Co je to vlastně ta „kruhovka“?

Cvičíte se svým psem také obrany? A víte, co si lze představit pod pojmem „kruhovka“? Ano, je to jeden z možných způsobů tréninku. Pojďme se na to tedy podívat trochu blíže…

Málokdo z dnešních začínajících pejskařů a možná i figurantů znají pojem „kruhovka“. On to však není jen pojem. Je to velmi užitečný způsob nácviku obran. Jenže proč se již tak často neprovádí...?

O co tedy jde?

„Tak a začínáme! Jděte si pro psy, a jdeme na to!“ Tak takhle nějak jsme bývávali svoláváni na společný trénink obran. A jak to vypadá v praxi? Všichni psovodi i se psy utvoří okolo uprostřed stojícího figuranta kruh a ten má kolem sebe připravené pešky, hadry, rukávy apod. Psi jsou povzbuzovaní, zuřivě štěkají a ti mladí, kteří toto ještě neznají, se postupně přidávají. Figurant se dává do pohybu a „show“ začíná...

Jenže ona to není show, ale součást nácviku obran zvaná „kruhovka“. A protože si všímáme, že se ze cvičáků tak nějak vytrácí, zeptali jsme se několika pejskařů na to, co si o tomto způsobu tréninku myslí…

Osobně se kruhovkám nevyhýbám...

Kruhovka je rozhodně dobrým způsobem nácviku obran pro psy, který je však fyzicky velmi náročný pro figuranty pro případ, že tam má hodně psů. Nabízí se totiž vynikající možnost zařadit do ní i psy se slabším zájmem o kořist nebo mladá štěňata a ty „vložit“ mezi psy, kteří už dobře koušou, a tím zlepšit nezkušené nebo méně kořistnické jedince. To samé se dá také dělat v řadě u uvazovacího  kolíku.

Proč si myslím, že se tento způsob nácviku obrany vytrácí? Na to mám hned několik názorů. Určitě jedním z hlavních faktorů je skutečnost, že dneska existuje více metod nácviku obran a i trend individuálního přístupu ke každému psovi zvlášť, který lidé spíše více preferují než kruhovku. Obrany se stávají dneska dost komerční záležitostí. Pak je to také nácvik částečně fyzicky náročný pro jednoho figuranta v případě, když tam má více psů a velkou kruhovku. To si pamatujeme ještě z dob za Svazarmu, ale dříve jsme na to byli zvyklí. To je potom práce pro dva figuranty. A pak také, že se i zapomíná na tento způsob výcviku obran. Na závěr: Já osobně se kruhovkám a kolíku nevyhýbám, ale je to věc názoru každého psovoda, co chce či nechce preferovat.

Radek Kahula

Chovatelská stanice z Lounského chovu

Kruhovka vždy byla nepostradatelnou součástí obran!

Kruhová obrana vždy byla nepostradatelným cvikem při rozvíjení zloby na civilní osobu. Využívala se zde napodobovací metoda, kdy mladý psík byl pomalu a postupně přiváděn mezi psy, kteří už jistou zkušenost s kousáním měli. Povzbuzovala se chtivost a dráždivost postupným zákusem do hadru až po zákus na rukáv. Prioritní byla zlobivost, štěkání, orientace na figuranta a především pak plný zákus. U starších psů se pak rozvíjela i razance při vytloukání s košíkem.

V dnešní době jsou psi připravování nikoli na práci s osobou, ale jde pouze o zákusy buď do pešků anebo do rukávu a pes bere pomocníka jako součást hry. Viz situace, kdy i psi na vrcholové soutěži „utrhnou pomocníkovi rukáv z ruky“ a mají tendenci se k němu vracet a rukáv mu doslova podávají, protože očekávají další hru.

Honza Dubový

Kruhovky vytlačila doba...

Téma kruhová obrana a můj názor na ni? Kruhová obrana se dnes používá velmi sporadicky vzhledem k tomu, že většina dnešních figurantů ji vůbec nezná, protože v době jejího běžného praktikování při výcviku obran nebyli ještě na světě, anebo byli velmi malí. Možná se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale doba po roce 1989 nám přinesla změny nejen společenské, ale i v ostatních odvětvích života. Výcvik psů už nebyl zaměřen na praxi, ale stal se sportem! Co bylo za Svazarmu, se začalo posuzovat jako, řekněme, předpotopní, nemoderní, a to zejména u lidí, kteří o tom nevěděli téměř nic nebo velmi málo. K obyčejným věcem se přidalo pár cizích slov a udělaly se z toho náramné složitosti. V neposlední řadě i výcvik psů začaly ovládat peníze a to je také jednou z příčin, proč se velmi málo cvičí skupinově a to cokoli. Pokud dnešní figurant dostává zaplaceno od psa, tedy jednotlivě, tak je jasné, že věnuje jednotlivci čas a ten si nechá platit, pokud nastoupí třeba deset psů do kruhu, je za půl hodiny hotovo a to snad mluví samo za sebe. Přitom si dovolím poznamenat, že v tom kruhu by se naběhal a nadřel téměř stejně, jako když dělá ty psy jednotlivě... Jako jeden z hlavních faktorů, který vytlačil kruhovou obranu z výcviku, si dovolím zmínit dobu, kdy začala být prioritou ovladatelnost. Pes musel na povel pustit a vyladění psa v kruhu to velmi znesnadňovalo. Už to nebylo mínus body za ovladatelnost, ale rovnou disk. Pamatuji, že v té době za mnou jezdilo spoustu lidí, kteří aktivně závodili a jejich psi nepouštěli. Učili jsme je pouštět, tehdy nebyli moderní pomůcky tak dostupné a zažité, používal jsem k tomu knihu nebo řetízky. Dalším faktorem, který vytlačil kruhovou obranu, byla skutečnost, že se upustilo od rozvíjení zloby a začalo se preferovat využívání kořistnického pudu psů. Je tedy fakt, že to ovlivnil i zákon o štvaní zvířat na člověka jako takového. Vím jistě, že mnozí špičkoví psovodi se dnes k rozvíjení zloby u svých psů vrátili.  Sice používají místo kruhu úvazy, žárlivost a podobně, ale tvrdost vychází z enormního vzruchu a rukáv je jen prostředkem k vybití této agrese. To sem ovšem nepatří. Závěrem si dovolím okrajově popsat pro některé, kteří to již nepamatují, k čemu všemu se kruhová obrana tehdy dala využít a co se pomocí této metody nastavovalo. Pomocí vyladění psů už zařazených do kruhu se přenášelo vyladění na psy, kteří měli slabší nervovou soustavu nebo byli bez zkušeností. Rozvíjela se zloba, starší a zkušení psi šli příkladem těm nezkušeným nebo slabým. Mnohdy se to stavělo i jako do hvězdice, dva silní a mírně za nimi jeden slabší. Figurant ze středu dával kousat jednotlivým psům, až došlo na ty slabší, kteří ze začátku neměli tuto možnost. Vyladění skupiny se přenášelo ze psa na psa bez ohledu na naturel, používalo se zajištění vodítek pod krkem psa a mnohdy i náhubků, ten neměl jen pes, který byl zrovna na řadě. Z toho kruhu se přecházelo do řady a jednotlivě se kousalo na dálku. Mělo to mnoho prvků a popsat je všechny by bylo zdlouhavé. Tato obrana se dnes používá převážně tam, kde se to dělá jen tak, tedy se nedělají zkoušky. A možná také v TARTu. Dovolím si ovšem dodat, že dnešní požadavky na sportovní výcvik, tedy, koncentrace – ovladatelnost, ale i komerční záležitosti tomuto nácviku nenahrávají, i když by byl v mnohém přínosný, a to zejména pro tvrdost a opravdovost provedení. Je dobré si uvědomit, že pokud se chci dostat k cíli svého snažení, nesoudím, co neumím, nic nezkouším, pokud to nemám promyšlené, nebo nemám za sebou někoho, kdo to umí, protože tak jako tak nejlépe známe svého psa my sami. Problém nás mnohých zkušenějších tkví v tom, že se mnohdy neumíme oprostit od toho, co bych udělal já a nepřemýšlíme o tom, že tomu, komu chci pomoct, mohu dát všechno jen ty svoje ruce bohužel ne. Zkusme přemýšlet o dvojici, která stojí před námi a jejích schopnostech a podle toho nastavovat laťku.

Pavel Beer st.