Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Zajímají vás málo známá nebo téměř neznámá plemena? Hledáte malého milého, ale přesto temperamentního společníka a stále si nemůžete vybrat? A slyšeli jste už někdy o plemeni s tajemným názvem ODIS? Tak právě toto zatím jediné národní ukrajinské plemeno si společně představíme. A kdo ví? Třeba vás okouzlí právě tak jako Markétu Sojkovou, která k nám přímo ze země původu dovezla v roce 2016 úplně první fenku.
Markéta Sojková je dlouholetou chovatelkou bernských a appenzellských salašnických psů, ale není tomu tak dávno, co se jí podařilo přivézt do České republiky vůbec prvního jedince velmi mladého ukrajinského plemene s pro mnohé z nás neznámým názvem ODIS. Jakého pejska si tedy pod tímto označením můžeme představit? To vám odtajníme v následujícím rozhovoru.
ODIS (oděsskaja domašnaja idealnaja sobaka) je vlastně takový krásný střapatý vořech a to mě na něm naprosto uchvátilo. Je to strašně vtipný a neustále veselý pejsek, který všechny kolem sebe nabíjí pozitivní energií. Je to nejen můj názor, ale říkalo mi to už hodně lidí v mém okolí, kteří moji Leušku poznali. Název plemene je odvozen od města jeho původu – ukrajinské Oděsy a v současné době je také jediným ukrajinským národním plemenem.
První záměrné křížení mezi foxteriérem, malým pudlem a maltézským psíkem započalo již v osmdesátých letech minulého století, první jedinci odpovídajícího vzhledu se však začali rodit až v devadesátých letech minulého století. Ale až v roce 2009 byl sepsán standard, který byl inspirován ideální představitelkou plemene – fenkou Franshikou DIO PRESENT. Záměrem při šlechtění bylo úsilí vytvořit ryze společenské plemeno, rodinného pejska, který bude opravdovým parťákem svému pánovi.
Dnes už je, co se týká plemenných znaků, standard poměrně ustálený. Jde zejména o srst, barvu, typické fousky a obočí. Bohužel stále ještě není úplně upevněná velikost plemene, respektive délka nohou. Na jedné straně existují jedinci na kratších nohách, ale výjimkou nejsou ani zvířata na delších končetinách. Správný poměr proporcí by měl být 110% délky těla ke kohoutkové výšce. Ale jedná se opravdu o stále ještě mladé plemeno. V současnosti máme přibližně dvě stě žijících jedinců tohoto plemene na Ukrajině a po Evropě.
To je jednoduché. Odstěhovala jsem se se svou drahou polovičkou do malého domku se zahrádkou, kterou společně šlechtíme, a tím pádem bylo jasně dáno mít psa, který nezničí kytičku nebo keřík, když na ně náhodou stoupne. Ale žádné známé společenské plemeno mě neoslovilo a lovecké jsem nechtěla. Hledala jsem tedy něco nového, až jsem narazila právě na odise.
Ani ne, paní chovatelka byla naopak velice vstřícná a bylo zřejmé, že je hodně nakloněna myšlence, aby se odis dostal i k nám do Čech.
Původně jsem chtěla mít doma Leušku už ve dvou měsících, ale dle všech veterinárních zákonů to bohužel nebylo možné. Štěňátka se totiž mohou převážet až po naočkování vztekliny a po uplynutí požadované doby po této vakcinaci. Takže nakonec to dopadlo tak, že Leuška se ještě na Ukrajině účastnila klubové výstavy odisů. Pro zajímavost uvedu, že se na ní prezentovalo celkem dvacet pět zástupců tohoto plemene. Na této výstavě vystavovali i polští chovatelé polských nížinných ovčáků a odisů, kteří mi ji nakonec přiblížili do Bjelostoku v Polsku. Tam se mnou jela jako doprovod kamarádka Svatava Beránková. Uchovnění bude probíhat jen na základě posudků z výstav, jsme členy klubu málopočetných plemen. Štěňátka určitě plánuji, na krytí poletíme nejspíš na Ukrajinu, nebo pojedeme do Polska, to ještě nevím. Ale už se těším.
Leuška je hlavně perfektní parťák, který se mnou jezdí každý den do práce, a trávíme spolu opravdu hodně času. Je to také pořádný závislák a neustále pozitivně naladěný tvor, který vysílá svoji energii všude kolem. Je velmi učenlivá a vnímavá ke všemu novému, zároveň se však ničeho nebojí.
Jaký by měl odis být? To už bylo zmíněno v odpovědích několikrát. A až bude jednou uznán, pak bude určitě patřit do IX. skupiny FCI mezi společenská plemena, protože právě k tomuto účelu byl i vyšlechtěn.
Každý pes se musí vychovávat a musí mít ve smečce svoji pozici a postavení a je úplně jedno jestli váží dvě kila, dvacet kilo nebo šedesát kilo. Odis je pejsek hodně učenlivý a přizpůsobivý svému okolí. Velice dobře vnímá a rychle a rád se učí.
Určitě by byl výborný na agility, dogdancing, flyball, nosework a spoustu dalších sportů. Já sama jsem se svou fenkou zkusila agility, triky formou pozitivní motivace a nosework a fakt jí to moc jde.
To byla jedna z věcí, které jsem se na začátku trochu bála. Naštěstí ale žádný lovecký pud nemá, alespoň tedy Lea ne. Neslyšela jsem však o žádném odisovi, který by jej měl. Samozřejmě v lese čuchá, ale nikdy nikam neuteče.
Já osobně ji češu skoro každý den. Každé ráno, než jedeme do práce, tak vezmu hřeben a učešu ji, zabere mi ti asi deset minut, což je zanedbatelný čas. Před výstavou s koupáním a foukáním je to cca hodinka a půl.
Odis je v současné době velice zdravé plemeno, netrpí žádnými nemocemi pohybového ústrojí, srdce, ani očí.
Odis se určitě hodí do rodiny s dětmi, ale i ke svobodnému člověku nebo k někomu, kdo by chtěl dělat nějaký kynologický sport. Bydlet může jak v domku, tak i v bytě. Myslím si však, že by se nehodil k hodně starým nebo méně aktivním lidem, protože je až příliš temperamentní.
To je otázka, na kterou odpoví až čas, ale já bych to tomuto plemeni hodně přála a také, aby byl co možná nejdříve uznán FCI…
Foto: archiv Markéty Sojkové
Tentokrát se podíváme do válečného období roku 1940. Tehdy v námi již známém výcvikovém ...
Četnické příběhyFlandeský bouvier není psem, který by se dokázal celý den válet na gauči bez práce. Je to ...
Rozhovory o plemeni-->