Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Šestiletá Růženka je prostě úžasná. Na internetu má velkou řadu fanoušků a tak jsme si nemohli nechat ujít příležitost ji vyzpovídat. A protože krása mluveného slova dítěte je dokonalá, bude to tentokrát bez úpravy a věříme, že se opravdu pobavíte stejně tak dobře jako my v redakci...


Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Jak jsme již nastínili, tentokrát si budeme povídat s šestiletou Růženkou Rajdlovou-Vaňourek, která se narodila v Čechách dvěma pejskařům. Ve věku pěti měsíců se s maminkou a bráškou Davídkem přestěhovala do Irska za náhradním tatínkem a rovnou do ISDS chovatelské stanice. Zde Růženka spolu s rodiči doslova vede FCI a IKC chov malinoisů, trénuje pejsky s klikrem, cvičí obedience, hopsá agility, běhají canicross, jezdí na koloběžce, pomáhá s veškerou péčí na farmě. Ač je to neuvěřitelné, tak přesně takto vypadá šťastný život jedné malé šestileté dívenky z Irska. A my vám ji dnes představíme...

Ahoj Růženko, můžeš se našim čtenářům představit? A jak ti máme říkat? Rosie nebo Růženko?

Ahoj, jmenuji se Růženka, je mi šest let, chodím do první třídy. V Irsku mi říkají Rosie a praštěný brácha mi říká Růžence palice. (Maminka: „Prosím, neberte její odpovědi tak vážně. Ona je taková naše komediantka.“ Smích)

Sleduji tě na internetu dlouhou dobu a ty máš hodně ráda zvířátka, že? Které máš nejraději?

Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Já mám asi ráda každé zvíře. Doma mám hada, morčata, králíky, teď mám slepice Adélku a druhá je Anička a obě mají kuřátka. Maminka furt říká, že Aničce nemůžu říkat Aničko, že se tak jmenuje moje babička a to je člověk, ne nějaká slepice. Mě se ale jméno Anička líbí a slepice Anička se mi taky líbí. Měli jsme i husy, ale uměly utíkat moc rychle a já byla pomalá, tak mě houser chytil a kousl, i když nemá zuby. Mám taky běhacího kohouta, zavolám na něj: „Hej Blboune!“ a on mě honí po zahradě. Máme také hodně psů, nevím kolik, do tolika ještě neumím počítat. (Maminka:Není úplně nutné do článku psát všechno, jak řekla“. Hihihi.)

Máš také svého vlastního pejska nebo trénuješ všechny, které mají rodiče?

Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Když jsem byla hodně maličká, tak jsem pořád padala na zem (Maminka: „Bylo to ve věku maximálně dvou let.“). Tatínek dovezl velkého černého psa, který se jmenoval Ozzy a byl jen můj. Byl to trochu trouba, říkala maminka, papá všechno i moji rukavici, helmu na kolo a chodil se mnou na farmu (Maminka: „Ozzy byl vysloužilý vodící pes od Zuzany Doušové z Helppes. Růžence byl největší oporou v době, kdy se učila objevovat farmu, byli spolu pořád. Bohužel nebyl s námi dlouho, ale všem nám dal něco zvláštního.“) Mamince a tatínkovi pomáhám cvičit jejich psy, kousání na takový tvrdý rukáv, nebo mám sukni a utíkám a honí mě štěňata. A také chodím na ovečky...

Růženko, a co tě tedy s pejsky nejvíce baví?

Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Asi běhat v trávě a Asa, když je s námi na trampolíně, ona ráda skákala a kouše mě do zadku. Jezdíme k tetě Týně a skáčeme pres tyčky. Když trénujeme ovečky, tak mě bolí v krku, musím nahlas křičet, aby mě pes slyšel... a pískat ještě neumím... a večer se mnou spí Sisinka, ale nesmí papat maso, pak prdí a smrdí. (Maminka: „To prosím vystřihnout!“ Hihihi.)

 

S pejsky děláš neuvěřitelné věci, nebojíš se, že tě kousnou?

Noo, Asa mě kouše do zadku, já mam jenom dvě nohy a ona má víc nohou. A tak běhá rychle...

Byla jsi někdy na nějaké psí akci, třeba výstavě? A jak jsi dopadla?

Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Já jezdím s maminkou a tatínkem na pasení za strejdama. Jsou staří a špinaví, ale hodní. Všichni mi říkají: „Hallo Rosie“. Na výstavy s maminkou chodím, ale prý tam zlobím. S Ozzym jsem byla na první výstavě, když mi byly tři roky a nevyhráli jsme, ale mám medaili – už mám pět medailí. A ještě chci jednu velkou. S mojí Babynou jsem byla na běhání a pak mě fotili na takové krabici and number 2. (Maminka: „Před dvěma lety se Rosie zúčastnila canicross závodu v kategorii 3 – 10 let. Což bylo děsně nefér. Byla nejmladší, ale přesto na 3 km vyhráli druhé místo.“).

Kdo byl na výstavě hezčí, ty nebo pes?

Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Si pamatuju, ale nevím, kdy to bylo. Byla jsem s Royem na výstavě a měla jsem oblečení jako kovbojka a lidi si mě s Royem fotili a smáli se na nás. (Maminka: „Jednalo se o dobročinnou výstavu na podporu záchranných stanic, kde jako dobrovolníci pomáháme kvůli šílené situaci množení psů v Irsku. Rosie vystavovala psa Roye plemene australský honácký pes a proto ten obleček. Aby to bylo prostě stylové.“)

Růženko, než ukončíme to dnešní krásné a pro mě velmi záživné povídání, tak se tě zeptám, jestli máš nějaké přání?

Jo, přání mám. Chci, aby se naše štěňátko jmenovalo Butterfly, ale maminka říká, že je to blbost a že to nebudeme mít. Tak ji, této, přemluv...! (Maminka: „Nepřemlouvat!!!“)

 

Foto: Monika Vaňourek

ISDS kennel DREAMWORK

FCI a IKC kennel PUTIRA

Kam dál ...



-->