Pes, voda a zdravý rozum…

Máte vypozorováno, že váš pes mokrý živel spíš miluje, nebo před vanou a čímkoliv podobným prchá rychlostí blesku? Kdy je tedy vhodné ho začít s vodou seznamovat, proč není bazén na zahradě vždy dobrý nápad a jak často vlastně našeho chlupáče koupat, aby mu to prospívalo a spíš neškodilo? Na co si dát pozor doma, u rybníka i před výstavou? A proč může špatně zvolený šampon napáchat víc škody než užitku? To vše se dočtete na následujících řádcích…

Koupání psa není jen otázkou čistoty, ale také zdraví, bezpečnosti a správně zvládnutých návyků. Někteří jedinci nebo i konkrétní plemena vodu milují už od štěněte, jiní se jí vyhýbají velikým obloukem a každý byť i náznak mytí připomíná malou domácí tragédii. Důležité je dobře vědět, kdy psa do vody pustit, jak ho na ni citlivě navykat a kdy naopak raději ubrat na intenzitě. Stejně tak platí, že ani s hygienou se to nesmí přehánět. Správně zvládnuté koupání může být příjemnou součástí života psa i jeho člověka.

Poprvé hlavně bez nátlaku

Na vodu je ideální psa zvykat už od štěněcího věku, ale rozhodně ne stylem „hodíme ho do vody a ono to nějak dopadne“. První zkušenost bývá totiž zásadní a zvíře si ji může pamatovat po celý život. Pokud bude spojená se stresem nebo strachem, může si k ní vytvořit silný odpor. Začínat je proto lepší doma, v klidném prostředí, například ve vaně s minimem vody nebo na zahradě s hadicí nastavenou na jemný proud. Důležité je, aby měl náš parťák možnost situaci kontrolovat a necítil se zahnaný do kouta. Pomáhají například lákavé pamlsky, přiměřená hra a samozřejmě klidný hlas majitele. Někteří jedinci si oblíbí vodu velmi rychle, jiní potřebují více času a trpělivosti. Rozhodně není vhodné psa nutit násilím nebo ho za jeho obavy trestat. Každý má jinou povahu a jiný vztah k novým podnětům. Cílem není mít za každou cenu vodního sportovce, ale psa, který zvládá kontakt s vodou bez paniky.

Koupání v přírodě má několik zásad

Léto svádí k výletům k rybníkům, řekám nebo jezerům a mnoho psů si koupání v přírodě opravdu užívá. Přesto je potřeba myslet na bezpečnost. Ne každá voda je vhodná ke koupání, protože stojaté nádrže mohou obsahovat sinice, bakterie nebo jiné nečistoty, které mohou způsobit nepříjemné zdravotní problémy. Pes by neměl pít vodu z neznámých zdrojů, protože právě tím často vznikají zažívací potíže. Pozor je třeba dávat i na prudké břehy, silný proud nebo kluzké kameny, protože právě zde může dojít k úrazu. U menších, starších nebo zdravotně oslabených psů je nutná ještě větší opatrnost. Někteří odvážlivci se ve vodě přecení a plavou dál, než jsou schopní zvládnout, takže je dobré je hlídat i v případě, že vypadají jako zkušení plavci. Po koupání je vhodné zvíře osušit, a to zejména u dlouhosrstých plemen a také v případech, kde je větší predispozice k zánětům uší. V přírodě je také potřeba respektovat ostatní návštěvníky a nenechat psa skákat do vody mezi lidi bez naší kontroly. Voda má být zábavou, a ne důvodem k návštěvě veterináře.

Domácí bazén – luxus, nebo zbytečné riziko?  

Mnoho majitelů také řeší otázku, zda pustit psa do svého domácího bazénu. Odpověď není úplně jednoznačná, protože záleží na typu bazénu, zdravotním stavu daného jedince i na jeho chování. Někteří psi si bazén užívají a v horku jim může krátké osvěžení prospět. Problém ale bývá především v chemii používané na úpravu vody, zejména chloru, který může dráždit kůži, oči i sliznice. Pokud pes vodu z bazénu pije, může si navíc způsobit zažívací obtíže. Dalším rizikem jsou kluzké stěny a ne vždy jednoduché vylézání ven. Výjimkou nejsou ani situace, kdy pes do bazénu skočí, ale už se nedokáže sám dostat zpátky a přichází zbytečná panika. Pokud už ho tedy do bazénu pouštíme, měl by být vždy pod dohledem a měl by znát bezpečné místo pro výstup. Lepší variantou bývá vlastní psí bazének bez chemie, kde máte větší jistotu a menší zdravotní riziko. Bazén pro lidi není automaticky vhodný i pro psa. Někdy je lepší trochu méně zdánlivého luxusu a více zdravého rozumu.

Méně bývá mnohdy více

Ne každý pes potřebuje pravidelnou koupel ve vaně a rozhodně neplatí, že čím častěji, tím lépe. Psí kůže má svou přirozenou ochrannou vrstvu a příliš časté mytí ji může narušit. Výsledkem bývá suchá kůže, svědění, lupy nebo zvýšená tvorba mazu. Normální zdravý pes, který nežije v extrémně znečištěném prostředí, si často vystačí s koupáním jen několikrát do roka. Samozřejmě existují výjimky, například výstavní psi, sportovci nebo psi se specifickou strukturou srsti. Jiná situace ovšem nastává v případě, kdy se náš miláček vyválí v něčem opravdu smrdutém. Tehdy jde pochopitelně vše stranou a chtě nechtě maže do necek. I v tu chvíli je ale důležité používat kosmetiku určenou přímo pro psy, nikoli lidské šampony, mýdla a spol.. Psí pokožka má jiné pH a nevhodné přípravky ji mohou významně podráždit. Po koupání je nutné psa dobře vysušit a případně i vyfénovat, a to zejména v chladnějším období. Vlhká srst může vést k podráždění kůže nebo nachlazení. Hygiena je důležitá, ale přehnaná péče může nadělat více škody než užitku.

Když se jede na výstavu

Před výstavou bývá koupání téměř samostatnou disciplínou a rozhodně nejde jen o to, aby byl pes čistý. U výstavních jedinců je cílem podtrhnout kvalitu srsti, její strukturu, objem i celkový vzhled. Každé plemeno má trochu jiné požadavky a také jinou reakci na koupání. Některým psům srst po umytí krásně „sedne“ druhý den, jiným až za několik dalších dní. Právě proto je důležité si vychytat správné načasování a nezkoušet vše poprvé těsně před velkou akcí. Někdo koupe dva dny předem, jiný týden před výstavou, záleží na typu srsti i zkušenosti majitele. Velkou roli hraje i kvalitní kosmetika – správný šampon, kondicionér, případně speciální přípravky pro objem nebo lesk. Nevhodně zvolený produkt může srst zatížit, zplihnout nebo naopak zbytečně vysušit. Koupání by mělo být součástí celkové přípravy, ne záchrannou akcí na poslední chvíli. Důležitá je i finální úprava, do níž patří vyčesání, vysušení a někdy i trimování nebo stříhání. Předvádění a konkurence ve výstavním kruhu totiž umí být nekompromisní a mnohdy rozhoduje každý drobný detail.

Rutina je rutina, a ne boj

Mnoho majitelů ten scénář moc dobře zná… Pes při pohledu na ručník zmizí rychleji než svačina ze stolu (také jeho zásluhou). Přitom koupání nemusí být stresujícím zážitkem ani pro jednu stranu. Velkou roli hraje správně nastavená rutina a náš klidný přístup. Pokud pes ví, co ho čeká, a zkušenost není pokaždé nepříjemná, snáší koupání mnohem lépe. Stačí pár maličkostí a je vyhráno. Aby mu to neklouzalo ve vaně, pomáhá například použití protiskluzové podložky. Není také potřeba ho zbytečně stresovat proudem vody přímo na hlavu, dá se to vyřešit i jinak. Odměna po koupání by měla být samozřejmostí, protože pes si tak spojí celý proces s něčím pozitivním. Někdy pomůže i obyčejná změna prostředí nebo jiný způsob mytí. U citlivých psů je dobré rozdělit celý proces na menší kroky a raději nespěchat. Očistný proces by neměl být trestem, ale běžnou součástí péče. Když se podaří najít správný systém, může z něj být docela příjemný rituál. A pokud ne, alespoň už to nebude připomínat katastrofický film s názvem „Pes versus koupelna“.

Michaela Weidnerová

Foto: Pixabay