Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Onkologická onemocnění psů

Zevšeobecnět tak složité, obsáhlé a obávané téma jakým je onkologie, byť veterinární, je nelehký a troufalý úkol. Pokusím se v následujících řádcích nastínit nejčastější nádorová onemocnění psů, jejich prognózu a možnosti řešení.


Onkologická onemocnění psů

Nádor, rakovina, neoplazie, malignita

tato víceméně synonyma nechce žádný majitel psa z úst svého veterináře nikdy slyšet. Bohužel, především vzhledem k prodlužujícímu se věku psů, jsou nádorová onemocnění častou diagnózou, která však ne vždy musí nutně znamenat definitivní konec a beznaděj. Onkologických diagnóz je velmi mnoho a cesta k jejich diagnóze nebývá vždy jednoduchá.

Prvně je potřeba se vždy bezpečně ujistit, zda se skutečně jedná o nádor nebo rakovinu a pokud ano, pak o jaký konkrétní typ. Jakákoli boulička na povrchu těla nebo útvar nalezený, ať už cíleně nebo náhodně, při sonografii nebo rentgenování psa, nelze prohlásit s jistotou za nádor, dokud není odebrána buď část útvaru nebo kompletní masa a ta pak dále vyšetřena histopatologem. Podobně jako nádor se někdy může tvářit absces, zánětlivý granulom, polyp, cysta nebo regenerační uzel v játrech. Zjednodušené dělení nádorů a onkologických onemocnění na benigní (nezhoubné) a maligní (zhoubné) nevypovídá dostatečně o prognóze onemocnění. Některé maligní tumory mohou být chirurgicky odstraněny a případně s další doplňkovou léčbou (chemoterapie, ozařování) i léčitelné. Naopak i benigní tumor může pacienta přivést do záhuby svým nekontrolovaným růstem a utlačováním životně důležitých orgánů.

Prakticky jakákoli tkáň v organismu se může nádorově zvrhnout. Buňky se začnou nekontrolovaně dělit, nárokovat si drahocenné živiny a šířit se nejprve v místě svého vzniku, později i formou metastáz do dalších orgánů.

Na otázku proč se tomu tak u některého psa stane a u jiného ne, je nesnadná odpověď. Rady si kolikrát neví ani medicína humánní, ve veterině je situace obdobná. Příčin vzniku nádorových onemocnění bývá více, mluví se o tzv. multifaktoriální etiologii (původu) onemocnění. Svou roli hraje genetika, znečištění prostředí rakovinotvornými látkami, dlouhodobá a nedobrovolná inhalace psa cigaretového kouře a výfukových zplodin a nemalou zásluhu má delší dosažený věk psů než v minulosti. Argument, že dříve tolik nádorových onemocnění psů nebylo, může být namístě, neboť dříve se psi zdaleka nedožívali běžně i 15 a více let jako dnes. Nádor prostě nestihl vyrůst.

Velmi pestrou paletou nádorových onemocnění může být postižena kůže psa.

Mladší věkové kategorie psů s predispozicí u určitých plemen (teriéři typu bul, boxeři, buldoci a buldočci, šarpejové, ale i kříženci) může postihnout kožní histiocytom. Histiocytom obvykle vypadá jako vystouplá ohraničená boulička bez srsti, někdy zarudlá, které si však pes většinou nijak zvlášť nevšímá. Tento kožní nádor má potenciální schopnost samovyléčení i bez jakékoli léčby do 3 měsíců od svého objevení. Pokud si jej však pes začne škrábat nebo histiocytom dále roste, je lépe jej chirurgicky odstranit.

Podobně jako histiocytom může na kůži psa vypadat i mnohem nebezpečnější mastocytom. Ten na sebe může brát více podob, od většinou lysé bouličky po plošné zduřeniny, více či méně bolestivé nebo svědivé. Mastocytom můžou a nemusí provázet i tráciví a systémové příznaky (zvracení, nechutenství, bolesti břicha, horečka, apatie). Mastocytom, kde je to možné, by se měl vždy chirurgicky odstranit a dále by jej měl vyšetřit zkušený histopatolog. Odstranění mastocytomu by mělo být vždy provedeno s širokými okraji kůže a podkoží pro kompletní odstranění a zabránění opětovného nárůstu nádoru. Histopatolog určí míru malignity (zhoubnosti) a případně nutnost nasazení přídatné chemoterapeutické léčby nebo radioterapie. I mastocytom je možné vyléčit, avšak po zbytek života psa je nutné jej pravidelně monitorovat pro možnost znovupropuknutí onemocnění.

Kožních nádorů je celá řada. Mnoho starých psů je doslova poseto nejrůznějšími bradavičkami a kožními výrůstky. Pravda je, že většina z nich bývá jen kosmetickou vadou na kráse, ale při sebemenším podezření by se mělo provést z útvaru cytologické vyšetření. Velice protivné dokážou být „bradavičky“ na očních víčkách. Nebývají zhoubné, ale mohou se psovi nepříjemně otírat o oční bulbus, chronicky jej dráždit a způsobit i vřed na rohovce.

Ke kožním derivátům, které poměrně často podléhají nádorovým zvratům, se řadí i cirkumanálních žlázky – žlázky nacházející se kolem konečníku. Nejedná se o anální váčky, které se u některých psů musí pravidelně vyprazdňovat, i když i ty může postihnout nádorové bujení. Nádory cirkumanálních žlázek trápí častěji psy samce. Někdy i větší množství bouliček a zduřenin kolem řitního otvoru i v něm může praskat, krvácet a psovi působit nepříjemné pocity. Samotné chirurgické odstranění tumorů nezajistí vyléčení, je potřeba psy samce zároveň vykastrovat, jelikož růst těchto nádorů je velice silně ovlivněn samčím pohlavním hormonem testosteronem.

U obézních psů se poměrně často diagnostikují tzv. tukové bulky, lipomy. Zhoubné nebývají, ale z drobné bulky vyrůstá pomalu ale jistě ohromná masa, která svou velikostí může psovi velmi znepříjemňovat život. Je-li to možné, lipomy odstraňujeme. Majitele psa však upozorňujeme na velkou pravděpodobnost rekurence (návratu stejného typu nádoru, někdy i ve stejném místě).

Vzácný, ale velice agresivní je kožní lymfom. Kožní projevy, které mohou vypadat na kůži velice různorodě, doprovází obvykle i vážné systémové příznaky – pes hubne, trpí nechutenstvím, horečkami a brzy, bohužel, umírá. Chemoterapie v tomto případě pouze prodlouží život o maximálně několik málo týdnů.

Lymfom, nádor lymfatické tkáně, může mít i u psů při správné léčbě dobrou prognózu. Prvním příznakem mohou být zvětšené mízní uzliny různých tělních partií (pod čelistí, před lopatkami, v podkolenní jamce, v tříslech, ale také vnitřní mízní uzliny). Alimentární lymfom se může projevovat průjmy, zvracením a zvětšením právě vnitřních (mezenteriálních) mízních uzlin. Prognóza se odvíjí od konkrétního typu lymfomu, jeho lokalizaci, fázi onemocnění a ochotě majitelů podstoupit ( a uhradit ) sérii chemoterapií. Psi snášejí chemoterapie obecně lépe než lidé. Málokdy ztrácejí srst, někdy se projeví v určité míře nechutenství nebo nevolnost, které je možné ovlivňovat léky. A především, na rozdíl od člověka, pes neví, že dostává chemoterapii a nemá touto skutečností podlomenou psychiku. Během chemoterapeutické léčby podstupuje pes pravidelně kontroly krevního obrazu, kdy se hlídá, aby chemoterapie neutlumila na neúnosnou mez i tvorbu bílých krvinek a a pes pak nebyl ohrožen i banální infekcí. Podaří – li se dostat nádor pod kontrolu, měl by být pacient i nadále pod veterinárním dohledem.

Až nepříjemně často se setkáváme ve veterinárních ordinacích s nádory mléčné žlázy u fen. A to především u fen nekastrovaných, kdy nehraje roli, zda někdy měly či neměly štěňata. Nádory mléčné žlázy mohou být jak zhoubné, tak nezhoubné. Vždy bychom měly tuto podstatnou informaci nechat potvrdit histopatologa. Všechny nádory na mléčné žláze by měly být chirurgicky odstraněny, a to poměrně radikálně. Jako optimální se jeví odstranění celé mléčné lišty, i když se v ní nachází pouze jediný drobounký nádor. Pokud to situace dovoluje, je vůbec nejlepší spojit mastektomii (odstranění mléčné žlázy) s kastrací, neboť většina nádorů mléčné žlázy je silně ovlivněna pohlavními hormony a u nekastrované feny hrozí jejich opětovný výskyt. Prevence nádorů na mléčné žláze je jednoduchá – kastrace feny v mladém věku, nejlépe hned po prvním hárání, pokud tedy fena není určena k chovu. Ponechají-li se nádory na mléčné žláze bez jakékoli léčby, obvykle začnou dříve či později (často po hárání) velice rychle růst až do značných rozměrů, mohou praskat, krvácet, hnisat, ale především vysílat metastázy do plic. Před odstraněním mléčné žlázy by se proto měl i u jinak zcela zdravé feny provést kontrolní RTG snímek plic, aby se prokázala nepřítomnost metastáz. V opačném případě již nemá chirurgie žádné opodstatnění. Někdy se vyskytují souběžně nádory v obou mléčných lištách. Veterinář odstraní nejprve mléčnou lištu s větším nádrem (nebo mnohočetným výskytem) a po zhojení operační rány dle stavu pacientky se následně odebere i druhá mléčná lišta. Odebírat naráz obě lišty by způsobilo příliš velkou ztrátu kůže s obtížnou adaptací operačních okrajů.

Nádory vaječníků a dělohy jsou u fen poměrně vzácné. Naopak nádory pochvy (nezhoubné – leiomyomy) bývají diagnostikované častěji. Tumory vyhřezávají z poševní štěrbiny navenek a to je většinou okamžik, kdy majitel zaznamená jejich přítomnost a přichází k veterináři. Spolu s novotvarem pochvy by se měly odstranit i reprodukční orgány feny pro zabránění recidiv.

U psů samců se vyskytují tumory varlat relativně často. Každé zvětšené varle by se mělo odstranit. Specifickým případem jsou varlata nesestouplá do šourku, přetrvávající v břišní dutině nebo třísle psa. U těchto varlat je vlivem vyšší teploty v tělní dutině oproti teplotě v šourku riziko nádorového zvratu ještě větší. I proto se doporučuje kryptorchidní psy (psy s nesestouplým varletem nebo varlaty) nechat preventivně vykastrovat v mladém věku. Dalším důvodem pro kastraci psa kryptorchida je riziko přenosu této vady na potomky.

Nádorovým onemocnění bývá poměrně často zasažena slezina. Nejčastěji se jedná o hemangiosarkom. Jeho úskalí tkví v dlouho nepozorovaném růstu nádorové masy v břišní dutině. Někdy nádor dosáhne opravdu značných rozměrů, může prasknout a vzhledem k bohatému krevnímu zásobení způsobit psovi akutní oběhové selhání. Nezřídka metastazuje do dalších orgánů. Chronické případy se projevují chudokrevností a nespecifickými příznaky jako bolesti břicha, nechutenství, hubnutí, ztráta vitality. Slezinu s tumorem lze odstranit, doporučena je i následná chemoterapie, avšak ani s tou není prognóza ve smyslu délky přežívání příliš optimistická.

Především u starších psů se setkáváme s nádory jater. I ty lze v některých případech operovat a co se týče prognózy, velice záleží na rozsahu nádoru případně již existujících metastázách. Bohužel nebývá obvykle příliš dobrá.

Pro velice zjednodušené porovnání s humánními onkologickými diagnózami se (na rozdíl od lidí) u psů jen výjimečně setkáváme s nádory tlustého střeva a konečníku. Primární nádory plic jsou také vzácné, ačkoli sekundárně metastazuje do plic celá řada nádorů. Velmi málo se setkáváme s nádory žaludku, více již s nádory na játrech, které však mohou být sekundárně metastatického původu. Nádory kostí – osteosarkomy – postihují, bohužel, poměrně často především starší psy velkých a obřích plemen.      Jedná se o extrémně bolestivé a obtížně léčitené agresivní nádory. Pokud je jejich lokalizace na končetině, vždy je v první řadě při pokusu o záchranu pacienta doporučena kompletní amputace celé končetiny a k tomu další chemoterapeutická léčba. Prognóza je i potom velmi nejistá. Vzácné jsou také nádory močového měchýře  a  nesetkáváme se často ani s nádory ledvin. Nádory na mozku a nervové tkáni se vyskytují opět více u starších psů a k jejich diagnostice bývá nezbytné CT nebo MRI vyšetření. Obtížně řešitelné a poměrně agresivní bývají nádory v dutině ústní či nosní. V tlamě je vždy potřeba provést radikální chirurgický zákrok, v některých případech je nezbytné odstranit i kostní podklad nádoru. Pro maximální efekt by se měl tumor ozařovat, případně doplnit chirugické odstranění nádoru i chemoterapií.

Všeobecně platí a pro onkologii dvojnásob - aby byla šance na léčbu, případně uzdravení psa co největší, je důležité přivést psa  k veterináři co nejdřív. Nebojte se nechat veterináře píchnutím odebrat vzorky tkáně k cytologickému vyšetření (vyšetření buněk pod mikroskopem). Píchnutí není nijak zvlášť bolestivé. Pro diagnostiku onkologických onemocnění bude veterinář většinou vyžadovat i kompletní vyšetření krve, sonografické vyšetření břicha a rentgenové snímky hrudníku a břicha. Sofistikované a velmi přesné (ale stále taky poměrně drahé a pouze na větších klinikách dostupné) jsou diagnostické metody jako počítačová tomografie CT nebo magnetická rezonance (MRI). V humánní medicíně se u některých typů nádorů sledují i tzv. onkomarkery. Ve veterině existuje možnost stanovení onkomarkerů z krve také, ale není možné stanovit tak závažnou diagnózu jen na podkladě tohoto vyšetření. Navíc onkomarkery jsou zvýšené jen u některých typů nádorů a ve veterině není ještě tolik zkušeností s interpretací výsledků.

Chemoterapie je pro úspěšnou léčbu některých onkologických onemocnění nezbytná. Chemoterapeutika bývají velmi silné léky (dalo by se říci jedy) jejichž podání a vedení léčby je vhodné svěřit do rukou zkušených a specializovaných veterinárních lékařů.

Také ozařování je možné jen na specializovaných pracovištích, donedávna prakticky jen v zahraničí. Ozařování je pro některé typy nádorů nejlepší možnou léčbou, cílenější a šetrnější než chemoterapie.

Etickou otázkou zůstává, zda geriatrického psa ( jako nejčastějšího onkologického pacienta) s dalšími možnými zdravotními neduhy nechávat podstupovat náročnou chemoterapii. Je potřeba vědět, že i veterinární medicína má sice v onkologii mnoho možností léčby, ale také své limity. Každý majitel nemocného psa má nárok na konzultace stavu svého psího kamaráda s vícero veterináři. Konečné, nelehké rozhodnutí, zda (tam, kde to je možné) podstoupit léčbu nebo volit eutanazii  či dožití v případě, kdy je pes ještě bez bolestí s přijatelnou kvalitou života, je vždy na majiteli samotném.

 

Text: MVDr. Michaela Slavíková

WWW. Vetora.cz

Foto: MVDr. Barbora Šedivá

Kam dál ...