Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Stopařská poradna – Psa zajímá víc stopa než pamlsky!

Je váš pes příliš temperamentní? Také rychle žene po stopě dopředu a po cestě vynechává pamlsky, čímž dochází k nepřesnostem? Tak přesně s tím samým problémem se na nás obrátila jedna naše čtenářka a my jí nabízíme řešení! Třeba pomůže i vám!


Stopařská poradna – Psa zajímá víc stopa než pamlsky!
Katka Houšková 10.7.2020 5508x Stopařská poradna

Dotaz: Dobrý den, v prvé řadĕ bych chtěla poděkovat za to, že tu pro nás kynology jste, načerpala jsem na vašem webu spoustu cenných rad. Nebudu zdržovat a přejdu rovnou k problému. Psa zajímá víc stopa než pamlsky, sní je, ale že by se přetrhnul, se říct nedá. Mám pocit, že ho pamlsky spíš ruší, než motivují k přesnosti. Je dělaný od štĕnĕte na cyklických stopách. Metoda pamlsek ze šlápoty do šlápoty mu nesedí, povinnost poctivě sbírat ho demotivuje, je velice citlivý vůči jakékoliv korekci od psovoda, tudíž i vrácení a korekce k sebrání pamlsku ho znejistí. Celkově má ale do stopování chuť. Má však dny, kdy zvedá hlavu a je nepozorný. Jediné, co mně napadá, je zkusit starou pejskařskou metodu, žrádlo na konci stopy do krabičky. Mám na mysli systém „nečucháš – nežereš“. To by mu asi sedĕlo, to však způsobí rychlé tempo a asi občas i vysoký nos. Krabičku s jídlem bych zahrabala, zakryla trávou, hlínou apod. Nebo mĕ ještě napadla vlečka. Předměty zatím označuje ochotně. Už jsem zkoušela i různĕ tvarované stopy, oblouky, trávu, hlínu… Jsou mu dva roky a prostě už bych ráda nějaké kloudné výsledky a samostatnou práci od psa, nemůžu ho stále vodit. Nenapadá vás nějaká kombinace metod, co by šlo použít?

Předem moc děkuji. 

Hanka

Dobrý den Hanko, děkujeme za dotaz!

V první řadě zopakuji to, co odpovídám na každou otázku v naší poradně. Řešit výcvik psa formou otázky online je asi stejně smysluplné, jako ordinovat po telefonu. Bez znalosti pacienta a diagnostiky jeho aktuálního stavu vám lékař nemůže předepsat žádné léky, ani doporučit léčbu. Protože na problém „bolí mě noha“ existuje celá řada diagnóz a následně i léčebných metod. Mezi ucpanými žílami a zlomeninou je totiž značný rozdíl, a když místo léčby křečových žil dostanete sádru, nemusíte se na tu nohu už nikdy postavit. Odpovědi z naší poradny tedy mohou být brány pouze jako možná doporučení řešení potenciálního problému, nikoliv jako rada v konkrétním případě. Protože bez znalosti psa, vás, vaší společné práce a reálné zkušenosti z terénu si vůbec netroufám diagnostikovat váš momentální tréninkový stav. A bohužel velmi často se stává, že psovod sám nevidí a není schopen identifikovat příčinu a řeší potom jen důsledek, což samozřejmě ve finále nevede ke kýženému efektu. Nicméně pokusím se poradit, jak nejlépe dovedu.

Od šlápoty ku šlápotě

Stopařská poradna – Psa zajímá víc stopa než pamlsky!

V začátku je třeba si říct, že moderní sportovní kynologie požaduje, aby pes prověřil ve stopě každou šlápotu a metoda „kdo bude první v cíli“ už není in. A váš pes může mít super nos, může přesně vědět, kudy stopa vede a může ho to děsně bavit, ale za proběhnutou stopu od předmětu ku předmětu body nedostanete, a i když váš pes stopu nějak projde, tak pokud nebude reálně stopovat, ale jen odhadovat, kudy stopa vede, budete s body pod limitem. A to je důvodem, proč se věnujeme přesnému stopování.

Moderní sportovní kynologie požaduje, aby pes prověřil ve stopě každou šlápotu a metoda „kdo bude první v cíli“ už není in!

Sportovní stopa není pro psa přirozená!

Stopařská poradna – Psa zajímá víc stopa než pamlsky!

Pokud je váš pes dělaný v cyklických stopách, jak píšete, tak buď jste to dělala špatně (těžko soudit takhle na dálku), nebo jste příliš rychle a zbrkle z cyklických stop vyšla. Mohu vás ujistit, že podobný dotaz, jako pokládáte vy, slýchám opravdu denně. Mého psa pamlsky na stopě obtěžují, on chce stopovat. Na jednu stranu je to fajn, že má do stopování chuť, ale po pravdě – to jsme pořád u pudového stopování, které je psovi vlastní a které mu matka příroda dala do vínku. To není žádná jeho super vlastnost, to by mělo být samozřejmé. Co my ale potřebujeme, je, aby stopoval tak, jak chceme my. Tedy přesně, ze šlápoty do šlápoty. Dovolila bych si přirovnání k aportu. Samotný fakt, že pes je vášnivý aportér ještě neznamená, že bude dostávat za cvik aport 100% bodů. Spíš naopak. Vášnivý aportér se velmi pravděpodobně bude dopouštět překusů, bude se s aportem pomalu vracet, v horším případě ho ani nebude chtít psovodovi odevzdat. Proto cvik aport učíme pouze jako mechanické provedení přinesení činky tak, aby pes k aportu-čince neměl vůbec žádný vztah. Aby pro něj měla pouze ten význam, že se jejím prostřednictvím dostane k očekávané odměně.  Aportovací činka jako taková tedy pro psa nemá vůbec žádnou hodnotu, ale správné provedení cviku má hodnotu odměny. Na stopě je to podobné. Výrazný stopař, kterého nechám, aby si běhal po poli, jak se mu zachce, zřejmě dojde na konec stopy, ale body, které za takovou činnost dostane, nebudou valné. Proto i stopa jako taková by měla mít pro psa pouze hodnotu odměny. Nic víc, nic méně. A tak je třeba k tomu přistupovat od začátku. Já chápu, že vás těší, že to psa baví, a to je v pořádku. Kdyby ho to nebavilo, tak by to nedělal a byla byste nešťastná. Jen je třeba mu trochu změnit priority. Pokud si v tuto chvíli říkáte, že mluvím o naprosto nepřirozeném způsobu stopování, tak máte pravdu, je to tak. Sportovní stopa není přirozená! Přirozené je pro psa stopování pudové, o tom není sporu. Ale s pudovým stopováním se můžete věnovat pouze praktickým stopám, kde cílem je získat kořist na konci. Na ty sportovní opravdu potřebujete psa, který stopuje pro něco jiného, než je samotná stopa. Než je kořist na jejím konci. Psa, který stopuje pro tu každou jednu šlápotu a každá jedna šlápota má pro něj vysokou hodnotu. Tzn. každá vynechaná šlápota je chybou!

Výrazný stopař, kterého nechám, aby si běhal po poli, jak se mu zachce, zřejmě dojde na konec stopy, ale body, které za takovou činnost dostane, nebudou valné.

Pokud pes dělá chyby, je třeba je opravit

Zkuste se sama zamyslet nad tím, jak řešíte chyby například na poslušnosti. Necháte psa, aby je stále opakoval, nebo použijete nějakou korekcí? A když už jste v koncích, co uděláte? Předěláte celý cvik. A úplně stejné je to na stopě. Pokud pes dělá chyby, je třeba je opravit. Musíte mu „říct“, co dělá špatně, přimět ho k tomu, aby to udělal správně, a jeho správné chování náležitě odměnit. Platí úplně stejné pravidlo jako při jakémkoliv jiném tréninku – po každé korekci musí přijít mnohonásobně větší pochvala. Abychom psovi řekli: „Teď to děláš špatně a přijde trest (úroveň trestu samozřejmě závisí na psovi a jeho citlivosti, na stopě se velmi často spokojíme s prostým slovním „NE“)“, a přiměli ho, aby se zachoval správně, a jeho správné chování mnohonásobně víc odměnili, čím si zajistíme, že ho v budoucnu bude velmi pravděpodobně opakovat. Pokud dojdeme do situace, ve které už si nevíme rady, a prostě to nejde, potom je třeba udělat změnu. Vrátit se o několik kroků zpátky do fáze, kdy to ještě fungovalo, nebo zkusit úplně jiný způsob tréninku – takový, který pes nepozná, a ve kterém mu nedovolíme chyby dělat.

Snadněji se to řekne, než udělá…

Ale vězte, že v této situaci se dříve nebo později ocitne téměř každý trochu temperamentnější stopař. Psovi je zkrátka vlastní stopovat a zcela přirozeně přepíná do stopování pudového, kdykoliv je to možné. Proto se i vychození psi často vracejí do čtverců, v rámci tréninku si čas od času dají cyklickou stopu a i ten největší mistr světa používá v tréninku pamlsky. A používá jich hodně a používá je proto, aby je pes našel a aby se odměnil. Ne proto, aby je přešel, a vykašlal se na ně.

Takže jak z toho ven?

Stopařská poradna – Psa zajímá víc stopa než pamlsky!

Opakuji, že neznám vás, ani vašeho psa a nikdy jsem váš trénink neviděla. Ale tak trochu tipuji, že pravděpodobně necháváte psa, aby pracoval samostatně, což vede k tomu, že pamlsky přebíhá, vy to nijak nekomentujete, a když nějaký najde a náhodou sežere, necháte to bez odezvy. Protože tak to dělá většina lidí a domnívá se, že pes by měl na stopě pracovat samostatně. To ano, to by měl. Ale teprve potom, až ho naučíte, aby to dělal správně. A to v tuto chvíli ani zdaleka neumí. Takže tipuji, že jste buď:

  1. a) špatně pracovala v cyklických stopách nebo z nich příliš brzy vyšla

- pes je příliš rychlý

- nemá v hlavě naučeno, že nemá smysl spěchat – že odměna je tady a teď

- možná jste přehnala počáteční motivaci a nenaučila ho klidné práci

 

  1. b) špatně přešla do šlapaných stop, nechala jste ho hned po stopě běhat a nepodařilo se vám nikdy docílit toho, aby bral všechny pamlsky

- protože je temperamentní

- protože jste ho nedostatečně motivovala

- protože jste nezvládla počáteční fázi uvedení do stopy (klid)

 

  1. c) příliš rychle začala odbourávat pamlsky

- pes se naučil vynechávat, v čem jste počas celé stopy podporovala. Nechala jste ho přecházet a toto chování jste následně odměnila (u předmětu, na konci stopy, v další šlápotě – v té, kterou si sám vybral)

 

  1. d) a to platí v každém případě – velmi pravděpodobně neumíte pracovat s jeho psychikou

 

Co s tím? Jedinou cestou je, motivovat ho k prověření každé jedné šlápoty. Základní metody jsou na to v zásadě dvě:

  1. odměny v každé šlápotě
  2. targeting s následnou odměnou

 

Metodou targetingu se zde nebudeme zabývat. Je složitá, zdlouhavá, výhradně pro určitý typ psa a psovoda a mohli bychom o ní napsat celou knihu. Ano, je velmi efektivní, ale používá se především u psů, kteří jinak nejsou žraví a žrádlo ve stopě jim nic neříká. A to by bylo na jeden samostatný seriál, resp. samostatný kurz. Budeme se věnovat metodě pamlsku v každé šlápotě, se kterou jste pravděpodobně začala, jen se to nějak zvrtlo….

Jak přimět psa, aby každý pamlsek ve šlápotě sežral?

Stopařská poradna – Psa zajímá víc stopa než pamlsky!

V první řadě mu musíme připomenout, že jídlo je ve stopě. Jak jsme to kdysi učili ve čtvercích (tedy předpokládám, že tuto fázi jste absolvovala). A jak správně píšete, metoda „nečucháš, nežereš“ u většiny psů funguje velmi spolehlivě. Ovšem s jídlem na konci byste si zadělala na ještě větší problém a takový sprint na stopě k cílové odměně si úplně nepřejeme. Takže ano, pes bude jíst na stopě, ale v každé jedné šlápotě, kde bude jeho denní krmná dávka. Bude tedy čistě na jeho odpovědnosti, zda se nasytí, nebo nikoliv. Samozřejmě ale potom nesmí dostávat jídlo mimo stopu. A velmi bych vám doporučila alespoň nějaký čas toto pravidlo dodržovat, než se jeho ochota ke zvedání pamlsků zvýší o sto padesát procent. Kdyby můj pes vynechával pamlsky ve stopě, tak bych ho nenakrmila. Již nikdy.

 

Takže ideální postup (opět podotýkám, bez jakékoliv diagnostiky vašeho tréninku) bych doporučila:

 

  1. Vrátit se do čtverců a připomenout psovi, že se žere pouze na stopě a vrátit se k budování motivace (která vám zjevně chybí). Počet čtverců je přímo úměrný tomu, s jakým nasazením se pes bude do čtverce pouštět. Někomu bude stačit na připomenutí týden, někdo potřebuje měsíc.

 

  1. Udělat si několik cyklických stop. Jejich počet je opět přímo úměrný tomu, v jaké fázi motivace se aktuálně pes nachází. U klidnějšího psa bych tento krok ani nedoporučila, u úplně bláznivého psa ano. Problém je, že psovod často nedokáže plně zhodnotit skutečný temperament svého psa a co jednomu připadá jako pomalé tempo, druhému připadá jako sprint. Podstatné je ale soustředění na práci, bez ohledu na tempo.

 

  1. Přejít do plně propamlskovaných stop. A tady to bude nejtěžší. Pokud je pes skutečně hektický, může pomoct udělat si před každou stopou menší čtverec. Klidně na stejném terénu, jen o kus dál. Čtverec, ve kterém se pes trochu nažere, zklidní, spustí se mu trávicí enzymy a bude připraven do stopy. Potom je možné, ale opět je to individuální, mu udělat krátkou pauzu. Jinému prospěje jít do šlapané stopy bezprostředně po čtverci. Je třeba to vyzkoušet. Mohly by prospět i tzv. činky, tedy různě točené stopy, v jejichž průběhu se nacházejí malé čtverečky, kde se pes zastaví, zklidní, nažere. Opět – někomu to prospěje, u někoho to naopak zvýší tempo.

 

U všech těchto kroků ale stoprocentně platí ZVÝŠIT MOTIVACI sbírání pamlsků a NASTAVENÍ KLIDU před stopou. Pokud je pes, jak píšete, velmi temperamentní a má sklony se na stopu nesoustředit, potom je třeba před stopou dělat pořádný rituál, a to takový, který ho do stopy sice namotivuje, ale zároveň zvýší jeho soustředění. Vůbec není od věci si udělat před stopou menší poslušnost. Tím myslím například prodloužit příchod ke stopě. Ne říct k noze, posadit psa, dát mu spodní vedení a jít… ale pohybovat se pomalu, krok po kroku u nohy, s očním kontaktem, každý jeden krok odměnit, a v úplně v klidu (pracovat s hlasem) ho dovést až k nášlapu a nevyrazit dřív, dokud nebude skutečně soustředěný.  Dělala bych to rozhodně i před čtvercem, i před cyklickou stopou. Je třeba navodit klid a soustředění. Pokud to vašemu psovi pomůže, tak se před stopou klidně i víc projděte.

A teď to nepodstatnější – zvýšení motivace, tedy motivace braní pamlsků…

Klíčem je slovo, které sama píšete, a to je POVINNOST. Pokud je pro nás něco povinností, neděláme to rádi. A když dostaneme na výběr, děláme raději něco jiného. U psů je to stejné a vy mu dáváte na výběr – buď sbírej pamlsky, co tě zdržuje, nebo teda běž a stopuj, co tě baví. A opět se vrátím k aportu. Kdyby pes miloval činku, cítil by jako povinnost jí odevzdávat, a žádný pamlsek by ho nepřiměl činku rychle donést a pustit. Proto nikdy nenecháme psa si s činkou hrát, kousat ji, nebo se o ni přetahovat. Tím nedocílíme obliby k čince. Ale tím, že ho za odevzdání činky odměníme, ho motivujeme, aby nám ji odevzdával rád a rychle a za jakýchkoliv okolností. A nyní si to převedeme na stopu. Vy jste ve fázi, když už jste dovolila psovi běhat po stopě a přecházet do pudového stopování, což ho pochopitelně velmi baví. Takže jsme asi tam, kdy se začnu se psem o činku přetahovat, nechám ho si s ní hrát, a už mi ji nechce dávat. Takže musíme zvýšit motivaci za odevzdávání činky, tedy něčeho, co pes chce. Resp. zvýšit motivaci za sebrání každého pamlsku a zamezení jejich přecházení a spěchu, tedy opět toho, co pes chce.

Pamatujte, na stopě není pes sám, jste tam oba spolu, a pokud z práce máte radost vy, bude jí mít i pes!

Pamlsky ve stopě musí mít vyšší hodnotu než sledování samotné!

Stopařská poradna – Psa zajímá víc stopa než pamlsky!

V každé jedné fázi, do které se budete vracet (čtverec, cyklická stopy, činky….) je NUTNÉ dát pamlskům ve stopě vyšší hodnotu, než je sledování stopy samotné. Pokud máte se psem dobrý vztah, docílíte toho tak poměrně snadno tím nejjednodušším způsobem. Tedy sociální odměnou – POCHVALOU. Většina lidí si myslí, že když nechá psa pracovat ve čtverci a on se tam nažere, tak to splní svůj účel. Nemohou být dál od pravdy. Na stopě jste vždy dva – vy a váš pes. Pokud chcete, aby dělal to, co si přejete vy, tak mu musíte říct, co je správné. A správné je jíst pamlsky ze země. Pokud každý jeden sebraný pamlsek pochválíte, tím myslím upřímně pochválíte, projevíte takovou radost, že si pejsek zavrtí ocáskem, znamená to, že vás oba ta činnost baví. A tím se v budoucnu zvýší pravděpodobnost opakování tohoto chování – tedy braní pamlsků ze země. Vašeho psa demotivuje, když ho k nim vracíte. A je to proto, že pro něj nemají žádnou hodnotu. Pokud ale bude pes naučený žrát pouze na stopě, budou pro něj mít hodnotu přežití. A pokud ho za každý budete chválit, tak budou mít navíc ještě přidanou hodnotu vaší radosti. Při častém opakování se tyto dvě hodnoty spojí a znásobí! Pamatujte, na stopě není pes sám, jste tam oba spolu, a pokud z práce máte radost vy, bude jí mít i pes. Ale musíte umět tu radost projevit. Když ho v tom necháte plavat, budou se vaše problémy prohlubovat a cesta ven bude stále těžší. Čím déle budete psa chválit za sbírání pamlsků, tím vyšší hodnotu ty pamlsky budou mít. Ano, je to dřina a bude to práce minimálně na půl roku. V začátcích doporučuji našlapat si raději několik kratších stop, abyste mohla práci přerušit, nabrat síly do další stopy a trochu se uklidnit. Budete to nejspíš potřebovat. A psovi taková menší pauzička a klid také pomůže.

Závěrem poslední rada…

Pokud chcete dosahovat úspěchů a pokud možno rychle, nesmíte se dopouštět chyb. Pokud ale chodíte stopovat sama a problémy řešíte online, bude to vždy metoda „pokus-omyl“ a ta k úspěchům sice může vést, ale je to hodně dlouhá a trnitá cesta. Doporučuji jako u všeho obrátit se na nějakého zkušeného trenéra – a nemusím to být zrovna já. Když se chcete naučit řídit auto, jdete do autoškoly. Když si chcete osvojit techniku malování, přihlásíte se do kurzu. Od toho profíci jsou, aby učili, trénovali, vzdělávali. Jako malé dítě mně maminka přihlásila na klavír. Docházela jsem k paní profesorce pravidelně každý týden, hrála jsem nudné etudy, doma pilně trénovala a za několik let jsem koncertovala. V pubertě jsem se rozhodla, že klavír je na nic a chci se naučit hrát na kytaru. Jak jinak, byla jsem děsně chytrá a všechno jsem věděla, a tak jsem se vrhla do samostudia. Výsledek se dostavil velice brzy. Za pár týdnů jsem se naučila spoustu akordů, za měsíc jsem hrála řadu písniček a dodnes na základě poslechu zahraju prakticky jakoukoliv melodii. Ale nikdy jsem se nenaučila hrát podle not, mám špatný prstoklad a některé akordy považuji za nehratelné. Na večerní posezení u vína je to fajn, ale koncertovat zcela jistě nikdy nebudu. Pokud bych chtěla, aby ze mě byl virtuóz, musela bych se vrátit na samý začátek a zapomenout úplně vše, co jsem se špatně naučila. A to není v lidských silách. Samostudium je někdy fajn pro rychlé výsledky, ale když chcete nějakou věc dělat pořádně, je lepší se obrátit na odborníka. A kynologie není individuálním sportem, potřebujete moc a moc pomocníků a sparing partnerů, abyste to někam dotáhla.

 

Držím palce, ať se vám podaří dosáhnout vysněných cílů a stopám zdar!

 

PS: A pokud byste se chtěla přidat do právě probíhajícího stopařského kurzu, neváhejte mě kontaktovat!

 

Ilustrační foto: Roman Rakovan

www.katcinasmecka.cz

Také se se svým psem věnujete přesnému stopování a řešíte nějaký problém? Neváhejte tedy a podělte se o něj s ostatními čtenáři prostřednictvím našeho magazínu. Stačí zaslat na redakce@ecanis.cz a Katka Houšková vám na něj ráda odpoví.

Kam dál ...