Zemřel papež – co bude dál?

Není to tak dávno, co svou životní pouť na tomto světě ukončil velmi respektovaný papež František a v následujících dnech se bude volit nová hlava katolické církve. Možná by vás ale zajímalo, jak to vlastně ve Vatikánu v takovém případě chodí, jaké jsou zvyklosti a postupy, a co bude následovat. Vyhledali jsme si tedy základní informace na toto téma a dali je pro vás dohromady právě v tomto článku.

Úmrtí římského papeže, hlavy katolické církve, je výjimečnou událostí, která otřásá nejen katolickou církví, ale i celým světem. Papež jako nejvyšší duchovní autorita katolíků a zároveň hlava městského státu Vatikán zastává zcela výjimečné postavení. Když zemře, nastává nejen období zármutku, ale také pečlivě řízený sled událostí, které určují, jakým způsobem bude papež pohřbený a také jak bude zvolený jeho nástupce. Co tedy následuje?

Okamžik úmrtí a první kroky

Prvním, kdo oficiálně potvrdí smrt papeže, je tzv. kardinál komoří (Camerlengo). Ten vstupuje do místnosti, kde papež zemřel, a podle tradice jej třikrát osloví jeho křestním jménem. Pokud nedostane odpověď, konstatuje jeho smrt. Následuje zapečetění papežovy pracovny, zajištění dokumentů a oznámení události Svatému stolci a médiím.

Od této chvíle se Vatikán nachází ve stavu sede vacante – „prázdného stolce“. V tomto období jsou pravomoci řízení církve omezeny. Správu státní i duchovní moci přebírá Kolegium kardinálů, ale nesmí činit žádná zásadní rozhodnutí, která by měla dlouhodobý dopad na směřování církve.

Plánování a průběh pohřbu

Pohřeb papeže se obvykle koná čtvrtý až šestý den po jeho smrti, ale smuteční obřady trvají celkem devět dní – tomuto období se říká „novendiales“. Tělo zesnulého papeže bývá nejprve vystaveno ve veřejnosti přístupném prostoru, tradičně v bazilice svatého Petra, aby mu věřící mohli vzdát úctu.

Obřad samotný je velkolepý, avšak hluboce liturgický, přísně řízený protokolem a plný symboliky. Předsedá mu děkan kardinálského kolegia. Rakev papeže je trojí: vnitřní z cypřišového dřeva, prostřední z olova a vnější opět dřevěná (většinou dubová). Do rakve se vkládá i popis jeho pontifikátu, vatikánské mince a medaile ražené během jeho vlády.

Historický příklad: Pohřeb Jana Pavla II. (2005)

Pohřeb sv. Jana Pavla II. se uskutečnil 8. dubna 2005 a přilákal do Říma miliony poutníků z celého světa. Obřadu předsedal kardinál Joseph Ratzinger, tehdejší děkan kolegia kardinálů. Tělo papeže bylo pohřbeno v kryptách Svatopetrské baziliky, na místě, kde byl předtím pohřben Jan XXIII. (po jeho beatifikaci bylo jeho tělo přesunuto do hlavní baziliky).

Tento pohřeb vstoupil do dějin jako jedna z největších náboženských událostí 21. století. Přítomni byli státníci z více než stovky zemí, včetně amerického prezidenta George W. Bushe, britského prince Charlese nebo generálního tajemníka OSN Kofiho Annana.

Ohlédnutí za pohřbem Benedikta XVI. (2023)

Jako první papež za více než šest set let, který rezignoval (v roce 2013), měl Benedikt XVI. zvláštní postavení. Zemřel jako emeritní papež 31. prosince 2022. Jeho pohřeb byl jednodušší než u vládnoucího papeže, ale i přesto velmi důstojný. Předsedal mu papež František – historicky vzácná situace, kdy žijící papež sloužil pohřební mši za svého předchůdce. Benedikt XVI. byl pohřben do hrobu, který dříve patřil Janu Pavlu II., dokud nebyl přenesen výš po svatořečení.

Hrobky papežů a místo posledního odpočinku

Papežové bývají pohřbíváni převážně v podzemních kryptách baziliky svatého Petra ve Vatikánu, v prostorách zvaných Grotte Vaticane. Zde se nachází také hrob svatého Petra, apoštola a prvního římského biskupa, který podle tradice zemřel mučednickou smrtí právě v Římě.

Celkem je zde pohřbeno více než devdesát papežů. Návštěvníci si mohou prohlédnout hrobky například Pia XII., Pavla VI., Jana Pavla I. a dalších. Tato místa nejsou jen pietní, ale mají hluboký duchovní význam – symbolizují kontinuitu a historické ukotvení církve.

Konkláve – volba nového papeže

Po skončení pohřbu začínají přípravy na volbu nového papeže, známou jako konkláve. Tento název pochází z latinského cum clave – „pod klíčem“, což odkazuje na izolaci kardinálů během volby.

Kdo volí a kdo může být zvolen?     

Volby se účastní pouze kardinálové mladší osmdesáti let. V současnosti (2025) je to zhruba sto dvacet duchovních. Teoreticky může být papežem zvolen jakýkoli pokřtěný katolický muž, ale v praxi jde vždy o člena kardinálského sboru.

Konkláve probíhá v Sixtinské kapli, kde jsou kardinálové uzamčeni bez kontaktu s okolním světem. První hlasování bývá obvykle neúspěšné, protože slouží jako „průzkum“. Poté se hlasuje čtyřikrát denně – dvakrát dopoledne a dvakrát odpoledne.

Pro zvolení papeže je potřeba dvoutřetinová většina hlasů. Po každém kole se volební lístky spalují – pokud není papež zvolen, stoupá z komína Sixtinské kaple kouř černý. V případě úspěšného hlasování se přidává chemická látka, která způsobí bílý kouř, jenž oznamuje volbu.

Habemus Papam – máme papeže!

Po zvolení nový papež přijímá jméno (často inspirované svými předchůdci či vzory svatosti) a obléká připravené papežské roucho. Poté vystupuje na balkon baziliky svatého Petra, kde je slavnostně představen veřejnosti:

„Annuntio vobis gaudium magnum: habemus Papam!“

Například v roce 2005 tato slova oznámila světu volbu Josepha Ratzingera jako papeže Benedikta XVI. a v roce 2013 následně volbu Jorge Maria Bergoglia, který přijal jméno František.

Tradice, která spojuje víru a kontinuitu

Smrt papeže není jen ztrátou jednotlivce – je to duchovní a historický moment, kdy církev symbolicky ukončuje jednu kapitolu a připravuje se na další. Přesně dané rituály, pohřební zvyklosti a volba nástupce jsou součástí tisícileté tradice, která zajišťuje kontinuitu vedení a stálost katolické církve v rychle se měnícím světě.

Michaela Weidnerová

Foto: Pixabay, Wikipedie, Google, Reuters

Zdroje: Wikipedie, Google