Poklad slovenských salašov – to je hajčiarik

Skoro každý z nás jako malý rád jezdil na prázdniny k babičce. Zejména, pokud jste byli městským dítětem, a babička bydlela na vesnici. Tolik pokladů, které jste mohli objevit na půdě, ve sklepě nebo ve stodole. Ovšem pokladem nemusí být jen stará petrolejka nebo gramofon. Na slovenských „salašoch“ může poklad štěkat i na dvorku…

A právě takovým téměř zapomenutým pokladem je i slovenský hajčiarik. Malý, hbitý ovčák, který byl po mnoho desítek let nenahraditelným pomocníkem mnohému bačovi. Stejně jako mnoho jiných typů pracovních psů mohl i on upadnout v zapomnění, a zmizet tak v propadlišti dějin. Hajčiarik měl však štěstí, a téměř jako bájný fénix, i on pomalu – za podpory Klubu chovateľov slovenských hajčiarikov, začal vstávat z popela. Ačkoliv je cesta k regeneraci plemene dlouhá a trnitá, má již dnes hajčiarik dostatek nadšených příznivců. Jednou z nich je i chovatelka Veronika Bucukinová, která má jednoho střapatého sympaťáka doma také.

Od amstaffa k americkému bezsrstému teriérovi zas tak daleko není – přece jen jsou z jedné teriéří rodiny. A mexičan je, stejně jako amíci, bezsrsťák (smích). Ale abych se dostala k hajčiarikovi. Už šest let pracuji na ovčí farmě. Vloni jsem, díky odchodu kolegyně, však „povýšila” na pastýře. Takže mě v podstatě donutila práce shánět si kvalitního ovčáckého psa. V množství plemen, ze kterých jsem budoucího čtyřnohého kolegu vybírala, však nebylo to „pravé ořechové” Navíc jsem chtěla podpořit i výběrem plemene domácí produkci (smích).A narazila jsem na hajčiarika. Shánění informací bylo poněkud složitější, ale zaujal mě natolik, že jsem se začala pídit opravdu intenzivně. Navíc jsem chtěla podpořit naše národní plemeno a podílet se na jeho znovuzrození.

Chovatelských stanic sice není příliš mnoho, ale v době, kdy jsem sháněla štěně, jsem si mohla vybírat ze dvou vrhů. Díky tomu, že hajčiarik je opravdu v podstatě novinkou, stává se, že jsou štěňátka u chovatelů i do staršího věku. Málokdo o nich totiž ví. U mě převažoval hlavně zájem o pracovního pejska, proto jsem si vybrala chovatelskou stanici, kde byl předpoklad štěňátek, která budou do práce jako diví. Také mi chovatelka sedla i takříkajíc lidsky, a mám u ní skvělý chovatelský servis, co se týče rad ohledně výcviku atd. Tak k nám přibyl do rodiny Angus.

Anguse jsem si pořizovala vyloženě jako psa pracovního. Strávil u nás v podstatě jen pár prvních dní a už nastoupil do práce. Víceméně je tedy u svých oveček. Díky časové náročnosti takového zaměstnání jsme většinu dne spolu. Na farmě se však velmi rychle začlenil mezi ostatní psí pracovníky. Jeho top kamarádkou je fenka křížence border kolie, se kterou spolupracuje u stáda. Už u chovatelky byl zvyklý žít mezi hospodářskými zvířaty, takže to pro něj nebyl žádný problém. Teď, když už není tolik práce, je přesto stále u stáda. Ačkoliv se už aktivně nepase, pomáhá nahánět třeba při stříhání a je opravdu šikovný. Za mě byl hajčiarik, a konkrétně Angus opravdu nejlepší volbou. V podstatě od začátku velmi pěkně pracoval a já ho jen jemně koriguji. Je to takový pes „za odměnu” (smích).

Jak už jsem řekla, Angus v podstatě už věděl, co a jak. Nechávám ho hodně pracovat samostatně, ať si to zkusí sám a opravdu ho jen usměrňuji, na což reaguje velmi hezky. Na mně je v podstatě jen dát té jeho práci formu a vysvětlit mu, jak chci, abychom vzájemně fungovali. Když ho však srovnám třeba s výše zmíněnou kříženkou borderky mého kolegy, je k ovcím ostřejší. Což může být v práci výhodou. Stádo má k němu větší respekt, a nedělá si z něj dobrý den (smích). K jeho čtyřnohé kolegyni takový respekt ovce nemají, a dokáží toho občas využít.

Myslím si, že hajčiarik není vyloženě ovčácký pes určený jen pro práci na salaši. Stejně jako oblíbené borderky nebo australáci, i on může být skvělým parťákem pro aktivní a sportovně založené lidi. Díky jeho mrštnosti, pohyblivosti a rychlosti se může skvěle uplatnit nejen u stáda, ale i v množství populárních psích sportů, jako jsou třeba agility a podobně. Věřím, že až se více dostane do povědomí lidí, bude z něj i skvělý pes sportovní. Troufám si tvrdit, že jeho čas teprve přichází, a budeme se s tímto jedinečným plemenem potkávat častěji nejen u stád, ale i v různých odvětvích sportovní kynologie.

Děkuji za milý rozhovor.

A pro ty z vás, které hajčiarik zaujal, mohu prozradit, že se v budoucnu rozhodně s tímto plemenem seznámíme na stránkách eCanisu mnohem blíže.

Kateřina Smětáková

Foto: archiv Veroniky Bucukinové