Český fousek je kámoš, který vás nikdy nezklame!

Jak moc vás může změnit jeden lovecký pes? A jaké to je, když se váš život točí kolem chlupatých parťáků? V novém rozhovoru jsme si povídali s vášnivou chovatelkou, která nám otevřela dveře do světa, který se točí okolo českého fouska – plemene, které je nejen skvělým loveckým společníkem, ale i věrným přítelem. Dozvíte se, proč si právě ono získalo její srdce, co všechno obnáší chov a výcvik, a jaké výzvy čekají na ty, kteří se chtějí pustit do lovecké kynologie.

Sympatická Silvie Neradilová, vášnivá chovatelka a milovnice českých fousků, se s námi podělila o svůj příběh, který začal náhodným setkáním se psem, jenž změnil její život. V rozhovoru pro eCanis nám přiblížila nejen své kynologické začátky, ale také výzvy a radosti spojené s chovem tohoto tradičního českého plemene. Povídaly jsme si spolu o pracovním využití fousků, jejich povaze, zdraví, a také o tom, proč jsou ideálními společníky nejen pro myslivce.

O tom, že si pořídím loveckého psa, jsem začala přemýšlet během svého studia na střední lesnické škole v Hranicích. Byla jsem si celkem jistá, že chci ohaře, vzhledem k tomu, že naše honitba je převážně polní. Ale o tom, jaké plemeno si pořídím, rozhodla do jisté míry náhoda. V té době totiž můj známý prodával svou devítiměsíční fousku, která mu povahově neseděla. Myslel si, že by to byl dobrý parťák pro mě, že na ni budu mít více trpělivosti. A tak mi Chitu z Kobeřic v roce 2008 přivezl. Měl pravdu, s Chitou jsem se mnohému naučila a od té doby se věnuji chovu fousků.

Donedávna jsem měla tři feny ČF. O jednu jsem ale v minulém roce přišla, jmenovala se Asta Jarpol a měla dvanáct let. V současnosti mám tedy dvě feny – Bonny z Kyjovic a její dceru, Draxu z Neřádova stavení. Bonny bude v březnu 2025 deset let. Je to výborná pracantka s vrozeným klidem před zvěří, která mi za svůj život dala čtyři vrhy štěňat. Bonny je typem psa, který je z mého pohledu typickým fouskem – pracuje pro mě, hledá „pod flintou“, je poslušná, ovladatelná, nehoní zvěř, má přátelskou a klidnou povahu, ale za plotem hlídá. Zkrátka ideální pes pro mě.

Její dcera Draxa, které říkám Rexi, je víc temperamentní. Její povaha je také typická v tom, že je velmi přátelská k lidem a také hlídá za plotem. Ale v hlavě by mohla ještě trochu vyzrát. Přestože má už tři roky, tak je to ještě pořád takové telátko a ráda si hraje.

Já osobně si zakládám právě na těch povahách a zdraví. Typický fousek je kámoš. To je to, co se snažím ve svém chovu udržovat. Také s fenou vždy zajdu na rentgeny a udělám genetické testy, abych věděla, že jsou zdravé. Samozřejmostí jsou i pracovní a exteriérové rysy, ale tím, že plemeno má stále relativně striktní podmínky chovnosti, je velmi vzácné, když se vyskytne štěně, které by nechtělo pracovat.

Ano, řadí se mezi ohaře. Ohaři byli odedávna šlechtěni na spolupráci s vůdcem, jejich výcvik je tedy do jisté míry snazší než u jiných plemen, která byla šlechtěna na samostatnost při práci (např. jezevčík, teriéři atd.). Typickým znakem ohařů je vystavení zvěře. To znamená, že pes při nalezení zalehnuté zvěře náhle ustrne v hledání, zpravidla zaujme typickou pozici s jednou přední packou zdviženou, a tím ukáže vůdci, že tam zvěř je. Vůdce má čas se připravit ke střelbě a zvěř po vyběhnutí nebo vylétnutí ulovit. Ohař má po vyběhnutí nebo vylétnutí zvěře zůstat absolutně klidný (klid před zvěří), aby mohl střelec bezpečně střílet po zvěři. Poté, co je zvěř ulovena, pak ohař po povelu vůdce zvěř přináší.

V dnešní době je stále obtížnější ohaře vycvičit. Může za to zejména úbytek drobné zvěře (bažant, zajíc), a lidé tedy musí cvičit alternativně tak, aby byli schopní splnit zkoušky lovecké upotřebitelnosti.

Hlavním pracovním využitím ČF ještě stále zůstává lov, ale fousek je využíván i k psím sportům jako jsou canicross, dogtrekking, mantrailing, agility, ale také třeba v canisterapii. V zahraničí je využíván např. i v ochraně ohrožených druhů zvířat. Fouskovi je v podstatě jedno co dělá, hlavně že je se svým pánem. Jediné, co mu ale moc nepůjde, budou pravděpodobně obrany.

Pro každého majitele ohaře je absolutním vrcholem účast na Memoriálu Richarda Knolla a Memoriálu Karla Podhajského. Jsou to dvě nejvyšší soutěže pro všechny ohaře z ČR, a i jen účast je velkým úspěchem. MRK předchází Nominační soutěž, kde se vybírá dvacet nejlepších psů, kteří budou startovat na MRK. S Bonny jsem se dostala na „nominačku“, ale vzhledem k tomu, že jsme tehdy neměly moc času nabrat kondičku, jsme se na MRK nedostaly. Ale povedlo se mi to s jejím synem – Berenem z Neřádova stavení. Ten MRK doběhl na 9. místě, a tedy jsme se dostali i na MKP, který dokončil na krásném 4. místě. Klobouk dolů všem, kteří se na takové soutěže dostanou a uspějí!

Velmi pěknou soutěží je ale třeba i Soutěž svatého Huberta, která je o praktickém lovu pernaté zvěře a hodnotí se tam i spolupráce psa s vůdcem. Tam jsem se zatím nedostala, ale kdoví, možná v budoucnu.

Myslím, že fousek je vhodný pes pro začátečníky, ale je potřeba mít na paměti, že se jedná o lovecké plemeno a lovit bude. Pokud se tedy ten daný člověk nechce věnovat lovu, je třeba na toto pamatovat a náležitě výcvik upravit. Ideální je, když si člověk nechá poradit od lidí, kteří dělají lovecký výcvik. Minimálně klidy před zvěří se u nich pes naučí a pak je vše jednodušší.

Ano, pokud bude chtít na tom jedinci chovat, musí splnit několik podmínek. U fen potřebuje klubovou výstavu, výběr do chovu (většinou se pořádá při klubové výstavě), ověření loveckých vlastností (klubová zkouška, která testuje povahu jedinců) a minimálně podzimní zkoušky (zkoušky lovecké upotřebitelnosti). U psů je to stejné, ale musí mít místo podzimních zkoušek minimálně zkoušky všestranné. Důvodem je to, aby pes prokázal, že umí psychicky a fyzicky zvládnout dvoudenní zápřah, který všestranné zkoušky představují.

Lidé tuto situaci občas řeší tak, že psa nechají vycvičit osobou, která se podobnému výcviku věnuje, ta psa uchovní a pak se pes vrací ke své rodině. Také se často stává, že i nemyslivci se nakonec začnou věnovat lovecké kynologii, protože vidí, že to psa baví, a hlavně ho to unaví. Takže je i mnoho takových, kteří se „hecnou“ a vycvičí si psa na zkoušky sami. Těmto lidem fandím a tleskám!

Fousek je relativně zdravým plemenem. Zrovna nedávno náš klub provedl screening několika stovek jedinců na zhruba 250 genetických onemocnění a v malé míře se tam objevily pouze onemocnění DM (degenerativní myelopatie) a HUU (hyperurikosurie), obě maximálně v heterozygotní sestavě. Procento výskytu nebylo vysoké, takže jsme velmi rádi za takový výsledek. Zdravotní testy zatím povinně nařízeny nejsou, nicméně doporučuji si psy vyšetřit na DKK, DLK, OCD (tyto tři rentgenologicky) a ideálně geneticky testem Embark. Takto člověk zjistí, jestli je pes zdravý a jak mu případně upravit režim, aby dobře prospíval.

Dlouhodobě se u fousků v určité míře vyskytuje také sezónní alopecie neboli lysivost. Jedná se o ztrátu srsti na bocích, která pak opět zarůstá o ztrácí se znovu za rok ve stejný čas. Incidenci tohoto onemocnění se podařilo za předchozích několik desítek let výrazně zredukovat. Probíhá také výzkum, který pomůže osvětlit příčinu alopecie. Zatím ale tento problém stále přetrvává a občas se někde alopecie objeví.

Ano, srst fousků se trimuje. Používá se k tomu trimovací nůž. Nikdy srst fousků nestříhejte, srst má poté sklon měknout! Podle typu psa se trimuje jednou nebo dvakrát ročně, ale někteří psi jsou tzv. bezúdržboví a trimovaní nepotřebují téměř vůbec. Jinak je dobré srst občas pročísnout, aby se zbavila staré podsady.

Děkuji vám za rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Silvie Neradilové