Vybraní z osmičky – velššpringršpaněl

Zahajujeme takový malý „seriálek“ nazvaný „Vybraní z osmičky“. Postupně vám v něm ve čtyřech malých rozhovorech nebo anketách představíme čtyři plemena, zástupce VIII. skupiny FCI. Vybrali jsme pro vás labradorského retrívra, flat coated retrívra, amerického vodního španěla a velššpringršpaněla, kterým začínáme. Tak pojďme na to!

Petra Vedralová si svého druhého velšpringršpaněla pořídila nejprve jen jako parťáka a rodinného mazlíčka. Jak šel ale čas, pronikali spolu postupně do tajů nejen loveckého, ale i mushingového a sportovního výcviku, složili několik zkoušek a zúčastnili se i pár závodů. A protože je chlupatý Jamie fajn jak po povahové stránce, tak má i vynikající exteriér a splňuje zdravotní kritéria pro chov, stal se už i chovným psem. Jeho panička ho považuje za ztělesnění ideálu a je jim dohromady moc dobře. A my jsme zase rádi, že se s námi ochotně podělila o své postřehy ze soužití s tímto temperamentním slídičem… 

Welsh springer spaniel neboli česky velššpringršpaněl je velmi starým plemenem pocházejícím z Anglie. Je zařazený do VIII. skupiny FCI mezi retrívry, vodní psy a slídiče, tedy mezi lovecká plemena psů. Toto plemeno by mělo být veselé, nekonfliktní, ochotné neúnavně pracovat a milovat lidi.

Základním rozdílem je zbarvení. U velše je povolena pouze červenobílá barva, zatímco anglický špringršpaněl může být černobílý, hnědobílý nebo obě varianty s pálením. Maximální výška u psa velše je povolena 49,5 cm, u špringrů se kohoutková výška pohybuje okolo 51 cm. Také uši mohou pomoci v rozlišení obou těchto plemen. Špringr má uši delší a ve výstavní úpravě se dolní část nevyholuje a chlupy jsou zde delší. Zatímco velš má uši kratší a stříhají se dohladka.

Myslím si, že při dobrém vedení se s velšem dá věnovat téměř čemukoliv. Jsou to sice lovečtí psi, ale mohou se uplatnit i ve sportovní kynologii, agility, záchranařině, canisterapii, canicrossu, dogtrekkingu, obedience, coursingu a celé řadě dalších aktivit. Toto plemeno je velice společenské, proto budou vděční i za to, že si je majitelé pořídí „jen“ jako společníky, budou spolu trávit čas a podnikat společné výlety do přírody i do města.

Každý majitel velše by si měl uvědomit, že jako lovecké plemeno byl šlechtěný pro spolupráci s člověkem, proto tento pes je velice rád, když mu může být stále nablízku. Velší přítulnost, všudypřítomné chlupy či pes nebo pán od bláta, by nemělo vadit tomu, kdo si chce toto plemeno pořídit. Příliš tvrdý výcvik nelze u tohoto veselého slídiče uplatňovat, jelikož by se pak mohlo stát, že pes nebude spolupracovat vůbec. U výchovy je třeba být citlivý a řádně dát psovi najevo, co po něm vlastně chceme. Také je ale třeba být důsledný a trvat na splnění daného cviku, jinak se velšové budou snažit si vše všemožně ulehčovat. Velš nemá rád dril, proto stačí jen párkrát cvik zopakovat, přejít k dalšímu nebo trénovat zase příště. Mě se nejvíce osvědčila pozitivní motivace na pamlsky, nyní mi pes cviky provádí i „jen“ kvůli slovní pochvale nebo pohlazení. Jako odměna je vhodná i hra na přetahování či házení pískací hračky. Že se výcvik daří a psa baví, poznám snadno a to podle výrazu a charakteristického vrtění ocasem. Když se pes jen plouží, očividně ho to nebaví, je třeba výcvik ukončit a dát mu odpočinek, nebo ho něčím navnadit, třeba hračkou či voňavou odměnou.

Každý pes potřebuje pohyb i mimo byt, dům, kotec či sebevětší zahradu. Původním využitím je toto plemeno slídičem, který prohledával rozsáhlejší terén a zaměstnával při tom jak pohybový aparát, tak ale i hlavu. Proto i dnes je třeba skloubit fyzické i psychické zaměstnání psa. Nemusí to ale být každodenní desetikilometrové procházky po poli či vymýšlení různých her na několik hodin. Je třeba všeho s mírou. Procházky miluje každý pes, ale i velš se dokáže jen tak válet několik hodin na gauči či zahradě. Chce být se svým člověkem. WSS půjde rád tam, kam i jeho pán.

Co se týče péče o srst, tak platí, že čím je kvalitnější, tím je péče snazší. Někteří jedinci mají srst bohatou a dlouhou, jiní už zase tak moc ne a u nich je přeci jen práce ulehčená. Důležité je vyčesávat ze srsti bodláky, větvičky a další přírodniny, které se v dlouhých chlupech zachytí a vytváří pak zacuchané chuchvalce. Srst pracovních psů je takzvaně samočistící, kdy i zablácenému psovi od hlavy k patě bahno samo po čase odpadá nebo si vleze do vody a vše spláchne. Z toho důvodu bych se péče o srst u tohoto plemene tolik nebála. Pro lepší udržování je vhodný i výstavní střih.

Výcvik je důležitý pro každého psa. I velš potřebuje znát své hranice a za jaké chování následuje odměna nebo za které pokárání. Samozřejmě že je nejlepší určování pravidel již od štěněte, ale WSS jsou psi chytří a chápaví, proto i staršího psa lze naučit novým kouskům nebo ho do určité míry převychovat.

Na ušní infekce všeobecně trpí plemena s převislým uchem. Zvláště v letním obdobích mohou psi trpět různými záněty, infekcemi ale i zapadnutím osiny do zvukovodu. Myslím, že u welše se s těmito problémy nesetkáváme častěji než u jiných plemen.

K tomuto veselému, temperamentnímu a nádhernému plemenu jsme se dostali vlastně úplně náhodou. Vše začalo již v roce 2002 s tím, že jsme chtěly s mojí starší sestrou rodinného psa. Jely jsme tedy spolu k našemu dobrému veterináři a ten nám doporučil toto plemeno, které je vhodné do rodiny a hlavně milé k dětem. Brzy jsme se jeli podívat na odrostlejší štěně a hned jsme si ho také i odvezly. Právě pro povahu velše to už nemohlo být jinak a při pořizování dalšího psa padla volba opět na toto plemeno a rozhodně ničeho nelitujeme. I když původně měl být Jamie „jen“ dalším mazlíčkem, na výstavy jsem sice chodila, ale jen se dívat a výcvik na lovecké zkoušky mě nelákal. Vše nakonec dopadlo úplně jinak. Bylo to hlavně kvůli nadšení do práce na procházkách téměř již od začátku, co jsme si ho přivezli. Zkusili jsme nejdříve základní poslušnost na blízkém cvičáku, pak i lovecký výcvik a vše ostatní už tak nějak vyplynulo samo. Může za to podpora cvičitelů a hlavně výraz pracujícího slídícího velše, kdy vím, že ho tyhle činnosti opravdu baví.

Jamieho považuji za svůj ideál. Pořád se seznamuji s tím, jaký by měl velššpringršpaněl být. Pro mě je ale stále nejdůležitější typická velší povaha, kvůli které jsme si toto plemeno vybrali, a chuť spolupráce s člověkem. Oboje Jamie rozhodně má. Splnil také podmínky chovnosti, tudíž nejen podle mě odpovídá standartu plemene jak povahou, loveckými vlohami a exteriérem, ale také zdravím. Kromě výše uvedených vlastností je Jamie milý k dětem, známým i cizím lidem. Ať přijdeme kamkoliv, má chuť se hned seznamovat ať už s člověkem, psem, koněm, ovcí, lamou či dalšími druhy zvířat. Jamie je zkrátka vítací pes a někdy až i vtíravý, ale jeho povahu bych rozhodně neměnila. Ani tahání za ocas, uši, zkoumání stoliček ho z míry nerozhodí, což je výborné ve společnosti malých dětí. Za plotem je ostražitý a štěká na kolemjdoucí, kdyby se ale dostal za plot, šel by jej okamžitě přivítat.

Náš největší úspěch? Jamie je můj úplně první pes, kterého vychovávám od štěněte, proto jsem šťastná za každý další krok vpřed. Mojí prioritou byl skvěle socializovaný pes, proto ho od malička beru téměř všude s sebou (i do školy), aby ho na výletech, zkouškách, výstavách či jen procházkách nic nepřekvapilo a plně se snášel se psy a dalšími zvířaty. Tento úkol považuji za víceméně splněný.

I přes úplně jiné počáteční plány se nyní snažím Jamieho vést ke zkouškám loveckým i sportovním. Například první naše lovecké zkoušky byly pro nás oba velkým zážitkem, kdy ve skupině šesti velšů dokázal Jamie nasbírat maximální počet bodů a i titul CACT. Rozhodčí ho velice chválili za nos a slídění a jeho celkovou práci. Slova chvály jsem slyšela rovněž od rozhodčí pro sportovní kynologii. Líbila se jí naše souhra a výkon mého psa, který byl daleko lepší než výkony přítomných typicky služebních plemen psů. Vyzkoušeli jsme mnoho sportů, ale převážně se ještě navíc k loveckému a sportovnímu výcviku věnujeme dogtrekkingu a canicrossu. Jezdíme i na závody, kde se sice nedokážeme vyrovnat saňovým psům, ale i tak se domnívám, že jsou naše výkony velmi dobré. Nyní v létě převážně plaveme a moc neběháme, jelikož je pro psa moc teplo. Plánuji ale od podzimu znovu více trénovat na závody. Nyní ho připravuji na další zkoušky z oblasti lovecké i sportovní kynologie, tak doufám, že se nám bude dařit.

Na poli výstavním je Jamie také úspěšný. Velice mě mile překvapilo hodnocení na dvou klubových výstavách KCHLS v Humpolci, kdy za oba víkendové dny získal v rámci plemene nejvyšší titul BOB – Nejlepší z plemene a v neděli ještě BIS a Super BIS – Nejlepší pes výstavy. Co mě ale potěšilo více, bylo moc hezké ohodnocení exteriéru psa, ale i jeho povahy od zahraničních a znalých rozhodčích s prosbou o kontakt.

Děkuji za příjemný rozhovor a budu držet palce, ať se vám i nadále spolu daří.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Bc. Petry Vedralové

http://welshie-cz.webnode.cz/

http://petrafotom.rajce.idnes.cz/