Z BARFaře rovnou masovým vrahem! Proč?

Známe to asi všichni. Naši psí miláčci nám dokáží připravit nejednu groteskní situaci, i když možná v danou chvíli jak pro koho. Autorka následujícího příspěvku však přes všechny trable zachovala duchapřítomnost a ještě navíc se jí povedlo „vystřelit" si z nebohého pošťáka.

Také BARFujete? A víte, jak to vypadá, když vám dorazí maso pro psy? Porcování, pytlíkování, špína a krev všude i na vás samotných. Co se však stane, když v zápalu boje s porcováním masa někdo zazvoní?

Sakra, někdo zvoní!

Dorazilo mi maso pro psy, tak ho jdu porcovat, vážit a dávat do pytlíků. Chodba se záhy mění v krvavá jatka, všude krev, maso, igelit, provázky – pytluju, vážím a nosím do mrazáku. Smečka samozřejmě asistuje – už je skoro hotovo. Najednou zvonek! „Jé, pošta, co teď?“ Odhrnuji si vlasy z čela zakrvácenou rukou a tím otírám i krev. Nedá se nic dělat. Utírám se do tepláků, volám: „Už jdu, vydržte!“ Dobíhám, smečka toho samozřejmě využívá, vrhá se po obřích rozházených a nezabalených kostech, obrovskými skoky přeskakuji balíčky s masem, nohy se mi smeknou a padám na všechny čtyři. Krev už je všude, doslova na kolenou se doplazím ke dveřím a neohrabaně vstávám, v ruce mám navíc provaz, který se tam nějak připletl. A otvírám dveře!

Zavraždila manžela?

Smečka myslící si, že se jde ven, ale nepustící snad bizoní obří kosti, vbíhá se mnou do dveří.  Přála bych vám vidět pošťákův výraz… No, a do toho já ještě vtipně poznamenám: „Nu což, co s ním? Prachy nenosí, chodí do hospody, bije mě, tak jsem to musela nějak vyřešit.“ A v tom vybíhá smečka s kostmi připomínající (pro pošťáka) stehenní kost, páteř a ruku. Pošťák tak deset minut neřekl absolutně nic. Jen stál a koukal. A já jen: „Kde to mám podepsat?“

Mirča Štarková a smečka Lukasdog