Polský honič dělá čest svým předkům!

V červnu jsme vám přestavili v rubrice méně známých plemen polského ogara. A v červenci jsme zcela úmyslně vybrali další plemeno ze země našich severních sousedů. Co říkáte, znáte polského honiče? A víte, co má společného s polským ogarem?

Také máte pocit, že lovecká plemena mají navrch nad služebními i těmi ostatními? My ano, protože čím více loveckých plemen poznáváme, tím více se utvrzujeme v tom, že myslivci stále trvají na přísné selekci a do chovu jdou opravdu jen jedinci, jenž prokazují čest své rase. Ostatně ani dnes vás nepřesvědčíme o opaku a v rubrice méně známých plemen vám představíme polského honiče, a to ve spolupráci s Tomášem Indrou, který se chovu tohtoto plemene věnuje.

Postaletí provází polské myslivce, uznání však přišlo až v novodobé historii.

Polský honič je staré plemeno uznané FCI až v roce 2006 (v Polsku už od roku 1983). Minimálně však již sto let provází polské myslivce v jejich bohatých lovištích. Je velmi těžké určit období, kdy se jedná již o polského honiče nebo o psa, který se přibližuje k dnešnímu vzorci tohoto plemene. Nejdůležitější je fakt, že přes veškeré historické překážky (národní povstání ve XIV. stol., první a druhá světová válka, změny hranic, nástup komunistické moci po roce 1945) tohle plemeno přežilo a vytrvalo. Stalo se to hlavně díky jeho kvalitám a pracovním výsledkům. Po druhé světové válce se nacházelo převážně v oblasti polských hor Biesczady, Pieniny a Tatry dohromady s Podhalem.

Přísná selekce nesla ovoce. 

Předchůdci dnešních polských  honičů byli využívaní v Polsku na lov téměř veškeré zvěře. Od zajíce až po medvěda. V dávné historii byly určitým specifickým rysem jeho pracovní vlohy a do určité míry jednotné znaky v typu. Nebyli používání jen tak nějací psi. Byli striktně vybíraní pouze jedinci o silné vůli lovit. Selekce byla velmi přísná a tvrdá. Hlavním kritériem byla vytrvalost vyhánění a nahánění pronásledované zvěře. Pouze ti psi, kteří dokázali vytrvale pronásledovat naháněnou zvěř, celou dobu ji hlásit nebo ji vyhánět na lovce, byli používáni pro lov. Pes byl povinen nahánět a vyhánět zvěř až do jejího vyčerpání. V dávné minulosti se v Polsku vybírali do loveckých smeček pouze ti psi, kteří měli nízký tón a projev hlášení naháněné zvěře, aby tak potěšili i sluch lovců. Takoví lovečtí psi byli ozdobou lovů šlechty v té době. Právě z nich se později vyvinuly polské typy honičů a jsou jistě pokrevně příbuzní i s jinými plemeny honičů střední Evropy. Ještě dneska vidíme velikou podobnost u slovenského kopova nebo rakouského hladkosrstého honiče (brandl braka).

Univerzální lovecký pes neskonalých kvalit

Polský honič se velmi dobře uplatňuje při lovu ať už společném nebo individuálním. Jeho velikost, pohyblivost, vytrvalost, obrovská chuť pracovat a hlavně přemýšlení při práci dělá z tohoto plemene ideálního psa na lov černé zvěře, i když v minulosti se s ním lovila věškerá spárkatá zvěř. Polský honič se dnes používá jako specialista na zvěř černou, které má dávat vždy přednost při nahánění a vyhánění. Dále se dnes intenzivně používá k dosledu spárkaté zvěře. Díky jeho tzv. univerzálnosti v tomoto směru, kdy je schopen zvěř jak honit a vyhánět,tak i dohledat,  je vysoce ceněn jako lovecký pes a svědčí to pak i o profesionalitě jeho vůdce. Dosled po stopě nebo pobarvené stopě mu nesmí dělat žádné problémy, protože pes používá stejné smysly jako při nahánění a vyhánění. Velmi dobře připravený polský honič odvádí při dosledu stejně dobrou práci jako jiná plemena k tomu určená. Polský honič musí uspět při zkoušce z výkonu v dosledu spárkaté zvěře, aby získal loveckou upotřebitelnost.

Polští honiči nejsou a ani v minulosti nebyli používaní při lovu černé zvěře na přímý kontakt souboje s touto zvěří. Taková plemena a jejich kříženci tady byli, jsou a budou. Polský honič má najít a celou dobu intenzivně hlásit přtítomnost zvěře v krytu,tuto zvěř vyhnat na lovce nebo ji držet na místě do našeho příchodu ve spolupráci s jinými psy a to bez zbytečného vystavování se nebezpečí zranění ze strany například divočáka. Plukovník Józef Pawlusiewicz, kterému dneska vděčíme za zachování a vzkřísení tohoto plemene po druhé světové válce, napsal o lovu s těmito psy: ,,... psi důsledně hlásí a udržují si dostatečnou vzdálenost od vzteklých divočáků. Klidně zvedáš svou zbraň, chytáš v oku nejsilnějši kus a míříš mu za slech.”

Polský honič versus polský ogar

Polský honič je pes středního vzrůstu. Dle standartu se kohoutková výška pohybuje v rozmezí 55 – 59 cm u psa a 50 – 55 cm u feny. Dovoluje mu to maximální pohyblivost, hbitost a odpovídající síla k práci na černé zvěři, kdy je schopen si udržet dostatečnou vzdálenost, ale zároveň je schopen tuto zvěř dostat do pohybu nebo udržet na místě. Na rozdíl od většího polského ogara je polský honič rychlejší a hbitější, což představuje pro něho obrovskou výhodu při útoku divočáka. Nicméně nemůžeme upřít zkušeným polským ogarům jejich přednosti při lovu spárkaté zvěře. Je třeba si uvědomit, že než bude polský honič hlásit a doléhat na tlupu divočáků, musí překonat nemalou vzdálenost a vyvinout velké úsilí v těžkém terénu (vývraty, podmáčený, těžký, nerovný terén, vysoký sníh). Polský honič vzhledem ke své ideální výšce bude mít převahu v překonávání těžkého terénu oproti jiným vzrůstem menším plemenům. Rychleji prohledá větší plochu území a s rozumem a dostatkem sil bude tvrdě a vytrvale ohrožovat divočáky v jejich krytu z několika metrové vzdálenosti čekajíc na každou chybu tohoto zvířete, aby ho mohl uvést do pohybu a vyhnat nebo držet na místě do příchodu lovce a umožnit mu tak úspěšný lov, aniž by tak ohrozil svůj život právě proto, že toto plemeno velmi důsledně při práci myslí a udržuje bezpečnou vzdálenost od ohroženého divočáka, bývá proto i málo zraněných psů. Což je důležitou a vynikající vlastností tohoto plemene.  

Krása, kompaktnost a pohyblivost jsou jasnými znaky skvělého plemene!

Polští myslivci upřednostňují středně velké kompaktní psy silné kostry, ale ne těžké, odolné a pohyblivé s formátem těla 9 : 10. Vyžaduje se hluboký hrudník, optimální nasavalení, silný pohyb, správné úhlení předních a zadních končetin. Krátká přiléhavá srst s hustou podsadou. Takového psa budeme při společných lovech potřebovat – vytrvalého v nahánění a vyhánění zvěře v těžkých terénech v podzimním a zimním období. 

«Polský honič se dnes chová ve třech barevných rázech. Černý s pálením (blíží se 90%), hnědý s pálením (kolem 10%),  rezavý (1 – 2%).»

«Barevné rázy (hnědý a rezavý) jsou trvalým znakem a dokládají tímto bohatou historii polské lovecké kynologie.»

Fyzické přednosti polského honiče již tedy známe, ale pojďme se podívat na nejdůležitější vlastnosti, díky nimž získáme vynikajícího loveckého psa a těmi jsou lovecká vášeň a inteligence. 

Přirozený talent, vrozená touha lovit, správné lovecké instinkty, temperament podpořený velkou odvahou, tvrdá a silná psychika (která umožňuje plemeni čelit tak těžkému a silnému spoupeři jako je divočák) jsou nezbytnou součástí pro dobrou práci v lese. Dále inteligence, schopnost rychle se učit z vlastních zkušeností a přizpůsobit se okolnostem.

Co máme ze psa se silnou loveckou vášní, který je téměř pokaždé potrhaný od divočáka a musí se šít a nepoučí se ze setkání s tímto černým rytířem? Lovecká vášeň pohání psa k práci a inteligence pomáhá efektivně a bez zbytečného vystavování se nebezpečí úrazu splnit úkol. Chuť útočit a ovládnout divočáka je výsledkem vášně, ale způsob práce při černé zvěři je projevem pudu sebezáchovy a inteligence psa.

Když se podíváme na práci polského honiče během lovu, měli bychom věnovat pozornost těmto prvkům:

1. Široké a hluboké prohledávání prostoru
   Od polského honiče se vyžaduje prostorově široké a hluboké prohledávání terénu před linií naháňky. Nemůže běhat kolem vůdce v dosahu jeho zraku a snažit se ho doprovázet. Lov na naháňkách není procházkou. Pes musí najít zvěř a to nejlépe po její stopě, zálehu a nalezený kus intenzivně hlásit a ještě podle specifického projevu hlášení bychom měli určit, o jaký druh zvěře jde.

2. Neunávné a důsledné útočení na zvěř
   To je zásadní vlastností polského honiče. Obratnost v útočení na zvěř není v bezprostředním kontaktu psa, strhávání zvěře atd. Má správně vypadat tak, že pes zastaví nebo vyžene zvěř na linii střelců. Polský honič je pes nesmírně obratný a velmi rychlý. Dokáže během okamžiku přiskočit ke zvěři a donutit ji se pohnout a zároveň se velmi rychle vzdálit, aby nedošlo k jeho zranění. Správný a chovateli upřednostňovaný je přístup psa zezadu zvlášť při kontaktu s divočákem, aby nenarazil na jeho bezprostřední útok. Důležité je neustále udržovat bezpečnou vzdálenost. Polský honič samozřejmě při útoku zejména na černou zvěř používá specifický donucovací prostředek, aby ji uvedl do pohybu. Vypadá to tak, že se zakusuje do zadních částí běhů divočáka a zároveň se tím vyhýbá nebezpečnému útoku vzteklého zvířete. Od psa se vyžaduje schopnost zadržet a udržet raněný kus zvěře (pes musí vědět, jak moc je zraněná a jestli má na to, aby daný kus udržel). Je to důležité, protože nám to umožní rychlé usmrcení raněné zvěře po odvolaní psa. Inteligentní pes pracuje takovým způsobem,aby nedošlo k jeho poranění od zraněné a nebezpečné zvěře nebo aspoň minimalizuje takovou situaci.

3. Hlášení nalezené zvěře
   Hlášení nalezené zvěře v leči je velkou předností polských honičů. Psi zvěř hlásí až po jejím nalezení (kdy ji už pronásledují na viděnou) nebo maximálně úplně čerstvou stopu, kdy zvěř docházejí. Tím pádem si jsou vůdce a lovci naprosto jistí, že pes je ve zvěři. Tohle je vyjímečnou vlastností tohoto plemene, ostatně nejsou toho schopna všechna plemena a zvlášť při lovu. Polští honiči hlásí každý druh zvěře jiným hlasovým projevem. Máte tak podle hlasového projevu svého psa možnost rozeznat, jaký druh zvěře pronásleduje a dokonce u zkušených psů poznáte, zda je zvěř zraněná. Dlouhotrvající hlášení při pronásledování a stavění ji na místě (zejména zraněné zvěře) navíc umožňuje dalším psům přijít na pomoc při lovu. Při individuálním lovu zase podle stylu a způsobu hlášení víme, co vidí pes a pomáhá nám to v jeho lokalizaci v terénu. Psi mají lepší a hlubší hlasový projev než feny. Psi balamutící a psi, kteří pracují potichu, jsou z lovu vyřazováni. Jistou charakteristickou vlastností, která je závislá na stavbě těla, je síla a hlasový projev při hlášení zvěře. Čím nižší, ale zároveň čistší tón, tím lépe. Převahu zde budou mít psi nad fenami a jedinci o silné stavbě těla nad těmi útlými. Důrazné a slyšitelné hlášení z větší vzdálenosti dává vůdci spoustu informací. Silný, čistý, čirý a ušlechtilý tón hlasu je důležitou a často nedoceněnou vlastností. Vůdce musí umět číst hlasový projev svého psa. Jednou z velmi ceněných vlastností je hlášení mrtvého kusu zvěře při jeho nalezení. Bohužel dneska se již vyskytují zřídka kdy přirození hlásiči. Jsou to psi, kteří to dělají s chutí a s velkým zapálením bez donucení. Polský honič se jako velmi inteligentní pes rychle učí hlášení mrtvého kusu a je třeba na tom pracovat a tuto vlastnost u plemene udržovat. 

4. Spolupráce s ostatními psy při lovu
   Polští honiči, kteří se učastní společných lovů, nemají problém spolupráce s ostaními psy. Je to jedno z mála plemen, které je schopno jak samostané práce, tak i práce ve smečce. Polský honič si velmi rychle najde svou pozici ve smečce, která mu dovoluje lépe a skutečně lovit. Je to nejvíce zřejmé právě tehdy, když spolu psi pracují již delší dobu. Nicméně pevná hierarchie je vidět již po prvním loveckém dni. 

5. Orientace v prostředí
   Mají až neuvěřitelnou orientaci v prostoru. Úplně vyjímečně se stane, že by se pes ztratil. Spíše pronásleduje zraněný kus, který je schopen dalekého úprku a potom mu trochu trvá návrat k vůdci, přitom nechce opustit zraněný kus. Navíc psi, kteří nahánějí zvěř i několik kilometrů, nemají žádný problém s návratem. Trochu problematičtí v tomto ohledu jsou mladí psi, kteří teprve sbírají své zkušenosti, ale s přibývajícími zkušenostmi a s věkem se to napravuje.

Závěrem je třeba říci, že...

Ve všech výše popsaných vlastnostech polského honiče bere hlavní úděl lovecká vášeň a inteligence. To je to, co buduje v hlavní míře potenciál loveckého psa, jakým je polský honič. Dovoluje psovi skutečně a bezpečně lovit. Inteligentní pes se lépe učí a osvojuje si vlastnosti potřebné nejen při lovu, ale zároveň i v každodenním životě. Přece se shodneme, že potřebujeme klidného, vyrovnaného a schopného psa každý den.

«Polští myslivci jsou si dnes vědomí, že v jejich rukách je chlouba polské myslivecké kynologie – polský honič. Plemeno, se kterým jejich předci ve svých zemích lovili několik set let.»

Text: Tomáš Indra
Foto: Archiv autora

Rádi byste se dozvěděli něco více i o polském ogarovi? Přečtěte si o něm následující článek. ZDE