Dobrman – pracovitý elegán

Jako peklo černý, služebník můj věrný. Pokud tedy nezvolíte barvu kabátku v různých odstínech hnědé. I tak by se dalo definovat plemeno, v jehož znamení se ponese první měsíc v novém roce 2025. A začneme pěkně zostra. Koho vám tedy v lednu představíme? No, přece dobrmana!

Dobrmana prakticky od jeho vzniku provází nepěkná pověst agresivního žrouta malých dětiček, babiček a pejsků Je skutečně takovou pohromou, nebo jeho pověst, jako mnohým jiným plemenům, pokřivila mediální masáž a několik nezodpovědných majitelů, kteří jsou obvykle (bohužel) nejvíce vidět? Patří do rukou jen opravdu zkušeným nebo ho s trochou snahy zvládne i kynologický elév? Na tyto a mnoho jiných otázek jsme se snažili co nejlépe odpovědět v portrétu skvělého plemene, jakým dobrman bezesporu je.

Tvůrce plemene dal dobrmanovi nejen mnoho skvělých vlastností, ale i své jméno

Dobrman, jako jediné německé plemeno, nese jméno svého prvního známého chovatele, kterým byl Karl Friedrich Louise Dobermann (2. 1. 1834 – 9. 6. 1894). Ten působil v 70. letech 19. století (mimo jiné) také jako výběrčí daní, exekutor a městský ras. Právě vlivem jeho profese vznikla potřeba mít spolehlivého a dostatečně „ostrého” ochránce. V souvislosti s jeho povoláním rasa (který měl v náplni práce i odchyt toulavých psů), tak měl Dobermann široký výběr v počátcích formování plemene. Nejvýznamnější roli při zrodu dobrmana hráli zajisté takzvaní „řezničtí psi“, kteří mohli být v té době považováni již za relativně vyšlechtěné plemeno. Tito psi byli jakýmisi předchůdci dnešních rotvajlerů. Křížil je dále s durynským ovčákem, který byl v černé barvě s rezavými odznaky. Později se údajně přidala i německá doga, německý krátkosrstý ohař, hladkosrstý pinč, manchester teriér a greyhound. V prvopočátku chovu dbal jeho tvůrce především na povahu, a tak měl tehdejší dobrman do elegantního šviháka dnešních dnů skutečně hodně daleko. Právě díky své nebojácnosti, temperamentu a učenlivosti, se hojně využívali jako hlídací a policejní psi. Za zde popsaných předpokladů bylo téměř nevyhnutelné, že dobrman byl oficiálně uznán, spolu s německým ovčákem a erdelteriérem, jako jedno z prvních služebních plemen již na počátku 20. století. Po smrti K. F. L. Dobermanna pokračovalo v jeho chovatelské práci mnoho dalších příznivců plemene. Za zmínku stojí zejména pánové Otto Göller, Goswin Tishler (CHS Grönland) a Gustav Krumholz (CHS Ilm-Athen). Otto Göller založil první klub sdružující chovatele dobrmanů pod názvem Národní klub dobrmanských pinčů. Z chovatelských stanic pana Tischlera a Krumholze zase vzešli významní plemeníci té doby (Prinz vom Ilm-Athen a Greif vom Grönland). První standard byl sepsán a zároveň schválen roku 1910.

Dobrman v ČR a na Slovensku

Dobrmana ve svém kynologickém atlase „Všecky druhy psů slovem i obrazem“ zmiňuje v roce 1903 také český kynolog a chovatel Václav Fuchs, a upozorňuje na něj jako na velmi moderního – pravého psa budoucnosti. V roce 1931 byl na jižní Moravě, kde byla již za první republiky silná chovatelská základna, založen chovatelský klub. Chov dobrmanů u nás procházel různými výkyvy, nicméně nikdy nebyl plemenem vyloženě módním. V roce 1952 bylo plemeno začleněno jako služební do Svazarmu. Od roku 1966 byl dobrman převeden pod Československý svaz chovatelů drobného zvířectva.

Vzhled dobrmana? Prudká elegance!

Ačkoliv dobrman v době svého vzniku příliš krásy nepobral, dnes patří mezi vyloženě líbivá plemena. Jedná se o středně velkého, svalnatého, takřka kvadratického psa s elegantními liniemi, hrdého a vzpřímeného držení těla. Hlava dobrmana má při pohledu shora připomínat tupý klín, celkově má být dobře osvalená. Oči jsou u černých psů co nejtmavší, nos a pysky černé. U hnědých je povolený světlejší odstín. Tlama je hluboká, dosahuje po celé délce správné šíře, horní i dolní čelist je silná. 42 zubů normální velikosti odpovídajících schématu má vždy nůžkový skus. Vysoko nasazené, středně velké uši přiléhají ploše předním okrajem k lícím. Elegantní a dobře osvalená hlava dobrmana přechází v suchý svalnatý krk, vzpřímeně držený a vyznačující se ušlechtilostí. Kohoutek má být zvláště u psů silně vyznačen. Hřbet je krátký a pevný. Stejně jako bedra a sotva znatelně skloněná, lehce zaoblená záď, by měl být ve správné šíři a dobře osvalený. Délka a hloubka hrudníku musí být ve správném poměru k délce trupu, přitom má hloubka hrudníku s lehce klenutými žebry dosahovat přibližně poloviny kohoutkové výšky. Hrudník je dobré šíře s výrazným předhrudím. Spodní linie je od konce hrudní kosti k pánvi výrazně vtažená. Hrudní i pánevní končetiny jsou rovné, silné a dobře osvalené. Ocas ponechaný v přirozené délce je ideálně vysoko nesený v mírném oblouku. Tělo je kryto přilehlou, dobře pigmentovanou kůží s krátkou, tvrdou a hustou srstí bez podsady, která pokrývá rovnoměrně celý povrch. Standard připouští dva barevné rázy dobrmana - černý nebo hnědý s rezavými (tříslovými) ostře ohraničenými znaky na tlamě, lících, nad očima, na hrdle, na předhrudí, nadprstí, nártech a tlapkách, na vnitřních stranách stehen a pod ocasem. Psi dosahují kohoutkové výšky 68 – 72 cm s váhou 40 – 45 kg. Feny dosahují kohoutkové výšky 63 – 68 cm s váhou 32 – 35 kg.

Ostrý jako žiletka nebo parťák do rodiny?

Původním záměrem pana Dobermanna byla vize ostrého, nebojácného, ostražitého psa – obranáře, s dobrým čichem. A údajně se mu to povedlo natolik dobře, že se o jeho psech tradovalo, že se nebojí ani samotného čerta. V té době to bylo jistě nejlepší známkou jeho chovatelského snažení a největší poctou pro psa – hlídače. Dobermannovi psi tak byli považováni za nadmíru agresivní, takřka nezvladatelná, strach nahánějící a extrémně ostražitá zvířata. Takový pes by však byl určen jen pro velmi specifický a úzký okruh kynologů - fajnšmekrů. O systematický chov a „moderní” povahu dobrmana se tak zasloužili až Dobermannovi nástupci, kteří nejen zjemnili vzhled moderního dobrmana, ale také obrousili hrany surového diamantu jeho povahy. Dnešní dobrman je pes učenlivý, temperamentní, inteligentní, pevných nervů, nebojácný, sebejistý, ostražitý vůči okolí a zároveň loajální a milující vůči své rodině. K cizím bývá rezervovaný a v případě ohrožení dokáže razantně zasáhnout. Ke „svým” lidem je naopak velmi oddaný, milý a mazlivý.

Unavený dobrman - šťastný dobrman

Temperament a inteligence dobrmana klade na jeho majitele určité nároky. Stejně jako u jiných podobně založených plemen je třeba věnovat výchově, socializaci a výcviku dobrmana náležitý čas a péči. Ačkoliv má tělo atleta, není vyloženě nutné polykat se svým dobrmanem denně desítky kilometrů. Zejména v mladém věku by fyzické přetěžování, stejně jako u jakéhokoliv jiného plemene, udělalo víc škody než užitku. Větší pozornost by měl budoucí majitel věnovat jeho chytré hlavě. Ať už se vrhnete na jakoukoliv aktivitu, váš dobrman vám za ni bude vděčný. Výcvik i výchova by měla být už od útlého mládí laskavá, spravedlivá a důsledná. Své chytrosti a dobré paměti umí dobrman náležitě využít, zejména ke svému prospěchu. Určitě s ním neuspějete monotónním opakováním cviků. Jako dokáže být kreativní on sám, tak stejnou porci kreativity vyžaduje i od svého cvičitele. Zaměstnáte-li především jeho hlavu, máte napůl vyhráno.

Sportem ku zdraví a spokojenosti

Většina lidí má dobrmana zafixovaného jako psa “policejního”. Není však nutné svou aktivitu s dobrmanem omezovat pouze na klasický výcvik poslušnosti, sportovní obranu a stopy. Už v počátcích vzniku plemene byla snaha o vytvoření psa “univerzálního” a nutno říci, že se to v případě dobrmana opravdu povedlo. S vervou sobě vlastní se s vámi pustí do jakéhokoliv sportu. “Klasiku” můžete doplnit i o záchranařinu, vodní práce, coursing, dogdancing, bullsporty, canicross, agility… Vlastně nás nenapadá žádná psí kratochvíle, která by se pro dobrmana vyloženě nehodila.. Snad jen dlouhodobý “gaučing” (smích).

Jak je na tom se zdravím?

Dobrman by měl být, coby pracovní plemeno, především zdravý. V chovu se povinně sleduje pouze dysplazie kyčelních kloubů. Většina chovatelů však dbá o zdraví svých odchovů i nepovinným nadstandardním testováním. V případě dobrmanů se zaměřují zejména na Dilatační kardiomyopatii (DCM - onemocnění srdce), Wobler syndrom (nestabilita krčních obratlů), Progresivní retinální atrofii (PRA - oční vada), spondylózu a dysplazii loketních kloubů. Velkým “ strašákem” je zejména DCM, kde mají dobrmani v postižení touto nemocí bohužel smutné prvenství. Chcete-li se ze svého psa těšit dlouhá léta, průměrně 10 - 13 let, nespokojte se se “základem”. Vyjděte štěstí naproti, sledujte dění v dobrmaním světě, a pečlivě vybírejte rodičovský pár, co se týče zdraví. Jeho předpoklad (nikoliv záruku - vždyť i pes je živý tvor a ne stroj) naleznete jen u zodpovědného chovatele, který se snaží o kvalitní odchovy po všech stránkách - povahou, exteriérem i zdravím.

Chov u nás dnes

V České republice zastřešují chov dobrmanů dva kluby - Dobrman klub České republiky a Moravskoslezský dobrman klub. Na Slovensku sdružuje chovatele dobrmanů Doberman klub Slovenskej republiky. Všechny tři kluby mají více druhů bonitace. V Moravskoslezském dobrman klubu a Doberman klubu Slovenskej republiky můžete se svým psem složit bonitaci základní a výběrovou, v Dobrman klubu České republiky ještě navíc bonitaci pracovní. Kompletní podmínky a průběh všech bonitací naleznete na stránkách výše zmiňovaných klubů. Ačkoliv je dobrman opravdu univerzálním pracovním i rodinným psem, nikdy nebyl vyloženě “módním výstřelkem”. Prozrazují to i počty odchovaných vrhů v minulých letech. V Dobrman klubu ČR byly v roce 2024 odchovány pouze 4 vrhy s celkovým počtem 9 štěňat, v roce 2023 to bylo 9 vrhů s celkovým počtem 69 štěňat. Z Moravskoslezského dobrman klubu máme data pouze za rok 2023 - 10 vrhů s celkovým počtem 73 štěňat. Na Slovensku byly v roce 2024 odchovány pouze 2 vrhy s celkovým počtem 16 štěňat, údaje pro rok 2023 chybí.

Pro koho se hodí?

Jste-li nadšeným sportovcem, většinu volného času rádi podřídíte čtyřnohému parťákovi, jste důslední, rozhodní, laskaví, máte velkou dávku smyslu pro humor a kreativity? Směle do toho! Přesně takového majitele dobrman jistě ocení. Netvrdíme, že dobrman nemůže být “jen” skvělým rodinným parťákem, nicméně jeho potřebu pohybu ani inteligenci neuspokojí krátká procházka kolem bloku, čmuchací dečka doma v obýváku nebo “cvičák” jednou týdně na dvacet minut... Pokud vás toto plemeno uchvátilo natolik, že zvažujete jeho koupi, v případě dobrmana platí víc než jinde přísloví “Dvakrát měř a jednou řež”. Dobrman velmi lne ke své rodině, a případnou změnu majitele může snášet velmi těžce. Dobrmana může zvládnout i nadšený začátečník, který se nechá vést zkušeným trenérem. Ideálně takovým, který má s tímto plemenem zkušenosti. Díky svému temperamentu a dravé hravosti ve štěněčím věku není příliš vhodné pořizovat dítě psí k (malému) dítěti lidskému. Drsná hra dobrmánka by se v tomto nemusela setkat s pochopením. Odrostlým a poučeným dětem bude skvělým parťákem v divokých hrách. S dobrmanem je zkrátka třeba držet krok, jak už fyzicky, tak i duševně. Díky své vysoké inteligenci a dobré paměti může mít tendence ke zlozvykům, které se jen těžko odbourávají. Také mechanický dril je mu ve výcviku zcela cizí. Nemáte-li dostatek důslednosti, raději volte jiné plemeno.

Kateřina Smětáková

Zdroj: web: Dobrman klub České republiky, Moravskoslezský dobrman klub, Dobermann klub Slovenskej republiky, iFauna, blackfremak, wikipedie

Foto: archiv Aleny Kučerové, archiv Veroniky Malaníkové, Pixabay

Portrét plemene Dobrman

Originální název	Dobermann
Zkratka plemene	DB
Země původu	Německo
Číslo standardu	143
FCI skupina	II. - Pinčové a knírači
Velikost	velký (nad 61 cm)
Druh srsti	krátká
Vhodnost	pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	do bytu na zahradu
Využití	sport dlouhé tratě klidné procházky

---

Celkový vzhled:

Dobrman je středně velký, silný a svalnatý pes. Elegantními liniemi těla, hrdým a vzpřímeným držením, temperamentní povahou a odhodlaným výrazem odpovídá ideálnímu vzoru psa.

Barva:

Dobrman je chován ve dvou barevných rázech: černá nebo hnědá s rezavými (tříslovými) ostře ohraničenými a čistým znaky. Znaky se nacházejí na tlamě, jako skvrny na lících a nad očima, na hrdle, dvě skvrny na předhrudí, na nadprstí, nártech a tlapkách, na vnitřních stranách stehen, na předloktích a pod ocasem.

Hmotnost:

Psi:
cca 40 - 45 kg
Feny:
cca 32 - 35 kg

---