Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Ne vše, co je v televizi je ,,Echt“ (reakce na nový pořad o psech)

Dovolím si několik myšlenek k prezentaci vztahů psů a lidí, který je v současné době vysílán na nejmenované televizní stanici.


Ne vše, co je v televizi je ,,Echt“ (reakce na nový pořad o psech)
luisanna 14.1.2017 3027x Zajímavosti

Dalo by se říct, že konečně máme něco co psům a lidem kolem nich pomůže ukázat našim spoluobčanům – kteří zrovna psy nemají moc v lásce, nebo je neznají - to krásné, co dělá psa nejlepším přítelem člověka a co prožívá člověk, který tohoto nejlepšího přítele vlastní.  Myslím, že cílová skupina lidí by měla být začínající majitelé psů nebo zájemci o ně, aby se poučili jak na to.

Po odvysílání prvního dílu jsem zjistil, že tento pořad dle mého názoru psům a lidem kolem nich víc uškodí, než pomůže. Pokusím se pokud možno nestranně zhodnotit, co jsem viděl. Viděl jsem jen obyčejnou manipulaci se psem člověkem bez empatie citu, který potlačil svým přístupem všechno to, co dělá soužití s tímto úžasným tvorem a člověkem hezké. Řeč těla člověka vyjadřovala nadřazenost na hranici krutosti – verbální a monotónní projev se spodním tónem hrozby bez pozitivního prvku. Tedy nic, co by vedlo srdce a oko diváka k poznání toho, co je mezi lidmi a psy hezké. Tam nepřišel učitel a motivátor, ale spíše mstitel – tolik můj dojem.

Vzhledem k tomu, že nechci prezentovat sebe a kritizovat, tak si dovolím pokračovat ve stejném duchu. V 60tých letech minulého století, když začala éra propagace pohledu na psy dle I. P. Pavlova ( hned na  začátku si dovolím poznamenat, že Pavlov nebyl pejskař, ale vědec, který pracoval výhradně s devótními zvířaty bez rozvinutého orientačního reflexu, tedy naprosto účelově směrovanými) začaly se propagovat čtyři výcvikové metody. Ta, která je prováděna v této první části nejmenovaného pořadu, je metoda mechanická, která je správná jen částečně, protože i ten Pavlov – ač vědec, věděl, že pes není prvok, ale zvíře velice inteligentní, sociální. A ke svému životu potřebuje určité motivace a nejen impulzy, protože lidsky řečeno má ctižádost, pociťuje uspokojení a chce někam patřit.

Tedy abychom si rozuměli, tak výborné i při této metodě komentujeme – průměrného si nemusíme všímat, a teprve špatné napravujeme. Tak jsem se tuto metodu učil a poznal já. Kdyby mě napadlo, když jsem byl potrestán  za nedodržování přímé vyučovací osnovy a rčení kdyby nebylo Pavlova, kde jsme mohli s tou kynologii být, že? Ještě dneska téměř po 40 letech se budu muset s tímto přístupem ke psovi potýkat. Dovolím si jednu myšlenku – pes je tvor sociální a ke svému životu potřebuje určitý přístup, jistoty a motivace, nutně potřebuje vědět co je dobře, aby plnil naše přání nebo povely chceme-li a velmi reaguje na  naše vyladění. Umí číst řeč našeho těla dřív než na slova reaguje na gesta, pokud bude jen na konci šňůry  a má žít sám ve společenství bez citu a přístupu, tak se rozsype. Stane se z něj vyděděnec. Takto se může jednat jen se psem žijícím ve smečce. Ta mu to kompenzuje a toho hulvátka a co ho vlastní unese. Chybělo mi tak ukázat lidem, že si musíme  utvořit se svým psem vztah, aby měl vůbec chuť s námi navazovat kontakty a další podstatná věc, která nám hodně pomůže ke zvýšení prestiže – když chceme něco odstranit, tak to vůbec nesmí nastat. Jakmile neukážeme včas psovi, že víme co chce udělat. Tak tu situaci jen přerušíme a příště zase nastane. Pokud chci něco někoho naučit, musím mu to podat tak, aby to pochopil. Řeči o dýchání jsou poněkud mimo pochopení laika. Bylo toho pro mne velkým zklamáním, to jsem překousl, srážení psů na záda, kousání do čenichu, vytí po lesích a podobně, ale považovat škubání vodítkem za psychologické působení mi taky nějak nejde. Vidím tam jen násilí a ne budování vztahu. Můj dojem, že dnešní kynologická veřejnost je někde jinde vzal  zase za své. Vždyť máme kynologické školy, já jsem jen více méně samouk a myslím si, že to zase vyšumí a bude dál poškozovat psy a  poctivé pejskaře.

Jak se zdá, bude pořadu stačit velmi chabá a omezená znalost věci – hlavně vysoké sebevědomí. Fakt je ten, že tam, kde se nic nedá ani změřit ani zvážit, je to poměrně snadné, ale pokud někoho televize hodlá platit zejména z peněz diváků, měla by si ověřit jeho kvalifikaci a patřičné vzdělání. Omlouvám se ale  dle mého názoru by to mělo tak být. Zde se stačí za psychologa jen prohlásit. Tento pán nemá žádnou kvalifikaci, natož psychologickou.

 Poznámka redakce: S názorem pana Beera na pořad z nejmenované televizní stanice se samozvaným psím psychologem naprosto souhlasíme. Vaše redakce – ecanis

Foto: archiv redakce

Kam dál ...


      Podobné články



        -->