Krišpínek měl obrovské štěstí…

Také vás dojímají mnohdy pohnuté a velmi smutné osudy některých zvířat a sem tam k tomu uroníte i slzičku? Prakticky každý den se na sociálních sítích dozvídáme o nějakém pejskovi, který se ocitl v nouzi a potřebuje naši pomoc. Ty příběhy píše sám pan „Život“ a my vám jeden takový právě přinášíme. Pohodlně se usaďte a seznamte se s Krišpínkem…

V říjnu roku 2017 se na mě obrátila paní Harbichová, která se věnuje záchraně psů v nouzi, zda bych byla ochotná vzít do svého azylu pejska nalezeného strážníky v Javorníku. Sdělila mi, že se jedná o jedince typu německý ovčák a že byl nalezen ve velmi zbědovaném stavu. Na podstatné části těla neměl srst a příčina potíží nebyla jasná. Jednou z možností byl i demodex nebo svrab…

Z toho důvodu se nikdo neměl k tomu, aby se pejska ujal a v záchytném kotci v Javorníku vzhledem k jeho zdravotnímu stavu jej chtěli nechat utratit. Tamní veterinář totiž na základě rychlého vyšetření nepříliš prozíravě střelil od boku diagnózu „svrab“, což je infekční kožní choroba.

Krišpín

Pro Krišpínka, jak ho jeho zachránci pojmenovali, jsem se rozhodla vytvořit speciální izolaci, aby neměl šanci se ani přes mříže setkat s ostatními pejsky a nemohl je tedy případně infikovat. Připravila jsem mu v rámci svých možností více méně komfortní apartmá s kobercem a velkým molitanovým pelíškem. Chtěla jsem, aby nebyl sám a měl výhled na dvůr, kde by viděl na ostatní pejsky, ale zároveň s nimi nemohl přijít do bezprostředního kontaktu. Současně jsem po poradě s odborníky koupila přípravek Bajazin (hojivý protizánětlivý pudr) a Infadolan (mast z lanolinu), ze kterých jsem pro něj vytvořila hojivou mast. Pan Jaroslav Sepp mi pak na konci října přivezl Krišpínka ke mně na statek. Hned po krátké procházce jsem ho umístila do kotce. Když jsem ho tam zavřela, Krišpínek mi začal „vyprávět“, co všechno zlého ho potkalo. Byl to tak hrozně tklivý a smutný pláč. Sděloval mi svoji bolest a v tom pláči byl všechen ten neskutečný žal…

Krišpínka jsem hned objednala na veterinu na vyšetření. V Zoovetu v Hradci Králové jsme byli jako obvykle velmi vřele přijati. Psa si vzala na starost paní doktorka Martincová, která provedla veškerá kožní vyšetření. Jeho věk odhadla navzdory mým předpokladům na maximálně tři roky. Na základě chemického rozboru byla zjištěna zvláštní věc. U Krišpínka se nepotvrdila vůbec žádná kožní choroba. Tudíž se s touto novou skutečností naskytla nová jasná diagnóza. Krišpínek si totiž zcela jistě prožil veliké trauma, anebo byl dlouhodobě deprivovaný jak fyzicky, tak i psychicky, že jeho srst na základě toho slezla. Tudíž nám bylo doporučeno kvalitní krmivo a psychicky klidový režim, aby měl možnost se zregenerovat. To byla úplně ideální situace, protože Krišpínek byl až na absenci srsti zcela zdravý a mohl tím pádem jít mezi ostatní pejsky. Byl to strašně moc hodný a vděčný pejsek. K ostatním čtyřnohým členům smečky byl laskavý a také naprosto úžasný k lidem. Strašně rád se mazlil a miloval procházky.

Krišpín

Krišpínkovi jsem srst dál promazávala. Měl holé a navíc i zarudlé tlapky a části obličeje. Měla jsem radost, že den za dnem, týden za týdnem byla jeho srst znatelnější a pomalu mu kožíšek zarůstal. Za několik měsíců se z něj stal krásný veselý chlupáč, který si rád užíval všeho kolem a rychle zapomínal na všechnu tu bolest, kruté rány a útrapy, kterými si v životě prošel. Stával se z něho šťastný pejsek. Jeho příběh neunikl pozornosti celé řady lidí a kdekdo jeho osud velmi silně požíval. Krišpínek se zcela jistě ocitl na hranici života a smrti a do této doby určitě živořil kdesi v kotci, krmen kdoví čím, nejspíš ale zbytky a odpadky... Neměl zkrátka dosud v životě štěstí. Snad jen to, že veškeré to utrpení, které ho potkalo, přežil.

Krišpín

Měla jsem představu, že by Krišpínek potřeboval bydlet v domku se zahradou a nejlépe ještě s jiným pejskem. A to se bez výhrady naplnilo.  Obrátila se na mě jedna sociální pracovnice z Hrochova Týnce, že jim zemřel starý pejsek a jejich bílý švýcarský ovčák velmi psychicky strádá. Potřebuje kámoše. Bydlí v domečku se zahradou a pejsky mají s manželem jako součást rodiny. Neváhala jsem ani minutu. Paní s pánem se přijeli podívat a Krišpínek byl jasnou volbou. S novým psím kamarádem se sžil už v okamžiku, kdy jeho budoucí nová rodina přijela k nám na Heaven Ranch. Hned spolu dováděli, a hráli si jako dva staří známí. A v ten den začal Krišpínkovi šťastný život.

S jeho paničkou se osobně znám a dostávám od ní zprávy, že chlapák se má vážně skvěle. Má jen jeden nešvar. Rád utíká a podniká procházky do okolí sám, a tak museli páníčci obehnat plot pořádnou kari sítí. I s tímto si ale nakonec poradili a Krišpínek je tedy v bezpečí.

Text a foto: Diana Šlechtová

Poháry ve vitríně mi přišly jako málo ambiciózní cíl!Útulky