Krašák je neskutečně inteligentní pes!

Skutečný příběh plný emocí, chyb, slepic, ovcí a krašáků, kteří umí potrápit i okouzlit. Cesta k nim nebyla jednoduchá – od slepého útulkového psa až po dvě veverky v těle pastevců, které se nebojí vymýšlet a testovat trpělivost své majitelky den co den. Přečtěte si autentické vyprávění o tom, jaké to je žít s chytrými, svéráznými a neskutečně schopnými psy, kteří si hlídání a rozhodování berou do vlastních tlapek. Protože krašák... ten vás buď naučí přemýšlet jako on – nebo to raději vzdáte.

Moje cesta ke krašákům nebyla ani plánovaná, ani úplně přímá. Prvního jsem potkala před více než patnácti lety – byl to útulkový pes, téměř slepý (nebo hluchý, už si nejsem jistá). Okouzlil mě. Chtěla jsem si ho tehdy nechat, ale život to nedovolil. Pak jsem na krašáky úplně zapomněla…

Když ale přišel čas pořídit si psa k ovcím, moje srdce stále patřilo SAO (středoasijskému ovčákovi). Jenže realita – velikost, bezpečnost, praktičnost – mi SAO nedovolila. A tak se mi v hlavě vynořili krašáci. A bylo jasno.

První psi a začátečnické omyly

O krašácích jsem tehdy nevěděla téměř nic. Spoléhala jsem na štěstí začátečníka. Narazila jsem na nabídku štěňat přímo ze Slovinska – chovatel měl osobní komplikace a potřeboval rychle udat poslední čtyřměsíční štěňata. Dovezla jsem si tedy dvě: Ulu a Unu.

Začátky byly divoké. Teorie byla jasná, ale praxe plná slepých uliček. Holky měly čas se nudit a tak se „naučily" hrát si se slepicemi – a pak je i zabíjet. Husy nechávaly být. Naučily se šplhat, lézt na přístřešky, přeskakovat překážky. Krašák je malý, lehký a extrémně obratný. Jsou to veverky.
Přišla puberta. A s ní zájem o ovce. Hlavně Una si vybírala slabší kusy a pošťuchovala je, trhala vlnu, hrála si. Nešlo o loveckou agresi, ale stále o velmi nevhodné chování. Řešili jsme to oddělováním, pozorováním, nočním hlídáním. Čím víc se nudily, tím víc „vymýšlely". Teď už je klid. S dospělostí se Una zklidnila. Se stádem mají holky příjemný vztah – spíš jako spolubydlící než rodinu, ale funguje to. Často pozorují jehňata, občas jim dokonce čistí ouška. (Ano, i to je třeba hlídat, protože pak se mláďata víc fixují na psy než na ovce a nekojí se.)

Chytré... Až moc…

Krašák je neskutečně inteligentní pes. Nejenže ví, co chce, ale umí si počkat na příležitost. Umí s vámi manipulovat, využít momentu, kdy ztratíte pozornost. Zároveň mají fantastickou paměť a orientaci. Například velmi dobře rozeznávají jednotlivé typy lidí, zvířat i situací. V létě se naučily identifikovat ptáky podle typu letu – a ony samy si určují, co je hrozba. Srny? Ano. Srny totiž ničí ohradníky a ohrožují ovce. Psy na vodítku už tolik neřeší.
Byly chvíle, kdy jsem holky prostě nemohla chytit. Nepomohl piškot, konzerva, maso... použila jsem všechny triky, co znám z výcviku, ale často jsem prostě odešla z pastviny bez psa. Zvlášť když šlo o čas, byla to zkouška nervů.

S věkem se to uklidnilo. Ale zůstal respekt k jejich schopnosti vyhodnocovat situace. Hlídají podle toho, co vyhodnotí jako větší riziko. A když se rozhodnou, že něco udělají, udělají to. Obejdou vás, přeskočí, podlezou – najdou cestu.

Vztah, který se rodí dlouho…

Krašáci nejsou psi, které si přivedete domů, pohladíte a učíte sedni. Je to partnerství, které se buduje roky. Každá minuta kontaktu se počítá. Neexistuje rychlý návod, jen trpělivost, pozorování a neustálé přizpůsobování.
Holky mě naučily víc, než jsem čekala. A pokud bych mohla něco změnit? Možná bych si přála, aby byly o chlup méně chytré. Ale pak by nebyly tím, čím jsou: spolehlivé, samostatné, hrdé a přesně takové, jaké pastevecký pes má být.

Eva Štemberová
Foto: archiv Evy Štemberové