Věřte v nejlepší a buďte připraveni na nejhorší!

Dnes máme pro vás opravdovou lahůdku! Jste zvědaví? To je dobře. Přinášíme vám totiž překlad velmi pěkného rozhovoru s jedním z nejtalentovanějších trenérů světa – Tobiasem Oleynikem. Asi není třeba příliš představovat jeho práci a úspěchy. Věříme však, že se seznámíte se spoustouzajímavých myšlenek a popřemýšlíte i nad vlastní prací se psem.

Také se vždy díváte na neuvěřitelná videa, kde psi s takovou obrovskou energií vykonávají všechny cviky? A vy si pokládáte otázku, jak to proboha ti psovodi dělají? Jak je možné, že jim tak pěkně rychle a s chutí jejich pesani pracují? A proč vám ne? Možná, že odpověď naleznete v dnešním rozhovoru, který se zabývá nejen motivací a výcvikem psa,aby to vedlo k tak pěknému výsledku,ale popovídáme si také o chovu německého ovčáka a genetice z hlediska výcviku psa. Co vše dokážeme a co má pes dáno od sudiček? Možná nám odpoví právě Tobias Oleynik.

Začněme od začátku. Jak ses dostal k trénování psů?

Vyrůstal jsem v malé vesničce asi s osmi sty obyvateli. Už odmalička jsem miloval zvířata a v sousedství byla ovčí farma. Téměř každé odpoledne jsem trávil čas se svým ovčákem Norbertem. Zbožňoval jsem jak ovce, tak i psy. A tak se stalo, že jsem během letních prázdnin měl ve dvanácti letech na starosti stádo 2000 ovcí. Byla to se psy úžasná práce a výdělek byl fajn benefitem. Obvykle jsem měl s sebou dva ovčáky. Jmenovali se Prinz a Funny a ti byli neuvěřitelní. Byl jsem ohromený tím, co psi dokážou, když se jim dopřeje tréninku. Během dne mě velmi bavilo učit je různým trikům. Musím dodat, že to byla pro mě vždy ta nejlepší část dne. Toužil jsem zjistit více o dalších možnostech výcviku psů. Naštěstí byl v naší malé vesničce cvičák. Rozhodl jsem se ho navštívit. Vzrušení a nadšení, to byly mé pocity poté, co jsem mohl vidět, jak zde lidé a psi fungují. Ihned jsem se chtěl stát psovodem. Bohužel mi to trvalo ještě dva roky, než jsem přesvědčil rodiče. Zbytek už je známý...

Kamarád z Nového Zélandu mi poslal e-mailem tvé video, které je na webu, a když sem to viděl, byl jsem doslova ohromen. Já vím, co to obnáší, dosáhnout takovýchto výsledků, ale pověz nám něco o tvé filozofii.

Především musíte mít dobrý plán. A podle mého názoru se dobrý trénink skládá ze čtyř fází:

• Ukažte psovi, co má dělat.
• Motivujte svého psa, aby to chtěl dělat.
• Motivujte svého psa, i když on sám není motivovaný (negativní posílení).
• CMS –Conflict Management System

Myslím, že spousta psovodů je jen v prvních fázích. Motivují psa a vysvětlují mu, co má dělat. Tímto způsobem mají velmi dobře připraveného psa pouze do bodu, když to pes chce dělat a nejsou připraveni na situaci, kdy to pes dělat nechce. Systém je poměrně jednoduchý. Když pes něco udělá, tak něco získá. Je zde hranice a tou je, když pes poslouchá. Ale dříve či později nastane situace, kdy pes i neposlechne. A na tuto situaci musíme být připraveni. A tady nastává otázka, jak se na tuto situaci připravit. Je opravdu nutné použití negativního posílení (stimulus control)? ANO! Pro bezpečnost jak psa, tak i okolí! Musí zde být jasné, že poslechnutí i neposlechnutí má svůj důsledek.

S tvým psem Kubou jsi dosáhl neuvěřitelných výsledků. Kuba ukazuje fantastickou motivaci. Jak moc je chování ovlivněno tím, jaký Kuba je, nebo je to systémem tréninku?

On je vlastně Kuba poměrně líný pes. Velmi si užívá nic nedělání a ležení na gauči. Musíte rozumět tomu, jak se psi učí a jak funguje motivace. Ve výsledku je to tedy systémem tréninku, než tím, jaký Kuba je.

Já jsem byl také svědkem neuvěřitelného progresu v genetice. Co myslíte Vy?

Je to genetika nebo systém tréninku, co dělá to zlepšení? V minulosti jsme měli velmi dobré psy, ale nyní máme stále v chovu řadu onemocnění. Ale nemůžeme popřít, že v dnešní době mají lidé mnohem více znalosti o chovu. A doufejme, že to povede ke zlepšení chovu a ne jen k profitu z něj. V „šoubyznisu“ je taková fráze „sex je to, co dělá obchod“. Musím poznamenat, že něco podobného vidím v chovu německého ovčáka s tím, že „tituly jsou to, co dělá obchod“. Samozřejmě, že každý chovatel chce lepší genetiku. Ale ve finále potřebuje jen prodat štěňata. A je daleko lehčí prodat štěně po otci, který je šampion. Obávám se, že řada chovatelů dává poté přednost výběru dle počtu titulů, než že by sledovala zájem celého chovu.

Vždy tady byla velká otázka: přírodní dispozice psa vs. výcvik. Jak se k tomuto stavíš?

V minulosti byl jen jeden důvod, proč jsme chovali psy – k práci! Pokud se novofundlanďan bojí vody, policejní pes se bojí lupiče, pak bychom měli hodně zpozornět. Výcvikem můžeme udělat opravdu hodně, ale nikdy nemůžete jít proti přírodě! Genetika samozřejmě hraje roli, ale trénink dokáže mnohé, pokud víte, jak na něj.

Používáš rád v tréninku potravu? Proč ano anebo proč ne?

Miluji trénink s potravou. Je to skvělý způsob, jak psy učit a rozvíjet technické věci. Pes se učí mnohem snáze na nižším stupni „drivu“. Přesto používám potravu na začátku. Později, když pes již cvikům rozumí a dělá dobrou práci, tak mu samozřejmě za práci zaplatím lépe. Například míčkem.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Ráno jdu venčit jako každý. Kombinuji procházky s cvičením. Toto je část dne, kdy můj pes dostává snídani. Během dne jsem buď v kanceláři, nebo na cvičišti ve své psí škole. Moji psi jsou pořád se mnou až na výjimky, kdy jsem mimo zemi. Po práci jdu ihned trénovat se svými psy. Nedělám toho moc, ale stále rozvíjím učení psa a procvičuji povely. Většinou to jsou krátké shaping tréninky, které utvářejí celkový obraz.

Pověz nám, jak připravuješ své psy na WUSV?

Naštěstí jsem během posledních let připravoval psy pro řadu rozličných psovodů. Musím vás zklamat, pokud čekáte něco převratného. Závod je závod. Není zde žádný rozdíl, jestli připravuji psa na první BH nebo na WUSV. V obou případech potřebuji psa ve výborné fyzické i psychické kondici. Klíčem je spíše, kdy jsem já a pes připraven ke zkoušce nebo závodu. Pes již totiž pracuje bez vodítka a bez míčku. Nechte mě to přirovnat k tomu, jako když učíte dítě plavat. Na začátku také používáte různé pomůcky, jako jsou třeba rukávky. Až po několika měsících tvrdých tréninků se společně rozhodnete pro závod v plavání. A nyní to přijde, těsně před závodem za vámi dítě přijde s tím, že by chtělo zpátky rukávky. Podle mého názoru není většina psů, které vidím na zkouškách či závodech, ještě dostatečně připravena. A mojí prací je naučit je, jak psy připravit.

Na soutěžích bývá obrovská nervozita. Jak velký vliv to má na práci psa, když to cítí ze svého psovoda?

Myslím, že psi jsou velmi citliví a mohou cítit, když jsme nervózní. Ale proč jsou psovodi nervózní? Nervózní z toho, že pes nebude cvičit na závodech tak, jako obvykle na tréninku? Co kdyby byl pes dobře připraven, a vy se pak na něj můžete spolehnout? Hádám, že pak byste tak nervózní nebyli...

Je zde nějaký vzkaz, co byste sdělil závodníkům?

Věřte v nejlepší, buďte připraveni na nejhorší.

Na seminářích chceš, aby bylo pouze třicet lidí. Proč?

Kvalita je přednější než kvantita. Z tohoto důvodu jen třicet lidí. Bude dostatek času pro to, vše vysvětlit ve všech cvičeních. Bude zde čas na otázky. Myslím, že je to i daleko lepší pro každého účastníka. Zjistil jsem, že tato skupina se zlepšuje poté daleko lépe.

Rozhovor převzat z www.vonforell.blogspot.cz
Přeložil: Ing. Martin Laco
Foto: archiv Psí škola Arka
www.psiskolaarka.cz
Jazyková úprava: redakce eCanis