Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Rozeznáte od sebe bez problému Kavalír King Charles španěla a King Charles španěla nebo v tom máte tak trochu „hokej“? A není divu, tato dvě velmi úzce příbuzná plemena jsou si i neuvěřitelně podobná a přesto je každý jiný a svůj. Pojďme si je tedy navzájem porovnat!
Plemeno King Charles španěl jsem začala posuzovat ve stejné době jako kavalíry; v minulém století se to tak dělalo, že byla povolena aprobace na příbuzné rasy a king je s kavalírem velmi příbuzný. Jejich původ se v historii proplétá s osudy anglických panovníků a i z obrazů dávných mistrů je patrné, jaký typ malého španěla byl právě v oblibě, zda ten větší s delším nosem nebo ten malý s nosíkem mezi očima
Když bych měla porovnat obě plemena z pohledu posuzovatelky exteriéru, musím asi začít u typu. V postavě a pohybu by rozdíl být neměl, jen váha a kohoutková výška je u kinga podstatně menší. Jinak rovná horní linie, prostorný hrudník, dobře uložené lopatky a pěkné úhlení pánevních končetin, to všechno by měla mít obě plemena stejné – prostě pes s nápadně elegantním pohybem, na kterého je radost se dívat. Ani barevně nejsou jiní – čtyři barvy si na kožichu nesou oba, king i kavalír.
Kavalír je extrovert s tendencí své city přehánět!
Výrazně se ovšem liší v utváření hlavy. Zatím co u kavalíra při posuzování hledám, pokud možno, co nejplošší temeno a vysoko nasazené uši, king má naopak hlavičku s typickou „věžičkou“, tedy vrcholek hlavy má nápadně vystouplý s ušima níže nasazenýma. Délka nosu kavalíra se pohybuje okolo 3,8 cm, king nemá nos téměř žádný. Jeho čenich tvoří s kulatýma očima při pohledu zepředu téměř jednu přímku, a tím jsou samozřejmě podmíněny i čelisti a skus, který je pro kavalíra standardně nůžkový, zatím co king má v tlamičce předkus.
Pokud je king pečlivě připravený, předvede na výstavním koberci všechnu tu dojemnou důstojnost malého hrdého psíka!
Ovšem největší rozdíl spatřuji v jejich povaze. Někdy se mi zdá, jakoby tato dvě plemena neměla v charakteru téměř nic společného.
Kavalír je extrovert s tendencí své city přehánět. Miluje svého pána a celou rodinu, kamarády, sousedy a známé… a nakonec cizí lidi má rád také, a když ho hodnotím na stolku, podělí se o svoji lásku i se mnou. Tlapky okolo krku a olízaný mejkap jsou při posuzování kavalírů běžnou věcí. Někdy je jejich nadšení tak velké, že je musí majitelé trochu krotit, abych je mohla vůbec ohodnotit.
Naproti tomu king nakráčí do kruhu s výrazem – no, když jinak nedáš, tak tu s tebou chvilku pobudu, ale žádné důvěrnosti, prosím! Při posuzování kingů si víc než u kavalírů dávám pozor na signály, kterými mě pejskové na pociťovaný diskomfort upozorňují. Zívání, olizování se, zpomalování a někdy i neochota dojít k rozhodčímu blíž než na dva metry, je pro některé jedince tohoto plemene typické. Dávají tím najevo, že nemají dost prostoru nebo je jim nepříjemná pozornost cizího člověka, či je děsí panel s reklamou, co stojí vedle kruhu. Kingové, jako ostatně většina brachycefalických plemen, umí kýchnutím naznačit, že toho mají tak akorát a jejich téměř intimní komunikace s majiteli je opravdu velmi zajímavá. Dlouhý pohled naznačující přání se vzdálit, frknutí, které ani nelze přehlédnout, tlapka položená na paniččino předloktí… To všechno jsou jasné výzvy – nelíbí se mi tu, JDEME!
Proto především majitele King Charles španělů upozorňuji, aby nepodceňovali pečlivou výstavní přípravu. Jenom když je pejsek důkladně seznámený se vším, co ho v kruhu čeká, když má jistotu, že se mu nikdy nic protivného nepřihodí a naopak, že bude za všechno náležitě odměněný, předvede na výstavním koberci všechnu tu dojemnou důstojnost malého hrdého psíka.
Míša Čermáková
Foto: Michaela Ouředníková, Martina Kasanová, Daniela Barbora Jugasová, Radka Bartmanová, Luděk Novotný, archiv Kristiny Kulhánkové
Učarovala vám také švýcarská salašnická čtyřka a nejraději byste si pořídili hned ...
Rozhovory o plemeniVítejte opět v tak trochu adrenalinovém světě rhodéských ridgebacků! Tentokrát si budeme s ...
Rozhovory o plemeni-->