Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Anketa kolie vs. šeltie

Jak jsou na tom majitelé kolií a šeltie. Co se svými miláčky dělají a jaký oni vidí rozdíly mezi plemeny? To vše naleznete v následující anketě majitelů.


Témata: chov psů
Anketa kolie vs. šeltie
miroslav 18.8.2017 3672x Ankety

Otázky:

1) Proč máte šeltii a čemu se s ní věnujete?

2) Jaký vidíte rozdíl mezi šeltií a kolií?


 

   

Šárka Puldová a Apka, Never Give Up Koryfej

  1.  Šeltii mám hlavně proto, že jsem chtěla středního aktivního parťáka do života i agility. Chtěla jsem středního psa s delší srstí a lehčí stavbou těla. Líbí se mi na nich, jak jsou oddané pánu a rády spolupracují. Moje Apka je hodně aktivní a tak se spolu věnujeme agility. Máme za sebou pár umístění a samozřejmě i pár propadáků. Ale Apka pohyb miluje a do všeho jde stále stejně nadšeně.
  2. Jelikož znám osobně blíž pouze šeltie, tak těžko můžu objektivně soudit. Šeltie jsou menší než kolie, nebo by aspoň měly být. Tak už jen to může být pro někoho důležitý rozdíl, střední x velký pes. Kolie se mi od pohledu zdají rozvážnější a méně společenské. Ale může to být pouze tím, jaké kolie jsem zatím poznala.

   

Ivana Válková

  1. Máme 5ti letého syna, a jelikož je jedináčkem, chtěli jsme, aby měl svého zvířecího parťáka, aby to byl pes do rodiny, k dítěti, bez agrese, aby s námi absolvoval výlety, nevadily mu rozmary počasí, neměl přehnané lovecké nebo ničitelské sklony a stal se právoplatným členem a ochráncem naší rodiny. Já ani manžel jsme žádné velké zkušenosti s kynologií neměli, i když kolie se v době své největší slávy (60 - 70. léta) vyskytovaly v obou našich rodinách, v dospělosti jsme už žádné osobně nepotkali. Úvaha o kolii padla víceméně náhodou při vzpomínkách, oprášili jsme tedy staré fotografie a hledali aktuální informace o chovatelích a údajích o plemeni. Jednoduše řečeno, kolie nás oba očarovala, jak svojí aristokratickou krásou, tak i povahou - bylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že v dnešní době není toto plemeno již tak atraktivní (což je dobře, to škodí každému plemenu), jeli jsme si pro našeho pejska Andyho až do Žiliny do chovatelské stanice Julzar. A realita nejen splnila, ale i předčila naše očekávání. Krom nesporného aristokratického vzhledu (je to opravdový vrchol elegance a poutá na sebe pozornost všude, kde se objeví), je to rodinný ideál. Svoji rodinu (smečku) miluje a stmeluje (ovčácké sklony tedy nezapře). Není pro něj nic horšího, než když se na procházce smečka rozdělí. Je absolutně neagresivní a že mu syn dává někdy hodně zabrat. Nejradši je, když jsme všichni pohromadě, to si k nám lehne a spokojeně oddychuje. Věnujeme se spolu výcviku poslušnosti (časem to dotáhneme snad i na zkoušky), zavítali jsme i na výstavu, miluje procházky, výlety, aport. Ani v pubertě a při výměně chrupu téměř nic nezničil a nerozkousal. Překvapila mne naprostá laxnost k druhým psům (jejich štěkání ho nechává ledově klidným a jen projde okolo). Miluje lidi i děti a to i cizí, pokud vidí, že jsou našimi přáteli. Hlídač je ale dobrý, své teritorium má zmonitorované a je v pohotovosti, přestože vůbec přehnaně neštěká, do poslední chvíle je zticha a štěkat začne, až je to nevyhnutelně nutné - žádné zbytečné vyštěkávání kolemjdoucích. Mimo své teritorium téměř vůbec neštěká, což mne překvapilo, ale umí si hezky povídat pro kolie specifickým "kňukáním, mrčením", zejména, když nás vítá po příchodu z práce. Je chytrý, učenlivý, velmi lehce ovladatelný, ale někdy tvrdohlavý (hlavně, když byl malý), učení ho musí bavit, nesnáší dril a křik, přenáší na sebe emoce svého pána. Ne nadarmo se říká, že kolie se necvičí, kolie se vychovává. Časté otázky ostatních o srsti, že to by česat nechtěli, jen s úsměvem přecházím. Kolie má samočistící srst, ve vlhku se zvlní a v suchu narovná, i po propršeném dni je po uschnutí Andy čistý a nadýchaný. Jedinou nevýhodu srsti vidím v přípravcích proti klíšťatům a blechám, díky hustotě srsti je vhodných jen hrstka a ne zrovna levná. A do vody se mu taky zrovna moc nechce, takže kdo by chtěl řešit s kolií vodní sporty, tak není záruka úspěchu.
  2. Šeltie vypadá vzhledově jako "zmenšená" kolie. Např. pro starší lidi nebo do bytu je praktičtější, lehčí při manipulaci, ale trošku tam zaniká ta impozantnost, ty dokonale elegantní proporce a ladnost při běhu. O povaze nemůžu tolik soudit, protože nemám vlastní zkušenost, ale řekla bych, že jsou (jako ostatně hodně menších psů) proti koliím o trošku živější, na agility např. vhodnější, protože jsou mrštnější, rychlejší, lehčí a zdá se mi, že trošku víc uštěkanější. Až budu stará a nezvládnu unést kolii, pořídím si šeltičku, ale teď mne uchvacuje dlouhosrstá kolie a myslím, že je to láska na celý život, perfektně se k našemu životnímu stylu hodí.

   

Pavla Bártová

  1. Mám už 4. kolii. Vyhovuje mi povaha. Klidná, empatická, přitom sportovně založená, bezproblémová, nedestruktivní, předpovídatelná. Předchozí psi dělali agility, obedienci, dogdancing, dogtrekking, teď mám štěně.
  2. Šeltie je akčnější, v pohybu mrštnější. Většinou citlivější, než kolie. K cizím více nedůvěřivá. Učenlivá. Vhodnější na výcvik pro začátečníky, než kolie.

   

Kamila Cerhová

  1. Odjakživa jsme v rodině měli psy. Od malých kníračů, přes šarplanince, zlatého retrívra. A vždy jsme byli zvyklý alespoň na tři pejsky. Svou první kolii jsem si pořídila, protože jsem chtěla velkého chlupatého psa. Líbila se mi kolie díky její vznešenosti a kráse. Z výběru asi 5 psů vyhrálo štěndo kolie. Avšak ihned po první návštěvě mne toto plemeno přesvědčovalo neustále o svých povahových vlastnostech a o tom, že kolie už zůstanou mými životními psy. S touto první fenkou Deli jsme navázaly neskutečné spojení. Neskutečná poslušnost již od štěněčího věku, naprostá oddanost a ochota pracovat a dělat, kdykoli se mi zachce. S Delinkou jsme začínaly sportovní kynologií. Začaly jsme poslušností, kde jsme dělaly jednu zkoušku za druhou na plný počet bodů téměř bez tréninku. Poté jsme vyzkoušely i stopy a obranu. Vše ji moc bavilo a vše rychle chápala. Poté jsem si pořídila druhou srdeční záležitost, merličku Nessinku, povahový mazel, tak jsme se hned pustily do canisterapie  a pokračovaly také ve sportovní kynologii. Poté jsme se pustily i do agility, dogfrisbee, dogdancingu  a začaly jsme jezdit po kurzech posilování se psy. No a do tohoto období přišla prozatím, třetí kolie - náš odchovanec, pan Faitte. Rychle se začlenil do naší sportovní rodiny a taktéž jsme se pustili do canisterapie a ostatních sportů, co s holkama. 
  2. Pro mne asi největší rozdíl je v tom těle, kdy mi prostě kolie přijde souměrnější. A druhý velký rozdíl v té, jak já říkám ,,přespeedované,, povaze. Šeltie jsou takové moc hrrr. Kolie je větší kliďas, ale i přes to naprosto akční pes. Delinka se rychlostí vyrovná leckteré bordeře a šeltii., ale když potřebujeme klid, tak si jen lehne a v klidu odpočívá po boku paničky. Také mi vyhovuje, že když omylem šlápnu na kolii, tak se jí nic moc nestane, zatímco vyhýbat se šeltii už chce více práce. To jsou jen takové, ale malé rozdíly. Samozřejmě šeltie jsou také úžasná psiska a pro spoustu šeltiářů zase lepší než kolie.

 

Kam dál ...