Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Zamýšleli jste se někdy nad tím, zda je na výstavách psů rozumné posudky zahraničních rozhodčích překládat do češtiny nebo je raději psát v originále? A jak by takové písemné hodnocení mělo vůbec vypadat a kdy se třeba nemusí psát vůbec nic? A možná byste uvítali i pár informací týkajících se personálu v kruhu… Tím vším se ve své odpovědi na dva dotazy, které nám do redakce přišly, zabývá Bc. Vladimíra Tichá.
Je nad slunce jasné, že pokud vyrazíme se svým psem na jakýkoliv typ výstavy, tak kromě toho, že si přejeme dopadnout co nejlépe, chceme se samozřejmě dozvědět, co si o našem miláčkovi delegovaný rozhodčí myslí, a pochopitelně to mít i černé na bílém v posudku, který si odvezeme domů. Ne vždy je ale vše tak, jak bychom si přáli, je však prima se se vším dokonale obeznámit a umět se v problematice dobře orientovat
Dotaz: Dobrý den, zhruba dvacet let předvádím psy a už nějakou dobu mi v hlavě vrtá jedna věc. Kromě našich rozhodčích narážím na českých a slovenských výstavách samozřejmě i na ty zahraniční. V takovém případě je v kruhu přítomný i tlumočník, který zajišťuje komunikaci a mnohdy překládá i diktované posudky do češtiny. Tak tomu bylo například na nedávné mezinárodní výstavě. Pořádá-li ale třeba náš klub speciální nebo klubovou výstavu, na kterou zve posuzovatele ze země původu, píší se posudky výhradně v originále (v našem případě v angličtině) a s tím právě souvisí má otázka. Existuje nějaké nařízení, pravidlo nebo zvyklost, kdy je možné psát hodnocení česky a kdy v jazyce, kterým hovoří rozhodčí?
Dotaz: Zdravím celou redakci a chtěla bych se zeptat na pár věcí ohledně psaní posudků na výstavách. V poslední době se mi párkrát stalo, že jsem i přes poměrně vysoký výstavní poplatek nedostala vůbec nic, jen známku a hotovo. Jindy sice písemné hodnocení obdržím, ale bývá velmi stručné. Nejvíce si cením toho, když rozhodčí nadiktuje rozumný posudek, ve kterém mého psa popíše tak, abych se také něco dozvěděla. Záleží tedy na posuzovateli samotném nebo máme nějaký předpis, podle kterého je třeba se řídit? A další kapitolou jsou samotní zapisovatelé. Nevím, jak probíhá jejich výběr, ale pokud se to po některých nedá vůbec přečíst nebo tam nasekají hrubky, je to docela ostuda. Možná i tady by měl pořadatel trochu zapřemýšlet…
Dobrý den, psaním posudků se zabývá Výstavní řád ČMKU a také Výstavní řád FCI. FCI specifikuje povinnosti vedoucích kruhů a zapisovatelů a v případě využití zahraničního rozhodčího uvádí, že personál/pořadatel musí zajistit: „Přednostní zapsání posudku, je-li to požadováno, v jazyce určeném rozhodčím (a sděleném předem pořadateli výstavy), aby rozhodčí věděl, co je psáno. Případný překlad posudku by měl být vyhotoven mimo kruh ve zvláštní zóně určené pro překlady.“ Je pochopitelné, že rozhodčí má právo vědět, co je v posudku napsáno a pod co se podepisuje nebo pod čím je uvedeno jeho jméno. Překladatel v kruhu nemusí mít čas překládat všechny posudky a záleží na pořadateli výstavy, zda zajistí překladatele mimo kruh.
Je pochopitelné, že rozhodčí má právo vědět, co je v posudku napsáno a pod co se podepisuje nebo pod čím je uvedeno jeho jméno!
Pokud se týká toho, zda se posudky vůbec píší, lze opět vycházet z Výstavního řádu FCI, který říká, že: „Nemělo by být od rozhodčího očekáváno, že posoudí více než asi 20 psů za hodinu a více než 80 psů za den. Není-li takový písemný posudek požadován, neměl by rozhodčí posuzovat více než 150 psů za den.“ Podobné ustanovení je i ve Výstavním řádu ČMKU, podle kterého rozhodčí nemusí psát posudky, pokud má posoudit více než osmdesát psů. V době pocovidové prudce stouply počty psů na výstavách a docházelo tedy k tomu, že se na některých výstavách posudky nepsaly. V současné době se situace uklidňuje a posudky se píší. Mně se určitě hodně líbil přístup na Národní výstavě v Brně (Špilberka 2023), kde se psaly posudky na tabletech a vystavovatel je měl okamžitě k dispozici na svém profilu v Dogoffice. Takový postup asi má budoucnost.
To se učí čekatelé na funkci rozhodčího na seminářích. Učí se, jak by měl vypadat sled hodnocených exteriérových znaků, tedy aby nezačínal u ocásku a přes srst a zadní tlapky nešel k utváření hlavy. Důraz je kladen na to, aby vždy byly zapsány mimořádné klady a také chyby a vady, aby se z posudku dalo vyčíst, proč pes dostal určité ocenění. Pravdou ale je, že pokud je v kruhu větší počet psů vícero plemen, je těžké psát dlouhé posudky. S tím by měly hlavně počítat chovatelské kluby, u kterých bývá ocenění z klubem pořádané výstavy jednou z podmínek pro zařazení do chovu.
Dnes se v řadě případů výstavy „zvrhávají“ v honbu za tituly a nejednomu rozhodčímu se stane, že posudek s oceněním V1, CAC, r. CACIB si vystavovatel vůbec nevezme, protože on chtěl CACIB a r. CACIB jej uráží!
Před padesáti a více lety byly výstavy přehlídkou plemene a určitou kontrolou jeho stavu, podle které se stanovovaly podmínky pro zařazení do chovu. Dnes se v řadě případů výstavy „zvrhávají“ v honbu za tituly a nejednomu rozhodčímu se stane, že posudek s oceněním V1, CAC, r. CACIB si vystavovatel vůbec nevezme, protože on chtěl CACIB a r. CACIB jej uráží. Na psaní posudků jsou v různých zemích různé názory. Asi většina z nás ví, že na Cruft´s si rozhodčí vybere čtyři nejkrásnější psy, na které pak DOMA napíše posudek. Ptala jsem se na to jedné anglické kolegyně a řekla mně, že ona přece nechce psát, že má některý ze psů chyby neb by se to jejich majitelů dotklo.
Problematická je otázka zapisovatelů a někdy i vedoucích kruhů. V řadě států se jedná o proškolené profesionály objíždějící velké výstavy. I u nás takový personál existuje, nejedná se ale o všechny, kdo pracují v kruhu. Je třeba si uvědomit, že je často problém sehnat dostatečný počet lidí do kruhů. Pravdou je, že znalosti pravopisu nejsou vždy odpovídající a jeden se až diví, kolikrát se objeví např. slova výtěs, zkus, ušlechtilí pes a našla by se řada dalších příkladů. S odbornou terminologií to také může být problém a vysvětlit, že prut opravdu není trup, může být složité. Je na rozhodčím, aby poradil a pomohl. On je za vše, co se děje v kruhu, zodpovědný. Uvědomit by si ale měl, že personál v kruhu to nemá vždy jednoduché. Určitě není příjemné leckdy v zimě sedět několik hodin za stolem a psát, až vás ruka bolí.
Za tu dobu, co posuzuji, jsem opravdu jen ojediněle zažila personál v kruhu, který bych nejraději chtěla vyměnit. Většinou jsou to ochotní lidé, kteří rozhodčímu usnadňují práci a pomáhají jemu i vystavovatelům. Právě takové dvě dámy nebo přesněji jednu dámu a jednu slečnu jsem teď měla na MVP v Českých Budějovicích (2023) a byly vynikající.
Bc. Vladimíra Tichá
Foto: Pixabay
Zajímalo by vás, jak lze vyřešit zápis a zastřešení při importu u nás zatím zcela nového ...
Z poradny ČMKUVítejte opět v poradně ČMKU, ze které vám po delší době zase přinášíme výběr ...
Z poradny ČMKU-->