V Sahaře jak na Sahaře...

Víte, že o „Saharském ringu“ se říká, že patří k pěti nejtěžším závodům v naší republice? A tak jsme se z redakce vydali prověřit, zda je na tom tvrzení něco pravdy. A jak to dopadlo?

Přesně tak se cítili závodníci i návštěvníci a hlavně celý organizační tým v sobotu 20. dubna, kdy se teploty vyšplhaly na opravdu vysoké hodnoty. Přesto všichni bojovali, jak se dalo. A že se bylo na co koukat...

Tvrdě od začátku...

U této disciplíny se závodníci nebo možná spíše závodnice obávaly, že se pes při vyskakování oknem na rampu zraní.

Hned první disciplína byla opravdu těžká. Žádný pozvolný nástup, ale okamžitě tvrdě do boje. A prověřovat se budou všichni, jak psi, tak i psovodi. Při seznamování se s disciplínou se většina závodníků naprosto zhrozila z těžkého úkolu, který na ně čekal. Pes měl proběhnout pod viaduktem železniční tratě a na jeho konci proskočit okénkem, za kterým byla vytvořená rampa, a ta se ještě pod váhou psa zhoupla. Za rampou čekal figurant, který na psa po překonání této překážky vylil kýbl s vodou a pak se pomocí onoho již prázdného kýblu snažil psu zabránit v zákusu.

Jak pořadatelé slíbili, tak opravdu bylo připraveno i místo pro diváky. Sice bylo potřeba přejít železniční trať, ale výhled na akce psů stál rozhodně za tu námahu. (Vlak zde za celý den jel pouze dvakrát a pokaždé v čase mimo tuto disciplínu). Hodnocení výkonů této soutěže je těžké. Úkol nebyl snadný a každý se s tím popral, jak nejlépe uměl. Ostatně náročné to bylo také pro přítomné psovody, kteří museli tuto trasu (průlez oknem a přechod přes kluzkou rampu) také překonat. Na ně však na konci nečekala sprcha v podobě kyblíku s vodou, ale úkol pro některé mnohem větší – POUŠTĚČKA!

Hurá do bazénu...

...to by se jistě mnohým líbilo, avšak onen bazén byl až po okraj naplněný prázdnými pet lahvami, které nebylo snadné překonat. Závodník tak musel projít dveřmi a vyzvat „pachatele“ ke zklidnění a teprve poté vypustit psa. Nikdo nezaváhal při skoku do bazénu. Avšak na některých psech bylo znát překvapení z dopadu do takové „pasti“! Následně bylo potřeba vylézt a posléze zlikvidovat figuranta. Ani to nebyl zrovna snadný úkol.

A jsme v půlce...

Teploty jsou již skoro nesnesitelné, ale všichni bojují, co se dá. Přesouváme se na další část placu, kde je opět vše skvěle připraveno a závodníci seznámeni s disciplínou. Tady už jsme se i trochu pobavili. Přítomní psi jsou tvrdí bojovníci. Jak se ale říká: „Všeho moc škodí!“ a ti hůře pouštějící byli ve značné nevýhodě.

Úkol zněl jasně!

Zadržet dva výtečníky, kteří se chovají nemístně. Na místě se objevili dva křičící figuranti – jeden s tyčí v ruce, kterou bouchá do okna a druhý hází barel na auto. V tom momentu bylo úkolem psovoda psa vypustit a ten musel zadržet jednoho figuranta. Ve chvíli, kdy provedl zákrok, se druhý vydal na pomalý úprk. A to bylo tím kamenem úrazu – pokud není pouštěčka, nemůže proběhnout ani zadržení druhého pachatele. 

Při pohledu na sestavení čtvrté disciplíny opět tuhla krev v žilách...

Úkol nebyl nebezpečný, avšak poněkud záludný. Psi byli vypouštěni z celkem velké dálky, kdy jen zahlédli proběhnout figuranta. Ten zaběhl mezi další čtyři přítomné figuranty, kteří svým vzhledem dokonale vybízeli k zákusu. Nebyl to nakonec tak velký oříšek, jak se zprvu zdálo a přítomní psi to zvládali celkem dobře.

Ani kontrolák na závěr soutěže nezůstal bez úpravy.

Jak tedy vypadal? Pár metrů před doběhem psa se zvedla zábrana, kterou měl přeskočit, poté se zorientovat a zlikvidovat výtečníka. Někdo přeskočil, někdo oběhl. Na závěr to bylo už až až, ale přesto smekám před každým psem v tomto opravdu těžkém závodu.

Neklesejme na mysli – jsou to jen čísla

Startovní pole bylo sestaveno z dvaceti soutěžních týmů. Úmyslně toto nezmiňuji již na začátku článku, protože to bylo řečeno již minulý týden v rozhovoru s ředitelem závodu Františkem Škvrnou. I když padlo mnoho nul, závodníci mohou být na výkony svých čtyřnohých parťáků opravdu pyšní. Avšak těm, kteří jsou v první polovině výsledkové listiny, srdečně gratuluji ke skvělému výkonu. Vy, kteří jste skončili v polovině druhé, neklesejte na mysli, jsou to jen čísla a důležité je, že psi jsou zdraví a příště bude třeba líp.

Jak vypíchnout to nejlepší?

Bývá zvykem, že by se mělo v článku vypíchnout to nejlepší. Věřte, že to není zrovna snadný úkol. Zasloužil by si to totiž každý závodící pes a jeho pán. Na výkon mělo vliv opravdu mnoho faktorů. Po zimě najednou takové skoro tropické vedro, psi neměli jedinou šanci si něco natrénovat. V některých případech možná rozhodovala i velikost psa. Přesto se pokusím někoho najít. Ráda bych upozornila na psovodku Janu Koptíkovou, která sice ze závodu odstoupila, ale proto, že zdraví jejího čtyřnohého parťáka pro ni bylo cennější než cokoliv jiného. Skvělé – Janičko!

Mám ráda i naše slovenské kolegy a vím, že jejich psi opravdu umí. S napětím jsem tedy očekávala, jak se zde bude prezentovat soutěžící z MP Nové Zámky. Bez diskuse to byl závodník z nejzdálenějšího místa. Městské policii mohu k takovým strážníkům a jejich psům jen pogratulovat. Zásahy, které zde byly předvedeny, patřily bezpochyby k těm nejlepším a nejzajímavějším. Protože to, co na toto závodě oba absolvovali, to rozhodně psa dokonale prověřilo.

Nesmím zapomenout ani na další ženu, který dokonale ovládla závod a od prvního úkolu se na její start mnoho přítomných těšilo. Miroslava Přibánová a její Raspberry Contra Omnes rozhodně patřili k těm, při jejichž akci jsme ani nedýchali. Gratuluji, Mirko...

Děvčata vládnou...

Přesně tak, tento závod dokonale ovládly ženy. Nejenže na prvních dvou místech se ženy umístily, ale také při vyhlášení nejlepších výkonů jednotlivých disciplín zde čtyři z pěti vyhrály právě představitelky něžného pohlaví.

Přijela jsem, viděla jsem, zvítězila jsem...

Tak přesně toto by mohla říci Míša Uchálová se svým Airbourne Gracious. Protože na závod byla přidána jako náhradnice, přijela sem ze skoro 400 km vzdáleného Frýdku a suverénně zvítězila. Tato usměvavá a skromná dívka je se svým psem naprosto skvěle sehranou dvojkou. A neskromně tvrdí, že ne ona, ale ON to vyhrál, protože on je prostě „boží“.

Na prvním místě Michaela Uchálová a Airborne Gracious, druhé místo Miroslava Přibáňová a Raspberry Contra Omness, třetí příčka patří Janu Dovrtělovi a jeho Banditovi Strážci palisád.

Slovo závěrem...

Poděkování patří také dokonalému týmu z kantýny. Děkujeme...

Saharské ringo nezklamalo. Jedná se opravdu o těžký závod, ve kterém si pes musí svůj zákus doslova vybojovat. Nikde na něj nic zadarmo nečeká. Je to tvrdé a nekompromisní. A právě to dělá Saharské ringo Saharským ringem. Právem tento závod patří mezi pět nejtěžších v Čechách.

Pořadatelům závodu patří velké uznání za skvěle vymyšlený a skvěle zorganizovaný závod, ale také za skvělou atmosféru, která zde po celý den vládla.