Veterinární poradna – Co je to trombocytopenie?

Slyšeli jste už někdy o trombocytopatii nebo trombocytopenii a nevíte, co si pod tímto označením máte představit? Oběma těmto onemocněním se na popud jednoho z našich čtenářů věnujeme v naší veterinární poradně. Věříme, že vám získané informace budou k užitku.

Jsme moc rádi, že se na nás obracíte mimo jiné i v případě, že si s něčím nevíte rady nebo potřebujete vysvětlit určitý pojem, či další souvislosti. Zdraví našich psů je samozřejmě na prvním místě a čím více toho chovatelé a majitelé budou vědět, tím lépe se pak mohou zařídit nejen ve své chovatelské práci, ale i v každodenním běžném životě.

Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem zaznamenal v jedné facebookové skupině diskuzi o onemocnění s názvem trombocytopenie. Doposud nikdy jsem se s tím nesetkal. Zkoušel jsem si vygooglit nějaké informace, ale nejsem z toho moc moudrý. Mohli byste mi, prosím objasnit, o co se přesně jedná, jak k tomu pes přijde a jestli jsou nějaké možnosti diagnostiky a třeba i léčby? A co prognóza takového jedince?

Dobrý den,

trombocytopatie je onemocnění krve, které může být vrozené nebo získané. Trombocyty neboli krevní destičky jsou nejmenší krevní elementy. Mají tvar disku a velikost cca 2 – 4 μm. Tvoří se v kostní dřeni fragmentací/rozpadem velkých buněk. Samotné trombocyty nemají jádro, ale najdeme v nich granula, která obsahují řadu důležitých látek např. fibrinogen nebo vápenné ionty. Ty se hlavně uplatňují při srážení krve. Dalo by se říci, že krevní destičky jsou prvním pomocníkem v případě, kdy dojde k poranění cévky a krvácení. Přilnou na poraněné místo a vytvoří takzvaný bílý trombus, který bychom si mohli představit jako provizorní zátku. Následně se trombocyty rozpadají, uvolňují látky ze svých granulí a reakcí je další postup procesu srážení krve. Laicky řečeno trombocyty udělají první „špunt“ zabraňující dalšímu krvácení a jejich úloha je nenahraditelná. Normální hodnota trombocytů v krvi psa je cca 200-500 x10.9/l a ve výsledcích vyšetření můžete hodnotu najít i pod zkratkou PLT.

Trombocytopatie je tedy onemocnění, při kterém je narušena funkce trombocytů. Může se jednat o trombocytózu, tedy stav, kdy je větší množství trombocytů než je pro daný druh normální. Trombocytóza nepatří u psů k častým nálezům. Daleko horší to je s trombocytopenií, tedy s onemocněním, při kterém je počet trombocytů nižší, než je normální hodnota.

Příznaky trombocytopenie mohou být různé. U postižených psů se vyskytují modřiny na kůži, krváceniny v kůži nebo na sliznicích, krev v moči, krev ve stolici, krvácení z nosu, krvácení z mordy, obtížné zastavování krvácení při poranění, krvácivé stavy při operacích a bohužel někdy i nezastavitelné krvácení u novorozených štěňat z pupečního provazce. Trombocytopenie se diagnostikuje hematologickým vyšetřením, případně speciálním vyšetřením zaměřeným na počítání trombocytů.

Důvodů pro trombocytopenii může být celá řada. Zhruba se dají rozdělit na získané a vrozené. Mezi příčiny získané může být řazena neadekvátní reakce na některé léky, součást některých onemocnění např. rakoviny, onemocnění kostní dřeně, otravy, infekční onemocnění přenášené klíšťaty (ehrlechioza, anaplasmósa) atd.

Bohužel může být trombocytopenie také dědičně podmíněná. Vyskytuje se u celé řady plemen, například u kavalír King Charles španělů, jack russell teriérů, shi-tzu, labradorů  nebo landseerů. V genetických vyšetřeních bývá označována zkratkou MTC. Většinou se jedná o recesivně autozomální typ dědičnosti. V praxi to znamená, že k tomu, aby onemocnění propuklo, potřebuje postižený jedinec získat vlohu od obou rodičů. V chovu mohou stejně jako u jiných stejně dědičně podmíněných chorob působit přenašeči, tedy psi zdraví s normální srážlivostí, ale schopní předat vlohu svým potomkům a samozřejmě psi klinicky i geneticky zdraví, tedy takoví, kteří neonemocní ani vlohu dál nepředávají.

Mimo výše zmíněného hematologického vyšetření krve, které laik asi zná pod nepřesným názvem krevní obraz, existuje u řady plemen i možnost genetického vyšetření. To je zajímavé z hlediska vedení chovu. Chovatelské kluby by o onemocnění i o možnostech vyšetření měly své členy informovat a chovatelé by, pokud je to možné, měli své psy a fenky nechat vyšetřit. Z chovu by se pak měli vyřadit nemocní jedinci (výsledek vyšetření P/P nebo affected) a případní přenašeči (N/P, carrier) by měli být spojováni jen s jedinci klinicky i geneticky zdravými (N/N, clear).

Bc. Vladimíra Tichá

Foto: Pixabay