A zase ten enrichment

Lámete si hlavu nad tím, co je vlastně ten moderní a v dnešní době často skloňovaný enrichment? Doslovný překlad – „obohacení“ vám moc nenapovídá? V dnešním článku si ukážeme, že se nejedná o jednu hru či sport, ale o komplexní pohled na uspořádání prostředí, v němž pes žije. Čtěte dál, pokud se chcete dozvědět, jak můžete svému parťákovi jeho život zkvalitnit.

Výstižně definují enrichment behaviorální poradkyně Allie Bender a Emily Strong. Podle nich enrichment znamená zjistit, co náš pes potřebuje, a pak mu vytvořit prostředí, které mu umožní tyto potřeby v maximální míře uspokojovat. No, není to skvělé?

Kořeny enrichmentu

Této stručné a srozumitelné definici předcházelo pozorování a vývoj, který začal v 60. letech 20. století. Tehdy se lidé začali zajímat o blaho zvířat žijících v zoologických zahradách. Největším průkopníkem v této oblasti byl americký profesor Dr. Hal Markowitz, který výrazně posunul právě blaho zvířat žijících v zoo. Doporučil zoologické komunitě, aby nejprve co nejvíce poznala, jak každý druh žije v přírodě i v zajetí. Poté následovalo vytvoření etogramů pro jednotlivé druhy. To jsou seznamy chování, která lze pozorovat u příslušníků určitého živočišného druhu. Dr. Markowitz jim pomáhal vytvořit prostředí, která každému druhu pomohla tato, pro něj přirozená chování, co nejvíce uskutečňovat. Tak se zrodil koncept enrichmentu – zjistit potřeby a přirozená chování konkrétního druhu a poté vytvořit prostředí, kde bude moci tyto potřeby naplňovat a chování uskutečňovat. Postupoval metodicky, všechny procesy a jednotlivá chování zvířat dokumentoval a srovnával je s etogramy. Dokumentoval také, zda zvířata sama o sobě uskutečňují tato chování i nadále, s delším odstupem od změny prostředí, a dlouhodobě.

Ve své knize Enriching animal lives popsal první případ, kdy jeho metodický přístup přinesl hmatatelné výsledky. Ve výběhu gibonů bělorukých vytvořil „prales“ a do jeho klenby umístil krmné stanice, protože v přírodě jsou giboni zvyklí se krmit právě v klenbě stromů. Před vytvořením expozice dostával gibon, který ve výběhu žil, jídlo na zem. Dr. Markowitz se směsicí silných pocitů pozoroval gibona, jak šplhá nahoru po jednom ze stromů, zavěšuje se za končetiny a houpavými pohyby přeskakuje od jedné krmné stanice ke druhé. Na tomto příkladu si můžeme představit, jak takové obohacení prostředí vypadá.

Stejně jako v případě exotických zvířat, i u psů probíhá zkoumání jejich přirozených chování a tvorba etogramů, a to jak mezi psy domácími, tak i zdivočelými a útulkovými. Mezi přirozená chování psa se řadí ta, která se vyvinula ještě před domestikací. Některá z nich si psi zachovali, například obstarávání potravy. Jelikož však lidé už celá staletí šlechtí psy k tomu, aby plnili určité úkoly, také každé plemeno má specifické genetické předpoklady k určitým chováním. Přesto lze u psů kategorizovat typická chování pro celý druh. V tomto článku budeme vycházet z kategorizace potřeb a chování, kterou použily Allie Bender a Emily Strong v knize Ten nej život pro vašeho psa.

Bezpečnost a pocit bezpečí

Bezpečnost – stav, kdy je jedinec chráněn před újmou nebo je újma nepravděpodobná, a pocit bezpečí – kdy se jedinec cítí být chráněn před újmou, jsou často opomíjenou součástí enrichmentu. Bezpečnost většinou zajišťujeme psům automaticky, aniž bychom o tom extra přemýšleli. S pocitem bezpečí je to však již složitější. Často vyhodnocujeme situaci podle svých pocitů, říkáme si: „Čeho se bojí? Vždyť je to jen blížící se postava souseda ve tmě.“ My sice víme, že pes je nyní v bezpečí, on to ale vědět nemusí a může se cítit ohroženě. Mozek psa, stejně jako ten náš, detekuje i málo nápadné indikátory potenciální hrozby v prostředí. Pokud je zaznamená, motivuje nás k preventivnímu chování, jak ohrožení zabránit. Když uslyšíme podivný zvuk v domě, sice se ho budeme snažit racionálně vysvětlit, nicméně často se „pro jistotu“ půjdeme na místo podívat a teprve pokud tam nic nebezpečného nenajdeme, uklidníme se. Naše potřeba jít místo zkontrolovat byla vyvolána spuštěním módu bdělosti a ostražitosti.

Stejně to má náš pes. Když je v prostředí něco podezřelého, byť se jedná jen o potenciál hrozby (je to neznámé, nové, psovi to připomene nějakou v minulosti prožitou situaci), pocítí potřebu se nějak zachovat. Bude věc nebo člověka zahánět vrčením či štěkáním, nebo je také půjde opatrně zkontrolovat. Teprve po provedení chování, když se hrozba nepotvrdí, může pokračovat ve své předchozí činnosti. Pes v takové situaci reaguje na potenciál hrozby, který my nemusíme ani tušit, nikoli na reálnou hrozbu. Je možné a užitečné s pocitem bezpečí psa pracovat. Všímat si, v jakých situacích pes reaguje a preventivně s nimi pracovat prostřednictvím managementu prostředí i cíleným tréninkem. Ideální je poradit se a trénink nastavit společně s trenérem či behaviorálním poradcem.

Zdraví je další základní potřebou, jejíž naplnění je předpokladem pro spokojený život. Narušení zdraví u psů, stejně jako u lidí, často souvisí s behaviorálními záležitostmi. Typicky bolest kloubů může být příčinou toho, že si pes nechce na povel sednout či lehnout. Pes ztrácí motivaci do práce nebo začne silněji reagovat na některé podněty, protože ho něco trápí. Změny v chování můžou naznačovat zdravotní problém, velice rozšířená je bolest zubů, dermatologické a gastrointestinální problémy. Pokud pes změní své chování, je třeba hledat příčinu, a tu mu pomoci řešit.

Součástí zdraví jako celku je vedle fyzického také zdraví duševní. Klíčovou složkou duševního zdraví každého vnímajícího tvora a zásadním kritériem pro uspokojování jeho potřeb je možnost vlivu. Psům můžeme dopřát například možnost vlivu při využívání prostoru. Umožnit jim vstup do více místností v domě, všímat si, kde rádi spí, a na tato místa jim umístit pelíšky. Vymezit bezpečný prostor, například klec, v němž bude pes „nedotknutelný“, nikdo ho v něm nebude rušit. Také pokud se od vás pes vzdálí, nenásledujte ho. Tím vším je naplňována tato potřeba. Dopřejte psovi také možnost vlivu při interakci s ostatními lidmi. Pokud nemá zájem interagovat, nechte rozhodnutí na něm. Pokud chcete pracovat na tom, aby se pes cítil lépe v blízkosti lidí, vyhledejte trenéra, který vám s tím pomůže. Můžeme zvýšit možnost vlivu psa i v jeho každodenním životě. Dopřejte mu občas procházku, kdy on bude volit cestu i tempo a pročmuchá si vše, co bude považovat za důležité. Otestujte, které hračky a hry preferuje. Naučte psa říkat si o to, co chce, „slušným“ způsobem, například předsednutím. Uleví se vám oběma, když si nebude muset věci a činnosti, o které má zájem, vyštěkat nebo si pro ně vyskočit, a zlepší to vaši komunikaci i vztah. Vhodné je umožnit psovi možnost volby také při tréninku. Na začátku každé lekce lze používat signál pro začátek lekce a vnímat, jak je pes dnes na práci naladěný. I během tréninku však můžeme vnímat, jak ochotně plní některé úkoly, zda mu vyhovuje opakovat stejný cvik několikrát dokola, nebo ho to spíše frustruje. Každý trénink může být jiný, pes je unavený v různé míře, může ho něco bolet, v okolí jsou pro něj nové rušivé věci. Každému jedinci také vyhovují jiné výcvikové metody. Navádění (luring) je obecně jednodušší než tvarování (shaping), na druhou stranu shaping dává psovi více možnosti volby. Dovolte psovi i v tréninku, aby určoval směr a tempo. Zjistěte, jak dlouho udrží váš pes pozornost a kolik zvládne udělat chyb tak, aby byl pro něj trénink stále zábavný a rozvíjející.

Významnou možnost vlivu dává psovi trénink manipulace a ošetření se souhlasem. Pes si koriguje, co ještě zvládne a má možnost ošetření přerušit či ukončit. Velkým benefitem pro psa je, že díky start a stop signálům, které společně natrénujete, bude na veterině zažívat výrazně méně stresu.

Se zdravím úzce souvisí hygiena. I v otázce hygieny je třeba zjistit, co potřebuje konkrétní pes. V závislosti na plemeni je potřebná míra péče různá, někteří psi vyžadují pravidelné vyčesávání, zkracování drápků, čištění uší či kožních záhybů. Četnost koupání je také velmi individuální a měli bychom se řídit primárně potřebami psa, nikoli našimi.

Součástí enrichmentu je také výživa. Je více možností, jak psa krmit. At již zvolíte BARF, granule či vařenou stravu, důležitá je vyváženost stravy a dodání všech živin v takovém množství, jaké potřebuje konkrétní pes. Mezi psy se vyskytují dermatologické obtíže, potravinové intolerance či alergie. Pokud něco naznačuje takový problém u vašeho psa, obraťte se na odborníka, kterým je veterinář specializující se na dermatologii.

Potřebou, na kterou u našich psů často myslíme, je tělesný pohyb. Přiměřený pravidelný pohyb má vliv na fyzické i duševní zdraví. Psovi však nemůžeme nadiktovat, jaký druh pohybu je pro něj vhodný. Jako u ostatních oblastí enrichmentu, i v případě pohybu je dobré pozorovat, jak se během něj a po něm pes cítí, a tomu pohyb přizpůsobit. Měl by být také dávkován úměrně věku, fyzické kondici a míře energie psa. Procházky, které jsou zřejmě nejčastějším druhem pohybu, dopřávají psovi fyzický pohyb i duševní zaměstnání. Vnímá během nich pachy i ostatní smyslové vjemy. Čím novější a zajímavější je prostředí, tím více duševního zaměstnání psovi poskytuje.

Intenzivnějším pohybem je oblíbený běh. Z pohledu náročnosti je velký rozdíl mezi během na volno a v zápřahu (např. canicross). Pokud se chcete věnovat se psem běhu v zápřahu, je potřeba promyslet a naplánovat trénink nebo ho absolvovat pod vedením trenéra a přizpůsobit mu i ostatní aktivity.

Pro většinu psů je vhodnou aktivitou plavání. Nedochází při něm k nárazům, je to kardiovaskulární aktivita, která podporuje svalový tonus. Máme na mysli vytrvalé plavání, a to zpočátku v řádu několika minut. Užitečnou a zároveň bezpečnostní pomůckou je psí vesta.

Pod vedením fyzioterapeuta nebo trenéra, kteří má znalosti z fyziologie, se můžete věnovat také dogfitness.

Existuje také řada psích sportů (agility, dog puller, dogdancing, treiball a mnoho dalších). Jsou to cílené, promyšlené aktivity, které zaměstnávají psa fyzicky i duševně. Mají další benefity, jako je spolupráce s člověkem nebo trénink sebekontroly a pozornosti.

Je dobré myslet na to, že též při hrách venku i doma, s ostatními psy i lidmi, je pes v pohybu. Pozorujte, kolik pohybu psovi dodá hraní přivolávacích her, tréninku pozornosti s odhazováním pamlsků, chůze u nohy a vaše společné přetahování.

Sociální potřeby

Psi jsou domestikovaní po desetitisíce let a většina z nich je dnes od narození vychovávána v blízkosti lidí. V důsledku toho mají mnozí z nich rádi společnost lidí, vyžadují od nás pozornost a interakci. Abychom tuto tendenci podpořili, umožňujeme jim socializaci – bezpečná setkání s různými typy lidí, při nichž mají možnost vlivu (zda a jak blízko k člověku přijdou, jestli s ním budou interagovat). I dobře socializovaní psi si vytvářejí preference, jaké množství lidí je pro ně snesitelné. Psi si také vytváří různé vztahy k jednotlivým lidem, mohou si třeba vytvořit pevný vztah ke dvěma nejbližším lidem a k ostatním se chovat neutrálně.

Obdobné je to se vztahem k ostatním psům. Existují psi, kteří mají rádi společnost ostatních psů, baví je hra ve větších skupinách a snesou od ostatních psů velkou škálu chování. Nejsou to ale zdaleka všichni, přestože se k nim takto často chováme. Velká část psů zkoriguje chování druhého psa, pokud jim vadí, a některé typy psů nemají rádi vůbec. Psi si totiž, stejně jako my, vytvářejí preference, a to podle různých faktorů – věk, míra energie, pohlaví a podobně. Někteří psi nemají rádi společnost žádných psů, maximálně si za celý život vytvoří několik kamarádů. Všechny popsané přístupy a vztahy k ostatním psům jsou naprosto v pořádku a jsou zcela individuální pro každého psa. Podle toho, jak poznáme našeho parťáka, jeho preference a míru extroverze, bychom k němu a kontaktům s ostatními psy měli přistupovat. Vypozorujte, jak často se potřebuje s někým setkat, zda vždy pouze s jedním psem nebo i s větší skupinou. Pokud se setkání dějí, vždy bychom u nich měli být přítomni, být psovi oporou a dopřát mu bezpečný prostor, kam se může uchýlit, když bude potřebovat přestávku. Zakročit, když jeden pes začne druhého šikanovat, nebo ideálně ještě dříve, když některý z psů vysílá signál, že se v interakci již necítí dobře. Je důležité naučit se číst signály našich psů a co nejvíce porozumět jejich komunikaci. V ČR se tomuto tématu nejvíce věnuje Lenka Blachová z Psí školy Koira. Její komunikační lekce a webináře o psí komunikaci nelze než doporučit.

Mezi sociální dovednosti psa patří setkávání, komunikace a také hra. Právě komunikace a hra jsou často zaměňovány, přestože je v nich rozdíl a většina setkání mezi psy hru nezahrnuje, jedná se o komunikaci. Psi si sice zachovali schopnost hrát si až do dospělosti, velká část z nich si ale ráda hraje s člověkem, nikoli s druhým psem. Každý pes má také jiné sociální dovednosti, na schopnosti komunikace i hry se dá pracovat a trénovat je.

Emocionální a duševní potřeby

Pokroky v behaviorálních výzkumech jsou dnes na takové úrovni, že již nelze popřít, že zvířata mají city a prožívají radost a bolest. Neměli bychom proto jejich prožívání přehlížet. Pokud alespoň přibližně vypozorujeme, jak se pes v dané situace cítí, může nám to napovědět, jak s obdobnou situací dále pracovat. Ke zkvalitnění života psa může pomoci dočasně se některým situacím vyhýbat a současně cíleně trénovat, aby se v budoucnu, až taková reálná situace nastane, cítil bezpečněji a jistěji.

K naplnění emocionálních a duševních potřeb nám poslouží způsoby, kterými jsme se již zabývali výše v článku. Dobře nastavený trénink bez korekcí, averzivních metod a nátlaku, který psa baví a má k němu motivaci, je obohacující. Ať už jde o učení chování užitečných v běžném životě, zábavných triků, ošetření se souhlasem či free shaping – podporu kreativity psa, využívá při nich svoji mentální kapacitu, buduje si sebevědomí a baví se. Při společném tréninku navíc posilujete váš vzájemný vztah. To vše je duševně obohacující.

Instinktivní potřeby

My lidé ovlivňujeme všechny aspekty života našich psů, včetně denního režimu. Psi jsou krepuskulární neboli soumračná zvířata. Nejaktivnější bývají za svítání a za soumraku, většinu dne a noci prospí. Vypozorujte, zda to platí pro vašeho psa, a pokud je to ve vašich silách, přizpůsobte režim jeho potřebám.

Každý pes potřebuje dostatek spánku, odpočinku a relaxace. Pokud je pes nevyspalý, zmapujte, jaká je příčina. Má dostatek prostoru k odpočinku – klidné prostředí, kde si dokáže během dne dosyta odpočinout? I relaxaci lze psa naučit a postupně přenášet do těžších prostředí. K tréninku relaxace může posloužit protokol pro relaxaci vytvořený behavioristkou Karen L. Overall.

Mezi instinktivní potřeby psa patří senzorická stimulace. Mezi čichový enrichment patří klidové aktivity, jako jsou hersenwerk nebo aromaterapie a pachové práce, například nosework či mantrailing. V oblasti sluchu existují výzkumy zaměřené na to, jaké zvuky a druhy hudby psům nejvíce vyhovují. V průměru z nich nejlépe vychází klidný mužský hlas, nicméně i tato preference je pro každého psa individuální. Mnohým z nich může obohatit život audioterapie pro psy. Je však nutné zjistit, co konkrétně vyhovuje právě vašemu pejskovi. Zrakové vjemy přináší psovi vnější prostředí, tedy každá procházka nebo i jízda autem. Zrak lze zapojit do různých her a aktivit, které již se psem děláte. Hmat pes používá, když se něčeho dotýká nebo když se psa dotýkáme my. Je individuální, jaké povrchy má pes rád, a zejména to, zda má rád dotyky od ostatních. Při hmatových aktivitách, ať již jde o hlazení, masáže nebo metodu Tellington TTouch, je vždy nutné vnímat signály psa a respektovat jeho prožívání. Opět do vašich společných aktivit můžete zapojit různé povrchy a nové materiály. Psům, na rozdíl od lidí, není přirozené objímání. Často vycházíme z naší zkušenosti, kdy objímání znamená pozdrav, vyjádření náklonnosti nebo zvýšení našeho komfortu. Existují tréninkové postupy, jak psa naučit mít obejmutí rád, nicméně vždy se jedná o naučené chování, na kterém je nutné zapracovat, nikoli vrozené. Posledním smyslem je chuť. V rámci enrichmentu můžeme psovi nabídnout různé chuti surovin (maso, sýry, zelenina, ovoce…) nebo pamlsků.

Zjistěte, co máš vás pes rád, jak se jeho preference v čase mění, dávejte mu na výběr. Jídlo podávejte v různé formě – z ruky, misky, lízací podložky, ze země, plnící hračky. Oblíbené jsou senzorické misky, které jsou rozděleny na menší části a pes si může v průběhu jídla vybírat, v jaké posloupnosti bude jídlo jíst. Naplňuje si tím i potřebu možnosti volby. Všechny smysly může také pejsek zapojit při návštěvě některé ze smyslových zahrad, které vznikají v různých koutech republiky.

S jídlem souvisí také základní potřeba psů obstarat si potravu. Všichni tvorové mají vrozenou potřebu usilovat o potravu, vlastními silami si ji „vydělat“. Vznikl termín contrafreeloading z anglických slov contra neboli proti a freeloading neboli získat zadarmo. Znamená to, že z potravy, kterou získáme vlastními silami a vynaložením úsilí (například nákupem za odpracovanou výplatu) pociťujeme větší uspokojení a radost než z toho, co dostaneme zadarmo. Tuto potřebu lze psovi naplnit používáním krmivových hraček a hlavolamů. Výhodou je, že si jich můžete vyrobit doma neomezené množství. Lze použít ruličky od toaletního papíru, silikonové formičky na pečení, prázdné plastové nádoby, které nemají ostré hrany a mnoho dalších. Hru, jejímž účelem je obstarání potravy, je potřeba nastavit tak, aby psovi přinesla uspokojení, nebyla příliš lehká, ale ani těžká. Je dobré psa při hře pozorovat z důvodu bezpečnosti i proto, abychom si všímali, zda se při ní nefrustruje. V takovém případě je potřeba ji zjednodušit.

Poslední skupinou instinktivních chování jsou chování, která někdy považujeme za „problémová“ – hrabání, štěkání, okusování, olizování, trhání a ničení. To vše můžeme psovi umožnit dělat cíleně, vymezit mu k tomu prostor a čas, v nichž se bude moci těmito způsoby projevit. Nechte občas psovi roztrhat plyšáka nebo kartonovou krabici (podle jeho preferencí). Tipy na třicet tři domácích her můžete nasbírat v 35. díle podcastu Pejskárium.

U poslední aktivity i všech předchozích buďte se psem, pozorujte ho a učte se, kým vlastně váš parťák je, co má rád a co ho naplňuje. Sledování psa při veškerých chováních, ať jsou nám více či méně sympatická, může nesmírně obohatit náš život.

Pokud se chcete o enrichmentu dozvědět víc, přečtěte si náš rozhovor s Eliškou Šuhaj, zakladatelkou Enrichment akademie.

Simona Šimíčková

Foto: Simona Šimíčková a pixabay.com

Použité zdroje:

BENDER, Allie, STRONG, Emily (2021). Ten NEJ život pro vašeho psa. Komplexní pohled na to, jak psovi obohatit každodenní život. Praha: PLOT. Z anglického originálu přeložila Jana Dušková.

MARKOWITZ, Hal (2011). Enriching Animal Lives. Mauka Press.

https://www.koira.cz/

https://www.karenoverall.com/wp-content/uploads/2020/06/Protocol-for-relaxation_Overall.pdf

https://www.ecanis.cz/clanky/myslete-na-naplneni-prirozenych-potreb-sveho-psa-_2286.html?pid=16

https://www.pejskarium.cz/jak-zabavit-psa-doma/

https://www.enrichmentakademie.cz/