Anglický toy teriér je malý pes s velkým srdcem!

Rozlišíte na první pohled anglického toy teriéra třeba od pražského krysaříka nebo trpasličího pinče? A víte také, k čemu bylo toto plemeno vyšlechtěné a jak se může uplatnit v dnešní době? Nebo se vám prostě líbí malí hladkosrstí psi v barvě black and tan a zvažujete, kterého z nich si pořídit? Třeba se nám podaří vás trochu inspirovat…

Anglický toy teriér byl původně určený na lov myší a krys, ale nyní plní především roli milého společníka či parťáka pro nejrůznější kynologické sporty. Nicméně nejenom u nás, ale i všude ve světě patří mezi málopočetná plemena a na jeho štěňátka musí zájemci celkem dlouho čekat. Tento fakt již jen dokumentuje skutečnost, že v České republice se chová zatím jen ve třech chovatelských stanicích. A jednou z nich je i Krásná Louka sympatické Michaely Ouředníkové, se kterou si budeme o těchto malých teriérech společně povídat.

Dlouho jsem vybírala plemeno, které by bylo velikostně jako kavalír, mělo krátkou srst a bylo vhodné jako rodinný pes. Vybírala jsem několik let a také jsem na štěně několik let čekala.

Je to malý pejsek s velkým srdcem. Na pohled připomíná maličkého dobrmana. Je odvážný, ale není agresivní. Je svým způsobem svůj. Jako štěně se projevuje velmi zvídavě a přátelsky, v dospělosti je pak především věrný svému pánovi.

Toy je malý elegantní pejsek s krásnýma očima. Každého určitě zaujmou jeho uši, které jsou ve standardu popsány jako plamen svíce. Je to pejsek, který je oddaný svému pánovi, všude ho následuje a opravdu ho miluje. 

Mám „Cherynku“ – oficiálně se jmenuje Betanica Toy Šaran Bohemia, je od chovatelky Šárky Přibylové, která do Čech importovala několik opravdu kvalitních toyů a já jsem moc ráda, že mi tuto holčičku svěřila. Cherynka získala mnoho výstavních ocenění, ale je to především náš rodinný pes. Je to pravý domácí hlídač – ona štěkáním hlásí příchody návštěv a členů rodiny – takový náš zvonek.  Miluje především manžela a plně mu ve všem důvěřuje. Je to opravdu teriér, který se nebojí dát najevo, co si myslí. Je to osobnost, kterou k přátelství jen tak nepřesvědčíte, k cizím je velmi obezřetná.

Z prvního vrhu jsme si nechali její dceru „Aminku“ – oficiálně Amanda Krásná Louka. Ona mě okouzlila téměř hned od narození. Taková láska na první pohled. Spousta chovatelů toto zná, prostě nějaký vnitřní hlas, který vám říká, to je ta pravá. Ta následuje především mě, všude se mnou chodí a chtěla by se mnou všude jezdit. Tím, že se u nás narodila, výborně zapadla do kavalíří smečky. Co se týče hlídání, nechává vše na svojí matce a sama si vyhodnotí, kdy je třeba se k ní přidat a nepřítele vyhnat, nebo zda je lepší se jít kamarádit.

Obě holky jsou velice učenlivé a bystré, moc rády aportují a lovec myší se v nich opravdu nezapře. Tyto vlohy mají v krvi, i když už je asi nikdo na lov krys nepoužívá. Na vlastní oči jsem viděla, jak Amina krysu chytla, zatřepala s ní a slavnostně ji vyplivla. Nevím, jestli jí to někdy její matka předvedla, ale šlo jí to skvěle, jako by to dělala každý den. Naštěstí už jsem to u živé krysy či potkana neviděla, což jsem ráda, protože představa, že kolem mě žijí tito hlodavci, mě k nadšení nepřivádí. Své instinkty mi holky předvádí na plyšových hračkách a to je pro mě naprosto dostačující. Svoji bystrost a postřeh předvedou na různých chytrých hrách, kde se neuvěřitelně rychle naučí otvírat schovávačky a šuplíčky, v kterých najdou oblíbený pamlsek. Velmi rády s námi chodí na výlety a cestují. Zdolat více km jim nedělá žádný problém a stejně tak umí i lenošit a v klidu ležet pár dní u krbu. Jsou úžasně přizpůsobiví. A pro páníčka udělají cokoli.

Cherynka se snaží kavalírům šéfovat. Ale musím říct, že všechno má své hranice. Někteří si to od ní nechají líbit, jiní ne. Její oblíbenou činností je tahat naši Bublinu za uši. Bublina je stejně stará jako Chery a vyrůstaly spolu od malička, jezdily spolu na výstavy, ležely spolu v pelíšku, běhaly spolu coursing. Bublina je trpělivá a její rozmary si nechá líbit.

Ale nedávno zatahala za uši jinou naši holčičku a ta už si to líbit nenechala. To je důkaz, že i trpělivost tak hodného plemene, jako je kavalír, má své hranice.

Aminka už je v povaze blíž kavalírům, takový mazlík. Ale možná je to i tím, že respektuje svou matku a uznává ji jako nadřazenou fenu.

Mám radost z každého výstavního úspěchu. Moc si vážím ocenění od rozhodčích ze země původu a specialistů, kteří posuzují toye často. Opravdu velkou radost má člověk, když uspěje v závěrečných soutěžích, protože skupina teriérů je opravdu početná a maličký krátkosrstý pejsek v ní bývá často přehlížen. Takže vítězství v závěrečných soutěžích v zahraničích majitele vždy velmi potěší. Velmi si vážím také rozhodčích, kteří přistupují k toyům s klidem a pomalu a respektují, že to jsou opravdu často pejsci, kteří jsou věrní především svému pánovi. Vzhledem k tomu, že je to málopočetné plemeno, není jednoduché ho posuzovat. Ve své zemi původu patří toyové do skupiny Toy dog, což jsou především společenská plemena.

Toy je svým původem lovcem myší a krys. Tento pud je v něm opravdu dobře zakódován, a jak jsem již uvedla o pár řádek výše, umí ho bez problémů použít, aniž by ho člověk něco učil. Tuto jeho přirozenost dnes využijeme v různých psích sportech a hrách. A já doufám, že již nebudeme muset tohoto pejska pořizovat k jeho původnímu účelu – lovit krysy v našem obydlí.

Toy je moc šikovný a učenlivý pejsek. Myslím, že s ním můžete absolvovat jakýkoli psí sport. Toyové jsou běžci, aportéři i obranáři. Takže agility, coursing, poslušnost… Prostě si stačí jen vybrat a věnovat se tomu.

Vlastně existuje sport, který opravdu nezvládne. Rozhodně to není saňový pes. Nejenže k tomu nemá tělesné dispozice, ale toy miluje teplo, takže brodění sněhem by nebylo jeho oblíbenou činností.

Chov toyů u nás zastřešuje Klub chovatelů teriérů. Hlavním poradcem pro toto plemeno je paní Vladimíra Tichá. Chov tohoto plemene je velice náročný vzhledem k tomu, že se jedná o plemeno s velmi malou základnou nejen v Čechách, ale i ve světě.

K uchovnění u nás je třeba absolvovat výstavu klubu – jedná se buď o klubovou, speciální, či klubovou oblastní výstavu. Na této výstavě musí být jedinec oceněn známkou alespoň velmi dobrý. Dále je nutné si na takové výstavě nechat změřit kohoutkovou výšku pejska a nechat mu spočítat zuby. Co se týče výšky, myslím si, že je velmi důležitá. Toy by měl být ideálně vysoký od 25 do 30 cm. Většina se jich ale pohybuje spíše k té horní hranici a proto je nutné, abychom si ji jako chovatelé dobře hlídali.

Toyů u nás bohužel příliš není. V současné době máme v Čechách v plemenné knize zapsáno pouze padesát sedm jedinců!!! Z toho jsou již někteří důchodového věku, někteří již nežijí a některé odchovy se prodaly do zahraničí. Momentálně evidujeme pouze tři chovatelské stanice, které mají „občas“ štěňata. Jednou z nich je i ta naše. Pokud si tedy budete chtít pořídit toye, připravte se na to, že si budete muset chvilku počkat.

Zahraniční krytí je tedy v podstatě samozřejmostí.

Importovat toye, pro rozšíření naší chovné základny by bylo určitě přínosné, ale vůbec to není jednoduchá záležitost. Získat kvalitní zvíře ze zahraničí u málopočetného plemene není vůbec snadné.

Co se týče zabřeznutí fen, nemám tak velkou zkušenost. Kryli jsme zatím pouze dvakrát a naše fenka pokaždé zabřezla a sama bez problémů porodila čtyři štěňata. Myslím, že ani ostatní chovatelé nemají s porody u tohoto plemene problém. Toyům se běžně rodí jedno až pět štěňat. Co sleduji, tak tři až pět bývá nejčastější počet, ale zaregistrovala jsem v zahraničí i početnější vrhy.

Feny mívají dost mléka a dobře se o štěňata starají. Štěňata jsou životaschopná, velmi rychle přibývají na váze, jsou brzy aktivní. V tomto ohledu svou teriérskou dravost nezapřou. Štěňata jsou velmi zvídavá a odvážná. Často mám pocit, že by jim trocha opatrnosti neuškodilo.  Mají potřebu vše prozkoumat, vše vyzkoušet a všude být první.

Řekla bych, že toy je poměrně zdravým plemenem. Dožívají se vysokého věku okolo patnácti let i více. Moje holky nemají prozatím žádné zdravotní problémy. Asi nejhorší, co nás zatím potkalo, byla otrava, ale i to jsme překonaly díky veterinářům bez problémů. Doufám, že se nám podaří dobré zdraví udržet až do vysokého věku. A budeme si moci dlouho užívat společných chvil.

Děláme vyšetření patelly a očí, tak jako u všech malých plemen. V poslední době se začalo vyšetřovat dědičné onemocnění srdce (Juvenile Dilated Cardiomyopathy – JDCM)) a onemocnění ledvin (Xanthinuria), které se vyskytlo v Americe u jejich toy manchesterů. Vzhledem k tomu, že máme v rodokmenech po celém světě i teriéry z těchto chovů, spousta chovatelů v Evropě již toto genetické vyšetření provádí. Bohužel ho dělá jen laboratoř v Americe. I já sama jsem si ke krytí vybírala psa, který tato vyšetření má.

Já myslím, že každý zodpovědný chovatel se snaží udělat pro plemeno sám od sebe to nejlepší, tudíž ani žádná nařízení od klubu nepotřebuje. Vše je čistě dobrovolné.

Řekla bych, že český chov obecně je velmi kvalitní a úspěšný.  Češi chovají s nadšením, láskou a myslím, že i se zodpovědností. Vždy mě velmi potěší, když se mě rozhodčí ptá, odkud toho krásného toy teriéra mám.

Myslím, že ty dvě je úplný ideál, ale co se týče chovatelství, tak je to opravdu málo. Pokud chcete být opravdu chovatelem, potřebujete víc než dva mazlíčky. V budoucnu určitě nějaká další holčička do naší smečky přibyde. Ale na její příchod nepospíchám. Vše má svůj čas…

Přála bych si, aby toy zůstal toyem. Maličkým, elegantním a aktivním psem.Aby jeho příznivci byli zodpovědní majitelé, kteří se budou svým pejskům věnovat. Aby chovatelé plánovali své vrhy s rozmyslem a s citem. Aby rozhodčí přistupovali k toyům s rozmyslem a v souladu s jejich velikostí. A aby lidé toye poznali na první pohled a věděli, že takové úžasné plemeno vůbec existuje.

Moc děkuji za představení tohoto sympatického málopočetného plemene.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Michaely Ouředníkové