Děčínská kotva popáté...

Úvod

Magazín

Články

Po dlouhém, parném a suchém létu přišlo konečně ochlazení. Déšť a chladné počasí dorazily také do Děčína na letošní již pátý ročník oblíbeného závodu Děčínská kotva. A jak to první trochu mokrou sobotu nového měsíce dopadlo? Byli jsme tam!

Témata: Děčínská kotva 2018 Petr Paroubek eCanis TART

Naděžda Aronová 5.9.2018 7733x Reportáže Sportovní kynologie TART

Prvního září se letos nešlo do škol, ale nastupovalo se na mnohých kynologických závodech. A také na naší oblíbené Děčínské kotvě. Ačkoliv byla „zima“ jako v Rusku, na start se postavilo úctyhodných čtyřicet osm závodníků. A jak je již v Děčíně zvykem, i letos panovala skvělá nálada.

Odvaha a preciznost se cení

Nedá se zkonstatovat nic jiného, než že oceněním precizní práce pořadatelů byla jistě i skvělá účast, protože řekněme si upřímně: „Kdo se může dnes pochlubit tak dobře obsazeným startovním polem jako právě Děčínská kotva?“ Příprava podobných závodů není rozhodně snadná a zabere mnoho měsíců předem. A i zde, stejně jako všude jinde se zúročily schopnosti a zkušenosti pořadatele a zároveň ředitele závodu Petra Paroubka a jeho sehraného a prověřeného týmu. Své hrál samozřejmě i vhodný výběr rozhodčích, který stejně jako po mnoho let předtím opět nezklamal. Role hlavní rozhodčí se ujala oblíbená Jitka Duffková, která přestože je sama velmi vytížená vlastní závodní kariérou, ve které se jí mimochodem i velmi daří, si prostě čas na Děčínskou kotvu udělala. Jako další rozhodčí se nám představil známý a snad všemi milovaný Vilda Babička. O tom, že tento člověk kolem sebe šíří perfektní náladu a optimismus, není nejmenších pochyb. Posledním rozhodčím, kterého není třeba dlouho představovat, byl Mgr. Jan Komárek, předseda výcvikové komise SKS TART.

Nekotvíme, jedeme na plné pecky...

...ano, v sobotu opravdu nepřijel nikdo kotvit, naopak všichni byli připraveni se rozjet na plné pecky a předvést to nejlepší ze své práce se psem. Soutěžilo se celkem v šesti kategoriích. Pro začínající psíky byla otevřena kategorie ZZO, do které se přihlásilo celkem osm soutěžních týmů. Další osmičku jsme mohli vidět v kategorii ZZO1. V první tříoddílové kategorii ZM, a jak my pejskaři rádi říkáme zkoušce mistrů, nastoupili jen tři závodníci. Silně obsazená byla kategorie ZVV1. Své síly si zde změřilo celkem třináct dvojic. Divácky atraktivní a oblíbená ZVV2 byla druhou nejobsazenější kategorií závodů a zabojovalo v ní devět závodníků. V poslední kategorii s názvem TART se nám představila „sedmička“ statečných. Své figurantské umění v kategoriích dle NZŘ předvedl Jakub Karbusický a kategorii TART pak Stanislav Sanejstr.

Neodolali jsme a zeptali se figuranta Stanislava Sanejstra na některé jeho postřehy… Tak tedy: „Jak byste hodnotil výkony v kategorii TART?“

„Hodnocení obran bych rozdělil do dvou skupin. Extrémně špatní a extrémně dobří psi. Ti špatní se nám sami rozřadili již na revírech, kdy vůbec nevěděli, co mají dělat. A ti špičkoví jedinci byli opravdu špičkoví. Bylo na nich vidět, že jsou to psi z ozbrojených složek, a že tam předvedli bez zaváhání stoprocentní výkon. Obrany byly zaměřeny na to, aby psi ukázali, co v nich je a že umí také přemýšlet. Nebylo to klasické kousání. Psi se museli opravdu orientovat v prostoru za ztížených podmínek – třeba při dýmovnicích. Nebylo také snadné poradit si s neaktivním až pasivním figurantem. Velmi těžký byl rovněž samotný kontrolní výkon, kdy psi museli proběhnout kouřovou clonou, třásněmi a teprve potom provést zákrok.

Nemohli jsme si nechat ujít ani příležitost vyzpovídat také hlavní rozhodčí Jitku Duffkovou… „Jak jste viděla vy celé klání a výkony závodníků?

Co se týká organizace závodu, tak pan Paroubek opět nezklamal. Závod byl připravený na špičkové úrovni. A hlavně i ti závodníci, kteří třeba neuspěli, si díky sponzorům odnesli pěkné ceny, což je tedy opravdu úplně exkluzivní. Pokud se však budu vyjadřovat k výkonům psů, tak nemohu hodnotit všechny kategorie, protože jsme se střídali s panem Babičkou. To, co jsem mohla posoudit já, tak opravdu například v ZVV1 byly k viděné pěkné výkony. Horší bodování způsobilo třeba to, že se někde stala chybka, která pak například anulovala celý cvik, ale i tak byly ty poslušnosti velmi pěkné. Pak jsem ještě posuzovala obrany u ZVV2, tam tedy byl bodový průměr velmi slabý. Došlo i k jedné diskvalifikaci, kdy pes ztratil orientaci na figuranta. Co tam převládalo úplně nejvíc, byla nedostatečná ovladatelnost psů, co se týče poslušnosti na obranách. Velké chyby v pouštění a v doprovodech. Dnes je taková doba, kdy je ovladatelnost a poslušnost na obranách velmi důležitá a bez ní to opravdu nejde. Je to tak půl na půl a bohužel tady v kategorii ZVV2 měli psi právě s tímto velké problémy. Dále jsem posuzovala ZMky, kam nastoupili pouze tři psi a bohužel dva z nich na to vůbec ještě nebyli připraveni po psychické stránce. Nedalo se přehlédnout, že nemají zájem o figuranta a obrana tak musela být anulována.

Zazvonil konec a na Děčínské kotvě zase za rok zdarec...

Náš oblíbený závod je již minulostí. Jisté však je, že o letošním ročníku se můžeme bavit opět jako o vydařeném. Poděkování patří řediteli Petru Paroubkovi a jeho týmu, sponzorům a všem týmům, kteří na závod dorazili. V neposlední řadě bych chtěla ještě veřejně pochválit zdejší kantýnu, protože když už sem nejedete jako závodník, pak si zde bříško nacpete k prasknutí. Kdo letos nepřijel, přišel o hodně, ale nezoufejte, opět za rok se zde zase sejdeme!