Stopařská poradna – Mám stopy pověsit na hřebík?

Také bojujete s nedostatkem času, motivace, a už vám z toho tak trochu hrabe? A uvažujete, že raději se stopami skončíte, než abyste se trápili? Nejste sami, se stejným dilematem bojuje i pisatelka dnešního dotazu do naší stopařské poradny.

Nedostatek času a špatná motivace. Dva největší zabijáci práce se psem! Dnešní dotaz do poradny jsem s pisatelkou již rozebrala telefonicky, ale potom jsem se rozhodla, že ho zveřejním přímo v poradně. Protože je to problém velké spousty lidí. Nikdo z nás nemá času nazbyt a většina z nás bojuje s motivací. Pokud patříte do jedné z těchto skupin nebo rovnou do obou tak, prosím, nastražte uši! Zkušeností s těmito dvěma problémy a jejich překvapivě snadným řešením mám totiž opravdu spoustu!

Děkujeme za další dotaz do poradny a jistě bude pro vás dobrou zprávou, že mám více než jednu a myslím, že dobrou radu. Nejste v tom totiž vůbec sama, se stejnými problémy se potýká – a nejen na stopách – celá řada kynologů.

Můj pes je citlivý

Jeden pes je z cukru a druhému můžete na hlavě dříví štípat. To je realita. A samotný fakt, že váš první pes byl trochu jiného ražení, vás ještě nemusí demotivovat. Ten současný bude mít zase jiné kvality, které určitě časem oceníte. Citlivost u psa je samozřejmě po stránce výcviku tvrdším oříškem a je třeba s ním zacházet úplně jinak, než se psem, který má vnitřní hnací motor a je potřeba ho spíš krotit. Zkrátka musíte se připravit na to, že pozitivní motivace bude vaším nejlepším kámošem a vůbec by nebylo od věci si nastudovat alespoň trochu práci s klikrem. Ne proto, že byste měla klikr nutně používat na stopě, ale proto, abyste pochopila, jak pozitivní motivace resp. učení tzv. shapingem funguje. To je totiž pro citlivé psy tím úplně nejlepším. Aby se neučili dělat to, co vy po nich chcete. Ale naopak, aby se učili milovat nějakou činnost, kterou díky vám mohou vykonávat. A to je polovinou úspěchu. Tedy samotný fakt, že pes něco opravdu moc chce dělat, a vás použije pouze jako prostředníka.

Dovedu si velice dobře představit, jak vaše stopování probíhalo. Možná jste zvolila příliš rychlý postup, možná špatnou motivaci, každopádně někdy (a možná to nebylo jednou) se na stopě něco stalo. Zřejmě to byla situace, které jste vůbec nevěnovala pozornost, ale váš pes ano. Pravděpodobně došlo k nějaké chybě a vy jste práci na stopě neukončila pozitivně. Tedy sice jste se pozitivně možná tvářila, ale váš pes vás má přečtenou – a cítil jisté zklamání. Co by jiný pes ani nezaznamenal, ten váš cíťa vyhodnotil jako velmi negativní zkušenost. I přesto se s vámi na stopu vydal další trénink znovu. Už s jistou obavou, asi i opatrností, a ono to znovu nedopadlo podle vašich představ. Sice jste ho vychválila, ale v duchu jste si říkala, ten není takový, jako byl ten první. S ním bude ale práce. A problém je na světě! Dvakrát po sobě zklamání při tréninku citlivého psa, který navíc nemá dobrou motivaci, od dalšího tréninku spolehlivě odradí.

Co s tím?

Pokud si teď říkáte, že ho budete víc chválit a víc hecovat, tak jste velmi daleko od pravdy. Vy se musíte k tréninku postavit úplně jinak, a přenést odpovědnost za odvedenou práci na psa. Musíte ho naučit, aby chtěl on sám, jeho obživa je totiž jeho starost a ne vaše. Pokud se vám to povede, je zcela irelevatntní, zda ho při tom budete chválit nebo mu nadávat, v konečném důsledku mu to bude jedno, protože bude chtít pracovat a vy mu v tom buď pomůžete, nebo neotravujte a běžte. Jak na to? Nepředbíhejme, napřed se podíváme na tu motivaci.

Nežere granule ze stopy!

To je věta, kterou slýchám hrozně často a hrozně nerada. Zkrátka pokud můj pes nežere granule ze země, tak sorry, ale ať si jde ulovit do lesa. Každé zvíře, která má v přírodě přežít, má velmi silně vyvinutý smysl pro jednu ze základních potřeb – a tou je nažrat se. Pokud tento základní pud nemá, potom by v přírodě pošel. Jenže ten váš má paničku, která ho bezmezně miluje a nenechala by ho strádat. Takže když nepapá granulky, tak mu dá konzervičku. To je ale nejlepší cesta rovnou do pekla a je třeba z ní urychleně sejít a vydat se cestou jinou, lepší. Sice bude trochu trnitější, ale rozhodně přinese ovoce! Jak na to? Jak přimět psa, aby ty granule ze stopy žral? Úplně vás slyším. Ale když já mu je dám do stopy, tak je prostě nesežere. Jasně, že bych ho pak neměla krmit dřív než zase na stopě (s těmi samými granulemi, to já všechno vím…), ale já půjdu na další stopu až příští týden! Přece nemůže být týden o hladu! A máte pravdu, nikdo (nebo skoro nikdo) by nenechal svého milovaného psa týden o hladu. A to ani nebudete muset! Pojďme dál, hned v další kapitole to všechno shrneme a navrhneme řešení. Takové, které bude zaprvé fungovat a zadruhé vás nebude nutit cítit se býti tyranem.

Nemám na stopování čas!

Jasně, a kdo má. Všichni máme dost práce, rodiny, závazků, úklidu…, ale bez práce nejsou koláče. A na stopách to platí stejně tak. Pokud máme správně psa motivovat, tak je pravidelné stopování nutné. A pokud máme motivaci na bodu mrazu, a to momentálně máme, tak je nutné stopovat denně. A jak, když nemáte čas? Ale no tak, stopy přece nejsou jen o hodinách na poli. Stejně jako poslušnost není o stadionu a obrany o šesti plentách. Musíme si trénink rozdělit do dílčích fází. A to ve vašem případě bude vypadat následovně: 6x týdně práce s motivací, 1x týdně práce s technikou. A opravdu netřeba techniku pilovat častěji! Naším prvořadým úkolem je pracovat na motivaci. A na to vám bude stačit pouhých pět minut denně. Možná ani to ne!

Souhrn a plán na následující měsíc

Je to prosté a efektivní! Každý jeden den našlapete čtverec. Protože nemáte čas, nebudete nikam chodit, ale uděláte ho na zahradě. Klasický postup – nášlapná cedulka, vyšlapaný čtverec, nasypete do něj krmnou dávku. Přivedete psa jako obvykle, vypustíte ho do „stopy“ a odejdete. Ano, slyšíte dobře. Půjdete pryč. Jednak nemáte čas, spěcháte a balíte se do práce, jednak chceme psovi nechat svobodnou volbu a odpovědnost za jeho obživu nechat ně něm. Za pět minut ho půjdete vyzvednout. Ať už bude mít dožráno nebo ne, tak ho odvedete. Vysbíráte zbytek granulí (pokud nějaký bude) a půjdete do práce. Druhý den stejný scénář. Jsem si jistá, že do týdne ve čtverci po pěti minutách nezbude po granulích ani jeden jediný drobeček. Pokud první dny budou slabé, pes nebude chtít, bude vlažný, nebude chápat co po něm chcete…, nechte ho být. Je to jeho problém, jeho odpovědnost. Vy mu dáváte možnost, aby se nažral. On té možnosti buď využije, nebo nemá hlad. Další týden už se u čtverce občas můžete i zastavit a pozorovat, co dělá. Ale neovlivňujte ho! Je to jeho práce. Po dvou týdnech samostatné práce už bude pes nastartovaný:

1. Na žrádlo ze země
2. Na žraní suchých granulí
3. Na samostatnou činnost a převzetí odpovědnosti za vlastní obživu, resp. za vlastní trénink
4. Na stopu!

Třetí týden, pokud vše půjde podle plánu, můžete zkusit vyrazit cvičně na kratičkou stopu. Vrátit se do plně propamlskovaných stop a postupně, pomaličku, se můžete začít vracet do fáze, ve které jste teď byla. Ale pozor! Opravdu pomalu, aby se zase něco nestalo. Abyste zase nebyla zklamaná a nedemotivovala ho. A nechte ho pracovat úplně stejně, jako ve čtverci, tj. samostatně, nezasahujte mu vůbec do toho, a když nebude chtít pracovat – tak se na to vyprdněte. Nasypte mu na zem hrstičku granulí, kterou s chutí sežere, a běžte domů. A dělejte další dva týdny jen čtverce a na stopu zkuste vyrazit až potom. Nebojte, to půjde! A myslím, že budete nadšená a překvapená, jaký to bude mít rychlý postup a obrovský efekt.

Směle do toho, a půl je hotovo. Dobře se na to vyspěte a ráno začněte. A co můžete udělat už teď? Umyjte misku a dejte ji do skříně. Společně s těmi konzervami. Na ty dojde, až budou mimořádné výkony a mimořádná obtížnost. Prozatím nám granule budou stačit.

Doufám, že se vám vše povede podle plánu a že stopy určitě na hřebík nepověsíte. A budu ráda, když se ozvete, jak pokračujete.

Stopám zdar!

Katka Houšková

www.katcinasmecka.cz

Foto: archiv redakce eCanis