Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Napadlo vás někdy, jaké to je pomoci psovi, který byl jako nepotřebný vysloužilec určený k utracení? Je vůbec možné dokázat, aby se zapojil do normálního života, zvláště když se jedná o dostihového chrta? Staré známé „když se chce, všechno jde“, platí samozřejmě i tady a my vás o tom hned přesvědčíme.
Adoptovali jsme závodního greyhounda z Anglie – vysloužilého závodníka, který už byl vyřazený ze závodní tratě a byl určený k pomalému (někdy i rychlému) utracení. To jsme ale nemohli a ani nechtěli dopustit, a tak se začal psát náš příběh se šťastným koncem…
Vzali jsme si pejska domů a seznámili jsme ho s tím, jak má chodit po schodech, spát v pelíšku na peřinkách, chovat se čistotně v bytě, způsobně ležet na podušce v restauraci, být v klidu mezi lidmi např. na nádraží a vůbec mezi lidmi ve městě, třeba pod vánočním stromem... Naučili jsme ho pomalu vplout mezi nás a žít tak, jak si tito vysloužilí závodníci za svou obětavou lásku a také službu člověku zaslouží.
Za běžných okolností tito psi znají jen klec a tréninky a svým obrovsky citlivým srdcem chtějí svému pánovi (trenérovi) sloužit až do svého konce. Není to ale bohužel tak. Po pár neúspěšných a nevyhraných závodech jsou odstaveni a odstraněni a je jen malá hrstka těch, kteří mají to štěstí a někdo je z jejich posledních klecí, resp. ze spárů smrti vytáhne ven...
A ten náš milovaný ušáček se tak dostal k nám do ČR prostřednictvím organizace „Adopce chrtů-Greyhound Adoption Czech Republic (GACR)“ pana Ladislava Laciny a paní Magdy Urbíkové z Proboštova.
Nejkrásnější zážitek v našich srdcích zanechaly čokoládové, vystrašené a nevěřící oči našeho přes moře přicestovalého pejska Tajgyho... Hned jsme se zamilovali a milujeme ho dodnes, stále víc, a to celá rodina. Je to náš maskot něhy, dobroty, mazlení a přenádherných, teď už veselých čokoládových očí. Poznali jsme duši psa, o jehož rase jsme měli jen slabé povědomí. Jsme neskutečně šťastní, že jsme se rozhodli pro adopci vysloužilého dostiháka, protože život s ním nás stále obohacuje a přináší nám úsměv a radost. Pejska z tohoto prostředí máme už druhého, protože bohužel náš první adoptovaný greyhound Maldini nám před dvěma lety zemřel na rakovinu jater – následky tvrdé dřiny a 158 závodů, kdy běhal na dostihové dráze v Anglii až do svých šesti let. Žil s námi v lásce ještě dva roky poté, co jsme si ho vzali a potom náhle odešel. Náhle, rychle, bez přípravy... Doteď na něj všichni doma vzpomínáme, jaký to byl úžasný něžný princ.
Teď máme už druhým rokem Tajgyho a je to znovu objevená láska, jak se říká na furt!!! Nikdy předtím jsme adopci nezvažovali, ale po této cituplné zkušenosti bychom ji všem, kteří milují, doporučili z celého srdce. Nedá se to vypsat, čím vám jen pouhá blízkost jeho těla dá zapomenout na starosti, na nemoci nebo na špatnou zkušenost s nesprávnými lidmi. Je to takový něžný anděl v našich srdcích a celou rodinu spojuje tak, jako ji spojoval náš první vysloužilý závodník Maldini. V srdci máme stále pejsky dva a budou se námi napořád…
Mám jedno velké přání a to, aby i ostatní využití a nechtění psi našli své milující rodiny a dostali šanci žít ještě láskyplný život.
Zdravím všechny psí duše v redakci a přeji vám, ať vás nic neodradí od plnění vašich snů!
Ludmila Machalová
Foto: Ludmila Machalová
Přinášíme další historku ze života jezevčíka “pišišvora” Tobyho, který to se svojí ...
Ze životaMáte rádi detektivky? Pak poslyšte příběh kriminální, o vyšetřování jedné ...
Ze života-->