Střípky z minulosti, aneb První pes, který táhnul kolo…

Kolo, bicykl, velociped – to vše je tento parádní vynález z roku 1817. Ale i my pejskaři jej umíme skvěle využít nejen k projížďkám přírodou, ale také ke sportu s našimi čtyřnohými miláčky. Víte ale, jak to vlastně s kolem a psem celé začalo?

Tento článek nám nebude vyprávět o historii jednoho ze psích sportů. To od něj opravdu nečekejte. Ale přiblíží nám jeden krásný příběh, který se stal již před mnoha a mnoha lety. Příběh, který možná začal nevině a z nějakého účelu. Ovšem opět do toho vstoupil pes, aby pomohl člověku.

Cyklista a pes

V současné době je to celkem běžná věc k vidění. Je to vlastně také sport, který se nazývá bikejöring. Fakticky další z oblíbených tažných sportů a je téměř identický s canicrossem. Rozdíl je akorát ten, že se psovod pohybuje na kole. Tento sport je poměrně nebezpečný, proto váš pes musí být skvěle ovladatelný a musí dobře zvládat povely používané v canicrossu (zastavení, rozběhnutí, odbočování atd.). Má svá pravidla, své zásady a své příznivce. Není to jen o sportu, ale i o běžném pohybu, kdy mnoho z nás rádo na kole se psem jezdí. Jenže někdy někdo přeci musel být první. Znáte historii?

Říká se, že bikejöring si vymysleli musheři pro své psy, se kterými chtějí trénovat, i když země není pokrytá sněhem a nedají se tahat sáňky. No, možná ano, ale my se dnes nebudeme, jak již bylo zmíněno, bavit o sportu. Budeme si povídat o tom, kdy se poprvé někdo objevil se psem a kolem. A věřte, že záznamy o této události opravdu existují.

Za vším stojí lékař

Koncem devatenáctého století, někdy v letech 1895 – 1900 se objevily první zmínky o psu, který táhnul cyklistu (první kolo představil v roce 1817 německý vynálezce Karl von Drais). Tento celkem nevinný příběh začal tak, že francouzský lékař dr. Madenf, který prakticky každý den musel ze svého bydliště Mont-Dore navštěvovat nemocné v Bourbole vzdálené sedm kilometrů a položené o 200 m výše, hledal tehdy způsob, jak při tomto cestování ušetřit čas. A začal se zabývat myšlenkou opatřit si bicykl. Jezdit na něm moc neuměl a tak po pár dnech trénování přišel úplnou náhodou na to, že daleko lépe udrží rovnováhu, když kolo táhne pes, než když šlape on sám.

Cézar si zajistil prvenství

Tehdy v Mont-Done nebyla nouze o psy a jeden z pacientů mu dokonce svého psa nabídl. Jednalo se o velkého, zdravého a silného psa, který měl tedy vyzkoušet a otestovat zajímavý vynález. Psa tato aktivita bavila, brzy přivykl své práci a pro občany to byla náramná podívaná.

V pramenech je uvedeno, že Cezar, tak se tento pes jmenoval, své práci tak přivykl, že dokonce sám začal závodit na trati dlouhé sedm kilometrů s kočáry taženými koňmi a navíc na této trase získával i dvacetiminutový náskok.

Lékař začal psa využívat nejen ke služebním cestám, ale také k těm soukromým – výletním. Překonávali daleko větší vzdálenosti, které sice byly zkouškou, ale pes to zvládl bez větší námahy. Cezar se stal psem, kterého všichni obdivovali a opravdu netrvalo dlouho a měl své následovníky. Opět pes rozšířil své služby člověku. A Francie měla zase o senzaci více…

Iveta Panýrková

Foto: google.com

Zdroj: wikipedia.com