Xoloitzcuintle, neboli mexický naháč

Měli byste chuť vstoupit společně s námi do fascinujícího světa mexického naháče? Právě toto plemeno bychom vám totiž nyní chtěli představit. A věděli jste, že bývá často zaměňováno s peruánským naháčem, a že má bohatou historii sahající až do dob Aztéků a Mayů? Charakteristické jsou pro něj především netopýří uši a jedinečná elegance, kterou znázorňují i díla Fridy Kahlo a Diega Rivery, a i díky nim si získává srdce milovníků psů po celém světě. V našem článku vám více přiblížíme jeho historii, genetiku a také zvláštní místo v mexické kultuře.

Mexický naháč patří mezi čtyři bezsrstá plemena uznaná mezinárodní organizací FCI, kterou v České republice zastupuje Českomoravská kynologická unie. Toto plemeno je zařazeno do páté skupiny, mezi primitivní neboli původní plemena. Hodí se pro vyrovnané aktivní osoby jako výborný společník a ostražitý hlídač a v dobách dávno minulých mu byla přisuzována i magická moc a nadpřirozené schopnosti.

Jak mexický naháč vypadá?

Mexický naháč a peruánský naháč jsou především pro laiky zaměnitelní. Mexický naháč má tři velikostní rázy, od 25 do 60 cm. Mexický naháč má proporce obdélníkové a je o něco robustnější. Hlava je lupidního typu, to znamená, že připomíná stavbou vlka. Týlní linie je ve vztahu k linii čenichu téměř rovnoběžná. Uši jsou výrazné, někdy evokují netopýří uši. Jedná se o tzv. chudozubé plemeno, což je dáno genetikou, protože gen způsobující bezsrstost, má vliv i na zuby. Preferován je skus nůžkový, absence některých zubů, či jejich vytočené uspořádání není penalizováno. To neplatí pro osrstěnou varietu, u které je požadován chrup úplný. Mexický naháč v bezsrsté varietě je holý, ale mohou se u něj objevit zbytky krátké tvrdé srsti na hlavě, tlapkách, i na ocásku. Existuje též osrstěná varieta mexického naháče, to je dáno genetikou a dominantní dědičností dispozice pro nahatost (Ektodermální dysplazii).

Trocha historie

Některé teorie popisují zrod naháčů na jednom místě, a podle nich mají stejného předka. Jiné teorie tvrdí, že naháči vznikli samostatně na více místech na planetě, a to nezávisle na sobě. Tato teorie se dnes jeví jako nejpravděpodobnější. V severozápadní oblasti Mexika byly nalezeny keramické sošky pravděpodobně již z 1000 let. př. n. l. Sošky znázorňovaly psy s výrazně modelovanými kožními řasami a se vztyčenými ušními boltci, nápadně podobné dnešním mexickým naháčům. Mexičtí naháči byli významní zejména v mytologii Aztéků, Mayů a Toltéků. To dokládají nálezy sošek psů v lidských hrobech. Tento pes domorodým jazykem označován jako Xoloitzcuintle, byl dle pověstí považován za zástupce boha Xolotla. Tento bůh dle pověstí může měnit podobu právě v tmavého a holého psa, který doprovází duše zemřelých k místu věčného odpočinku. Pojmenování Xoloitzcuintle má být složeninou aztéckého slova „itzcuintli“, které znamená pes a jména boha Xolotla. Mexičtí naháči byli nejen dobrými hlídači, ale věřilo se v jejich nadpřirozené schopnosti, díky nim měli domov ochránit i před zlými duchy. Jejich pověst psích léčitelů jim vydržela do dnešních dnů. Magická moc byla dokonce připisována jejich masu, které se běžně konzumovalo do roku 1940. Tehdy se stal mexický naháč symbolem Mexika a národním dědictvím, logicky byla zakázaná i konzumace jeho masa, což je dnes dokonce trestné.

Mexický naháč v novodobém umění

V uměleckých dílech mexického malíře Diega Riveriho a jeho partnerky a taktéž malířky Fridy Kahlo se mexičtí naháči objevují zcela přirozeně. Známou malířku obklopují tito psi i na dobových fotografiích, na některých z nich je zachycená, jak se zotavuje v posteli spolu se svým oblíbeným mexičánkem.

Nebylo to jednoduché

Ačkoliv se v polovině 20. století mexický naháč objevoval na psích výstavách, tak hrozil jeho zánik kvůli malému počtu jedinců. Pro záchranu tohoto unikátního plemene byla vytvořena v roce 1954 expedice vedená Normanem Pelhamem Wrightem. Cílem bylo přivézt z celého Mexika dostatečné množství kvalitních zástupců plemene, aby vytvořili chovatelský základ pro jeho oživení. Mexický naháč byl poprvé zaregistrován ve své zemi původu v roce 1955. Byl sepsán oficiální standard plemene, který byl přijat v roce 1956. Zajímavostí je, že poprvé bylo plemeno registrováno u American Kennel Clubu (AKC) v roce 1887. Ale v roce 1959 bylo vypuštěno kvůli nedostatečnému počtu chovaných a registrovaných psů. Návrat do AKC se povedl až v roce 2011, kdy byl mexický naháč znovu zapsán jako 170. plemeno.

Text: Renata Horová

Foto: Markéta Sousedíková