, ale i v chování, které u něj aktuálně probíhá. Jsou situace, kdy byste si mysleli, že vaše zvíře bude maximálně senzitivní, protože něco. Stejně tak jsou situace, kdy vaše zvíře může vypadat jako největší pařez a přitom jsou jeho čivy maximálně senzitivní.

Děkuji za velmi přínosný rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Veroniky Chramostové, Red., Pixabay

https://www.socializacepsu.cz