Výstavní poradna – Jak to vidí rozhodčí?

Také vám někdy leží v žaludku rozhodnutí rozhodčího na výstavě, protože u vás samotných by to určitě vyhrál někdo úplně jiný? A když ještě navíc úspěšný jedinec pochází například z chovu pana rozhodčího nebo od někoho z jeho přátel, to je pak doslova oheň na střeše. O názor na tuto problematiku jsme požádali Michaelu Čermákovou…

Celá řada z nás se už jistě někdy zúčastnila nějaké výstavy psů, ať už v roli vystavovatele nebo jen diváka. Samozřejmě pak sledujeme, co konkrétní rozhodčí v kruhu požaduje, jak hodnotí předvedené jedince a co nebo koho následně upřednostňuje. A ruku na srdce… Určitě mnohdy nechápeme, proč to vyhrál ten či onen, a utvrzujeme se v přesvědčení, že to musí být určitě nějaký známý, protože nám samotným se líbil úplně jiný pes. Vše ale není jen černobílé, a přesně o tom jsou dnešní dva dotazy.

Dotaz: Dobrý den, jsem začínajícím vystavovatelem a teprve do celé této problematiky postupně pronikám. Moc by mne však zajímaly dvě věci týkající se právě výstav. Mohli byste se, prosím, zeptat některého rozhodčího, jaké to je nebo jak se staví k situaci, pokud mu do kruhu nastoupí například jeho vlastní odchov, pes někoho známého nebo jiného kolegy posuzovatele, případně rodinného příslušníka? To musí být určitě hodně těžké. Ovšem dost často jsem svědkem toho, že právě tito jedinci vyhrávají a ostatní se pak cítí (možná právem) poškození.

A pak jsem slyšel také názor, že pohled zevnitř kruhu nabízí trochu něco jiného než to, co vidí diváci za páskou vymezeného prostoru. Přiznám se, že tomu už vůbec nerozumím. Budu moc rád, když mi to celé trochu objasníte.

Děkuji Honza

Zdravím a děkuji za hodně dobré otázky…  Věřím, že odpovědi na ně budou zajímat i jiné čtenáře této rubriky eCanis, nejen Honzu.

Co říkají řády?

Podle výstavního řádu rozhodčí nesmí posuzovat psa, kterého vlastnil, spoluvlastnil, upravoval, držel nebo prodal v průběhu posledních šesti měsíců předcházejících výstavě, na které posuzuje. Totéž platí pro psy vlastněné partnerem, členem nejbližší rodiny nebo osobou žijící ve společné domácnosti s rozhodčím.

Je tedy v podstatě nemožné, aby posuzovatel hodnotil vlastní odchov ve třídě štěňat a dorostu, ale od třídy mladých je to již na něm, jaká si s majiteli svých štěňat nastaví pravidla… Znám mnoho výborných rozhodčích, kteří si nepřejí, aby jim lidé vodili na výstavy jejich odchovy a jiné, kteří jsou na štěňata z vlastní chovatelské stanice při posuzování daleko přísnější než na ty „cizí“. Ale rozhodčí jsou také jen lidé a prakticky neexistuje lidská činnost, kde by se nemohlo objevit protěžování kamarádů…

Pohled rozhodčí…

Já osobně nemám nic proti tomu, aby mi majitelé mých štěňat přivedli na výstavu pěkný odchov; jen se musí smířit s tím, že pokud jsou ve třídě dva stejně kvalitní jedinci, dám přednost tomu druhému. Právě proto, abych měla čisté svědomí. Ale nemám problém s tím, dát svému odchovu nebo psu kamaráda titul nejvyšší, pokud je podle mého názoru nejlepší. A věřte mi, že dát špatnou známku známému na psa, který není ve výstavní kondici nebo se dobře nepředvede, je pro mě sice nepříjemné, ale ne nemožné … Občas to tak prostě je, bohužel.

A ten jiný pohled zevnitř kruhu?

Nezapomeňte, prosím, že kromě krásné úpravy a profesionálního předvedení existuje také standard, podle kterého musíme psy posuzovat. Divák za kruhem vidí dokonale předvedeného, krásně osrstěného a načesaného jedince, ale rozhodčí při individuální prohlídce posuzuje i skus a počet zubů, barvu očí a nosu, kvalitu srsti a další spoustu věcí, které z dálky vůbec nehrají roli. A tak se mockrát stane, že tenhle „vystajlovaný“ krasavec odejde z kruhu se špatnou známkou, protože má třeba podkus nebo světlé oči či pro plemeno naprosto netypickou strukturu srsti. Další věcí je třeba to, že pes společenského plemene na rozhodčího zavrčí nebo se po něm i ožene. Pokud patří mezi plemena, která mají ve standardu napsáno – absolutně neagresivní, přátelský a něžný, je to dokonce důvod k vyloučení z posuzování.

Tohle všechno není za kruhem vidět a málokterý vystavovatel se pochlubí, že jeho miláček natrhl posuzovateli malíček; spíš bude vykřikovat, že takový rozhodčí nemá na výstavě co dělat, když nepozná kvalitního psa…

Jak vidíte, je to většinou trochu jinak, než jak to vypadá, jako ostatně všechno v životě lidském…

Michaela Čermáková

Foto: Marie Richterová, Martina Irglová, Pixabay