Německý pinč se na trati rozhodně vůbec „neztratí“!

Dovedete si představit plemeno německý pinč při mushingových sportech? Ano, i k této aktivitě se tento všestranný akční pes velmi dobře hodí. Nevěříte? Následující rozhovor vám v tom jistě udělá jasno…

Hledáte-li všestranného a činorodého čtyřnohého parťáka na nejrůznější společné aktivity, pak je německý pinč tou správnou volbou! Ani velký, ani malý, prostě tak akorát. Údržba jeho srsti není náročná a navíc se těší dobrému zdraví. Přesně takového psa hledala Ivana Gottliebová, aby s ním mohla provozovat i mushingové sporty.

Ivano, čím vám konkrétně učaroval německý pinč, že jste se rozhodla zrovna pro něj?

Hledala jsem psa, který by zvládl celodenní výlety po horách, byl dostatečně vytrvalý, silný a pohyblivý, ale zároveň ne příliš těžký a velký, aby ho v případě nutnosti bylo možné vzít a odnést. Vzhledem k tomu, že jsem se nějaký čas věnovala i úpravě (stříhání) psů, věděla jsem jistě, že chci psa krátkosrstého, nenáročného. Pinč byl v užším výběru s dalšími dvěma plemeny a nakonec vyhrál díky své rozhodné, nebojácné povaze a také proto, že se plemeno těší dobrému zdraví.

Doma máte v současné době psa a fenu, jací jsou? Představíte nám je blíže?

Rozhodování, zda je pro mne pinč tím pravým psem, nebylo snadné a trvalo skoro dva roky, než jsem oslovila chovatele se zájmem o štěně.  Jako první přišel do naší rodiny v roce 2008 pes Bill Fortuna Bohemica alias Ganík. Pamatuji si, že měl bouřlivé mládí a občas jsem i propadala zoufalství, co že jsem si to přinesla domů. Dělal si zkrátka, co chtěl a poměrně špatně se motivoval. Sledoval pouze své zájmy. Byl mu přibližně rok, když jsme při jedné procházce v parku potkali paní s pinčem, který šel volně bez vodítka. Pro mne naprosté zjevení. Paní nás uklidnila, že pinčové jsou takoví (chvíli hledala správný výraz)... takoví divocí. Ale prý s věkem je to jen lepší. Že zrají jako víno a později pro mne tento pes udělá, co mi na očích uvidí. Zdálo se to jako sci-fi, ale dnes už jí můžu dát za pravdu.

Po našem stěhování na venkov, do domu s velkou zahradou, ve mne uzrálo rozhodnutí posílit smečku, a tak v roce 2014 přišla Bethany Noire Izzis. Neuvěřitelně hodné štěně, ze kterého vyrostla sebevědomá a velmi pracovitá fenka. Její bezproblémová povaha mě nadchla natolik, že jsem se rozhodla ji uchovnit a registrovat název chovatelské stanice. Další roky jsme se ještě věnovali sportu a nyní právě Bethanka odchovává svá první štěňátka.

Nedávno jsme se v anketě chovatelů ptali, proč preferují spíše psy, nebo feny, či případně smíšenou smečku. Co vás přivedlo ke stávajícímu čtyřnohému uspořádání u vás doma? A jak to zvládáte v době hárání?

Podle mých zkušeností je německý pinč natolik silnou osobností, že soužití dvou psů – samců přináší mnohá úskalí a konfliktní situace. Přivést domů mladíka, tedy konkurenta, který by jednou usiloval o jeho postavení, to jsem prostě Ganovi nemohla udělat. Volba fenky byla tedy zcela přirozená. Jakmile přišlo na první hárání, podrobil se pes vasektomii. V průběhu několika plodných dnů se je nicméně snažíme držet odděleně, aby fenku neustále neobtěžoval. Kromě pinčů máme ještě čtyřletého peruánského naháče Simíra z útulku Voříškov, který je kastrovaný a velmi submisivní. Přesto v tomto období vždy od Guna schytá nějaký ten políček, když je příliš blízko „u jeho holky“. Jinak jsou jakékoli šarvátky mezi nimi zcela ojedinělé (a když už, jde ve sporu jak jinak než o jídlo).

Zaujalo mne, že se věnujete mushingovým disciplínám. Prozradíte nám, kterým konkrétně a také proč právě tento druh sportu?

Věnujeme se především běhu se psem, tedy canicrossu a scooterjöringu – koloběžce. Podle mého názoru je to jedno z nejlepších vyžití, jaké lze pinčovi nabídnout – společný pohyb v přírodě, rychlost, spousta zážitků a vypuštění přebytečné energie. Zároveň děláte něco i pro své zdraví. Bude to znít asi divně, ale když jste unavení, běžte si se psem zaběhat do lesa. Protáhnete si svaly, posílíte srdce a vyčistíte hlavu. Nic lepšího neznám.

∼Bude to znít asi divně, ale když jste unavení, běžte si se psem zaběhat do lesa. Protáhnete si svaly, posílíte srdce a vyčistíte hlavu. Nic lepšího neznám.∼

A plánujete případně vyzkoušet i některé další? Nebo vás láká ještě i něco úplně jiného?

Ráda bych do budoucna závodila v kategorii SC2, což je koloběžka s dvěma psy. Na Ganíka už je scooter přiliš rychlou disciplínou, i když běhat ho beru pořád. Také mě už velmi dlouho lákají dlouhé horské závody na sto a více kilometrů. Na jiné sporty jsem líná. Zkoušeli jsme agility a jsem přesvědčená, že je to skvělý sport pro pinče, ale mě to nebaví.

Jak si stojí německý pinč v porovnání s konkurencí třeba na závodech?

Pinč je velmi rychlý s dobrou vytrvalostí a obratností. Mezi pestrou paletou plemen i kříženců se rozhodně neztratí. Velmi důležitá je i fyzická příprava lidského doprovodu. Zejména při scooterjöringu nelze čekat, že to pes celé odtáhne sám, není to v jeho možnostech. Porovnávat jej s ohaři, či jejich kříženci a „závodními speciály“, jako je třeba evropský saňový pes, samozřejmě nelze. I když musím říct, že i majitelé těchto psů byli již mnohokrát zaskočeni, jak je Bethanka rychlá a odhodlaná. Jednou jsme spolu stály „na bedně“ na třetím místě se dvěma NKO (německými krátkosrstými ohaři). Ještě občas trénuji s fenkou výmarského ohaře a při porovnání jejích výsledků na stejné trati jsem zjistila, že mají téměř totožný čas, ale pinč má vyšší maximální rychlost. S ohařem se na stejný čas ale tolik nenadřu.

Pochlubíte se nám s nějakým úspěchem, kterého si sama hodně vážíte?

Určitě první místo v závodu Zlatá Tlapka 2016.  Jednalo se o kombinovaný závod (dogbiatlon), kde byl běh, pak měřený úsek, střelba z laserové pušky na dvou stanovištích a zase běh zpátky. Bylo velké horko, stálo nás to hodně sil, poslední kilometr jsem šla skoro krokem. Naprosto jsem to nečekala. I když je pravda, že v té době jsme trénovali opravdu poctivě a forma byla skvělá. Také si velmi cením prvního místa v Lužicko-horském dogtrekkingu. Už je to spousta let… Tenkrát jsem to šla/běžela s Ganíkem. Byl to smíšený závod na cca 36 km a pamatuji si, že jsme porazili pána s českým fouskem o dvacet minut. Nejdelší trať, co jsem kdy dala v prstových botách.

Vše je určitě i o správně provedeném a vhodně načasovaném tréninku. Jak často se tedy přípravě svých psů věnujete?

Jak jsem se již zmínila, Bethanka se nyní věnuje mateřským povinnostem. V závodní sezóně jsme společně trénovaly pět až šest dní v týdnu s různou intenzitou a zaměřením, přičemž jeden trénink trval včetně rozehřátí a zklidnění přibližně čtyřicet až devadesát minut. Například první den běh osm kilometrů (rychleji), druhý den dvanáct kilometrů (volně nebo intervaly), třetí den koloběžka (rychle) a další den volno. Den před závody už neběháme a na koloběžku chodíme tak jednou týdně. To je vlastně taková odměna za ty odpracované tréninky. Zmínila bych ještě důležitost pitného režimu. Podání vhodného nápoje před během dle mých zkušeností významně zlepšuje výkon, ať jde o trénink nebo závod.

Byl by podle vašeho názoru německý pinč vhodný i pro klasický sportovní výcvik se stopami, poslušností a obranou?

Určitě ano. Je ale třeba mít na paměti, že pinč dělá jen to, co chce a to ještě ne vždycky a opakovaně. Nechce-li, nedonutíte ho po dobrém a po zlém už vůbec ne. Musí to být zábavné, pestré, žádná rutina. Pro člověka, který má v tomto sportu vysoké ambice jsou určitě vhodnější plemena. Pinč má výborné předpoklady, ale zároveň problém s koncentrací a snadno se rozptýlí. Výsledek může být tak trochu sázkou do loterie.

∼Je třeba mít na paměti, že pinč dělá jen to, co chce a to ještě ne vždycky a opakovaně. Nechce-li, nedonutíte ho po dobrém a po zlém už vůbec ne.∼

Canicross, scooter a ostatní podobné disciplíny kladou na psa poměrně vysoké nároky, co se jeho fyzična týče. Tím pádem je jistě na místě i kvalitní strava, i když o tomto má každý majitel jiné představy. Jaké krmení preferujete vy a proč?

Myslím, že v dnešní době není velký problém psa kvalitně nakrmit. Vyzkoušela jsem různé přístupy a nyní se vše ustálilo na kombinované stravě, kdy ráno psi dostanou teplou snídani jako je třeba polévka nebo ovesná kaše, odpoledne na svačinu nějaký ten pamslek a večer kompletní suché krmivo. Pinče považuji za psy nenáročné na krmení. Sama o svých prohlašuji, že jsou to popelnice, které spolknou všechno (ne že bych jim to dávala, ale umí ledasco k jídlu ukrást). Co se týče například doplňků stravy, podávám po tréninku Canvit Sport. Jiné preparáty ani kloubní výživu nepoužívám.

Dalo by se nějak obecně říci, jak je na tom vaše plemeno ve vztahu k ostatním psům, které potkáváte třeba na trénincích nebo venku na procházkách?

Dle mých zkušeností je nekonfliktní, rozhodně nevyvolává nějaké nepokoje. V případě nutnosti se samozřejmě brání a proti výrazným projevům dominance se ohradí. Venku na neutrální půdě je přátelský, bez problémů si hraje s ostatními psy. Na svém území je ale vládcem a nikdo by jeho teritorium neměl narušovat, ať už má nohy dvě nebo čtyři. Jako u jiných plemen záleží samozřejmě hodně na výchově a socializaci.

Zmínila jste se, že jste se přestěhovali na venkov a máte domeček se zahrádkou… Myslíte si, že tito psi jsou vhodní i k trvalému ustájení venku?

Ne, myslím si, že to pro plemeno není vhodné. Už historicky měli tito psi přístup do stájí a chlévů, kde nejen chytali hlodavce a vyháněli kuny (což jim mimochodem jde skvěle dodnes), ale také zde přespávali. Naši psi mají celoročně přístup do domu a místa k odpočinku uvnitř i venku.

Co vás ještě čeká ve zbytku sezóny?

Dostat se po štěňátkách zpět do kondice a začít opět zlehka trénovat. Příští rok je zatím ve hvězdách.

A plány do budoucna?

Ráda bych naši smečku a závodní tým posílila o další fenku německého pinče, tentokrát v červeném zbarvení. Bethanka je skvělá závodnice se srdcem bojovníka a byla bych ráda, kdyby své zkušenosti předala další generaci. Velkým sportovním cílem je úspěšné absolvování „long“ trasy některého ze závodů „Horské výzvy“.

Foto: archiv Ivany Gottliebové
https://rescordis.webnode.cz/