Odběr vzorků pro laboratorní vyšetření

Využíváte pravidelně nebo čas od času službu veterinární laboratoře? Možná vás tedy bude zajímat, jak správně odebírat a uchovávat vzorky určené k vyšetření. A nebojte, není to žádná věda!

Má-li mít laboratorní vyšetření požadovaný efekt pro pacienta i jeho majitele, je třeba dodržet určitá pravidla. Patří mezi ně nejen postup samotného vyšetření – analýzy vzorku, ale i preanalytická fáze. Do srozumitelné řeči přeloženo to je péče o vzorek před tím, než se začne odborně zpracovávat. Pod pojmem preanalytická fáze se tedy např. skrývá odběr vzorků na vyšetření, jejich skladování, teplota, ve které mají být uchovávány a samozřejmě i identifikační označení, protože záměna vzorku by nebyla ničím příjemným.

„Jak, kolik a v čem uchovávat?“

Při vyšetření krve, kožních seškrabů atd. se vzorky většinou odebírají přímo na odborném pracovišti (laboratoř, ošetřovna) a o preanalytickou fázi se stará uvedené pracoviště. Trochu jiné to je v případě, když vzorky odebírá a do laboratoře přináší majitel zvířete. Nejčastěji se to týká vyšetření trusu nebo moči a je třeba se zamyslet nad otázkami: „Jak, kolik a v čem uchovávat?“

Odpověď na otázku „Jak?“ je zcela jednoduchá. Vždy co nečistěji a se snahou neznečistit zvíře, sebe ani vzorek.

„Kolik?“ V případě trusu je požadován vzorek cca 1 g, což odpovídá velikosti vlašského ořechu. Z takového vzorku je možné udělat běžně dostupná vyšetření (parazitologické, chemické, bakteriologické). Moči by mělo být cca 5 ml, tedy asi jedna polévková lžíce. Takový objem postačí pro poměrně podrobné vyšetření včetně vyšetření bakteriologického.

„V čem?“ Vzorky moči i trusu by se měly odebírat do čistých nádobek. Stačí vypláchnutý kelímek od jogurtu, sklenička od marmelády nebo kelímek od kosmetického krému. Nádobky by měly být uzavíratelné nebo je alespoň překryjeme igelitem nebo alobalem. Měly by mít také širší hrdlo. Ono páčit z lahvičky od kečupu trus od sedmdesátikilové dogy není nic snadného. Na požádání laboratoř samozřejmě poskytne odběrový materiál. Vhodné je nádobku se vzorkem označit tak, aby nemohlo dojít k její záměně. Ideální je uvést jméno majitele a základní informace o pacientovi – plemeno, pohlaví, věk a jméno.

Musí být „materiál“ vždy čerstvý?

Moč by se měla vyšetřovat vždy čerstvá a do laboratoře je třeba ji dodat nejlépe do dvou hodin po odběru. I v případě trusu je vždy ideální vyšetřovat vzorek čerstvý. Pokud trus není vyschlý, plesnivý nebo zmrzlý, může být starý až dvacet čtyři hodin, při některém typu vyšetření se dokonce doporučuje sbírat vzorky tři dny po sobě. To ale neznamená, že necháme v parku ležet trus od pondělka do středy a pak jej sesbíráme. Vzorek je rozumné odebrat hned po té, co jej pacient „vytvořil“ a eventuálně skladovat při dodržení dále uvedených požadavků.

Mohou se vzorky skladovat?

Moč by se neměla uchovávat delší dobu. S jejím stárnutím se mění řada vlastností, které mohou mít dopad na výsledek vyšetření. Jedná se např. o pH nebo o množství bakterií, které se dokáží v pro ně příjemném tekutém prostředí rychle namnožit. Trus lze po nějakou dobu na suchém a stinném místě uchovávat. Nesmí zmrznout, vyschnout nebo zplesnivět. Ideální je zacházet s ním jako s vajíčkem.

Proč takové „obstrukce“?

Možná se někomu uváděné požadavky zdají být zbytečné. Laboratorní vyšetření se ale dělá proto, aby se správně stanovila diagnóza nebo abychom získali informace o svém čtyřnohém příteli. Mají-li být získané informace správné, musí být v pořádku celá práce se vzorkem, tedy nejen samotná analýza, ale i to, co jí předchází.

https://www.labvet.cz/

Foto: archiv LABVETu, Michaela Weidnerová, Alena Vanžurová