Některá složitější chování bychom psy učili mnohem déle než slepice

Věděli jste, že otec klikr tréninku Bob Bailey se za trenéra psů vůbec nepovažuje? Nebo že klikr původně nebyl vůbec určen pro psy? Pokud vás zajímají názory tohoto světově uznávaného trenéra zvířat, pak je následující rozhovor právě pro vás.

V listopadovém čísle vám představíme nový seriál o „moderním výcviku psů“, a tak začneme raději pěkně od začátku. Jako první vám dnes přinášíme překlad rozhovoru s tzv. otcem klikr tréninku Bobem Baileym. Ten dovedl tuto výcvikovou metodu doslova k dokonalosti. A sám rovněž vzdělává další trenéry na tzv. „Chicken campech“, kde se oni učí trénovat zvířata operantním podmiňováním právě na slepicích.  Autor našeho nového seriálu o moderním výcviku psů Ing. Martin Laco se podobného campu zúčastnil a jak sám říká: „Byla to skvělá škola. Přeci jen na slepici nemůžete křičet, není na vodítku, nepřijde se pomazlit, a přesto jsme ji naučili velmi složitá chování, která bychom psy učili o mnoho déle, než se nám to povedlo u slepic.“

Pane Bailey, povězte nám něco o zákulisí vašeho trénování zvířat.

Odjakživa jsem se zajímal o zvířata a jejich chování. Moje vzdělání je technické (fyzika, chemie) a biologické. Moje první zkušenosti byly se studenokrevnými obratlovci (plazi, obojživelníci, ryby) a s bezobratlými (hlavonožci, korýši).  Do roku 1962 jsem byl samouk (četl jsem nějaké věci od Skinnera a Brelanda). V roce 1962 jsem byl námořnictvem najat jako ředitel výcvikového programu pro mořské savce. Měl jsem štěstí, protože mentory mi byli Keller a Marian Brelandovi a Kent Brugess (jak bych mohl něco pokazit, když mě učili tito tři). Má předchozí práce s delfíny zahrnovala práci na otevřeném oceánu. V roce 1965 jsem se připojil k Animal Behavior Enterprises (ABE), v tom roce i Keller zemřel. O rok později jsem se oženil s Marian. V roce 1969 jsem se stal generálním ředitelem ABE. Trénoval jsem přes sto čtyřicet různých druhů zvířat a tisíce individuálních jedinců. V roce 1990 jsme s Marian opustili ABE. Od roku 1991 jsem odešel z aktivního tréninku zvířat. Od roku 1996 jsme s Marian začali učit jiné trenéry, a to až do její smrti 25. září 2001. Na smrtelné posteli jsem jí slíbil, že v naší práci budu pokračovat. Stále si uchovávám veškeré plány tréninků.

Jak jste zavedl učení operantním podmiňováním do tréninku psů?

Učení operantním podmiňováním bylo vždy součástí ABE, a to už od roku 1947. Produkovali jsme různá show a různé behaviorální přístupy, abychom ukázali ostatním, co umíme. Za ta léta jsme pracovali se stovkami trenérů zvířat. Donedávna však trénink psů byl jen malou částí naší působnosti, tudíž jsme pracovali jen s malým počtem trenérů psů. Když jsme však v roce 1996 s Marian začali učit, bylo trénování psů největším segmentem našeho podnikání. Mezi prvními našimi studenty byli taktéž především trenéři psů – Terry Ryan a Karen Pryor. Naše workshopy přitahovaly chovatele zoo, veterináře, trenéry ptáků, trenéry delfínů, psychology a mnoho dalších, které zajímala behaviorální analytická technika. Většina našich studentů byla totiž již trenéry, kteří sami trénovali ostatní a dvě třetiny z nich právě psy.

Na vašich slavných táborech používáte slepice, proč?

Brelandovi používali slepice jako učební model již od roku 1947. Nikdy jsem nenašel lepší zvíře pro výuku základních principů učení zvířat. Slepice jsou odolné, dostupné, geneticky stejné a akorát tak veliké. Co se týče chování, jsou jednoduché. Rychle se učí a postrádají většinu složitých sociálních interakcí jako většina savců, či jiných ptáků. Zdá se, jakoby v hlavě měla jen – jíst, nenechat se sníst a rozmnožovat se. Tato jednoduchost pomáhá v učení změny chování. Slepice se pohybují velmi rychle, testují a rozvíjejí reakce trenéra. Dožívají se devíti až patnácti let a naučí tak mnoho studentů.

Myslíte si, že jste trenérem klikr tréninku? A proč?

Nejsem trenér klikr tréninku. Používám klikr, a to poměrně úspěšně. Keller a Marian Brelandovi používali klikr již v roce 1943. Nyní užití jména „Trenér klikr tréninku“ znamená, že je zakázaný trest a to především pozitivní trest. Já sám si dovolím použít trest, pokud věřím, že je nezbytný pro další postup. Zřídka ho však používám.

Věříte, že je možné trénovat zvířata k výkonu a soutěžím bez použití averzivních metod?

Nikdy jsem na takové soutěži psů nebyl. Trénoval jsem psy a jiná zvířata v poměrně náročných a stresujících prostředích. Naši psi, kočky, havrani, supi, delfíni a jiná zvířata museli vykonávat složité úkoly v nových a dokonce i nepřátelských prostředích po mnoho hodin. Pouze zřídka jsem se uchýlil k trestu, a to ještě v případech, kdy šlo o život (doslova). Je pro mě těžké pochopit použití trestu u poměrně jednoduchých chování, které se dělají na soutěžích.

Keller Breland představil klik trénink ve výcviku psů již po roce 1940, ale neuchytil se, až nyní. Proč?

Jednoduchá odpověď. Vše potřebuje čas, tenkrát na to ještě nebyl ten správný. Keller a Marian byli daleko napřed. Fred Skinner se snažil přesvědčit Brelandovi, aby ještě zůstali ve škole. Skinner nevěřil, že tato technika je už připravena ke komerčnímu použití. No, obě strany měli pravdu a zároveň se pletly. Bylo to dost na to, aby se tím Brelandovi mohli živit, ale málo na to, aby s tím přesvědčili ostatní. A také Brelandovi nebyli tak charismatičtí – byli skvělí, oddaní, tvrdě pracovali, ale neměli potřebné charisma. Někdy tvrdá práce a „pravda a americká cesta“ nejsou dost.

Myslíte, že klikr trénink bude dál pokračovat nebo je to jen módní vlna?

Nejsem fanouškem toho, aby se klikalo do smrti. Správné použití klikru je podobné skalpelu, který se používá pro jemné řezy. Nicméně rostoucí používání posilování chování namísto trestání je dobré. Myslím si, že převládající „klikání“ je cenou za to, že trenéři dávají přednost posilování chování před tresty. Většina majitelů zvířat nepotřebuje klikr. Dle mého názoru je ale klikr trénink snadnou cestou, jak dosáhnout požadovaného chování. Pokud chce majitel více než jen zvíře krmit, hladit a hrát si s ním, tak poté sáhne po klikru. Myslím si, že většina trenérů jednou přijde na to, že klikr je tím nejsilnějším nástrojem, který mají a přestanou klikat nadosmrti, ale naopak začnou objevovat jeho skutečný potenciál.

Kdyby k vám přišel trenér psů s tím, že by se chtěl stát lepším trenérem. Co byste mu řekl?

Řekl bych: „Nauč se základy, rozvíjej mechanické schopnosti, věnuj pozornost načasování, kritériu, objevuj posilovače, buď k sobě kritický.“

Má kromě kariéry klikr trénink vliv i na váš osobní život?

Trénování zvířat a chování zvířat mě provázelo většinu života. Myslím, že se snažím posilovat chování u jiných, když se mi líbí a když mohu. Klikr trénink má malý vliv na to, co dělám nebo chci dělat.

Co vás naučil klikr trénink?

Klikr trénink mě nenaučil celému celku trénování zvířat, kromě toho, že spousta lidí může být jen chycena v módní vlně a prázdných frázích. Objevování a změna chování mě naučily hodnotám, že se na vše nemůžu dívat jen z mého pohledu (týká se i lidí). Pokud se příliš zaměřujete na jedno chování, velmi často dojde k misinterpretaci. Nejdříve musíte pozorovat. Poté můžete interpretovat, spekulovat, analyzovat a mnoho dalšího. Ale jako první musíte jen kriticky pozorovat.

Jaký je váš oblíbený tréninkový moment?

Stejně jako u horolezectví nebo seskoků padákem, je to pocit úspěchu, když se k vám trénované zvíře opět vrátí (připlave nebo přiletí) v otevřeném prostředí (ve volné přírodě). Opojný pocit se vždy zvyšuje s návratem zvířete podle trvání délky a složitosti cesty. Pokaždé, když zvíře propustíte, může si jít, kam se mu zachce. Můžete být úspěšní na 99,999%, když se zvíře vrátí k dalšímu tréninku. Pokud se ale nevrátí, je to stoprocentní selhání. Je to stejné, jako když jste horolezec, chyba znamená stoprocentní smrt. Jako úspěch se tedy počítá jen to, pokud zvíře propustíte a ono se vrátí. Pokud jste nikdy nevylezli horu, neseskočili z letadla nebo nevycvičili divoké zvíře, tak tento pocit nikdy nemůžete pochopit.

Rozhovor převzat z www.clickersolutions.com

Přeložil: Ing. Martin Laco

Foto: archiv Psí škola Arka

www.psiskolaarka.cz

Jazyková úprava: redakce eCanis