Kdo je vlastně chovatel?

Jste chovatel a uráží vás, když se stejným slovem označují i lidé, kteří hromadně týrají své psy, či mají svůj rádoby chov založený na množení psů bez pravidel a rodokmenů? Kdo je tedy vlastně tím chovatelem v pravém slova smyslu...?

To jsme zase jednou vybrali téma takřka do pranice. Ale proč vlastně ne? Být chovatelem je velkou zodpovědností a zároveň se tato činnost může přirovnat i k jistému druhu umění. Umění, které vytváří plemeno k obrazu dokonalému. Být chovatelem je podpisem toho, jakým je ten či onen člověkem. Být chovatelem je...

Každý je takovým chovatelem, jak mu svědomí dovolí. Někteří o své psy a odchovy pečují s neskutečnou láskou, investují mraky peněz za nejkvalitnější krmení, veterinární péči, ubytování atd. Však to znáte. A pak jsou tu ti druzí. Ti, kteří dělají špatné jméno právě těm poctivým a svědomitým chovatelům.  Existuje tedy nějaká definice pro chovatele...?

Co lze najít v řádech?

Je zvláštní, že v Chovatelském řádu nenajdeme definici toho, kdo je chovatelem a co vlastně má takový člověk splňovat, aby jím mohl opravdu být. Chovatelem se v ČR totiž může stát prakticky každý, kdo si zaregistruje svou mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici u ČMKU, která však nejdříve příslušnou žádost předává ke schválení FCI. Ať se však díváte na Chovatelský řád nebo Řád ochrany zvířat při chovu psů (které naleznete na stránkách ČMKU), naleznete zde pouze to, v jakých podmínkách můžete psy chovat, od kolika do kolika let, ale nikde není definice toho, kdo je vlastně tím chovatelem a co by měl tento člověk znát či umět. Vlastně ne tak úplně. V Řádu ochrany zvířat při chovu psů naleznete v článku  3 odst. 5  informace o tom, co by měl chovatel umět rozeznat:

Chovatelství a jeho záludnosti...

Každý chovatel nějak začíná, každý má nějakou vizi, přání, tužby a představy, jak to své plemeno povede. Na co se zaměří a co je pro něj prioritou. Ostatně i takové otázky od nás chovatelé dostávají v rozhovorech, které s nimi děláme. Je však správné, že může dnes být chovatelem každý? Myslíte, že by bylo správné a reálné, aby chovatelé před získáním své mezinárodně uznané chovatelské stanice měli prokázat jisté znalosti a dovednosti? Možná by to něco málo vyřešilo. Avšak největší problémy plynou z řad těch, které chovateli nazývají media ve spojení například s množírnami. A kolik z nich mělo svou registraci chovatelské stanice?

Zákon hovoří jasně!

Například zákon 166/1999 Sb. Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) hovoří o tom, kdo je chovatelem a doslova uvádí toto: Pro účely tohoto zákona se rozumí chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. A tak není divu, že v televizích či novinách čteme o chovatelích, kteří týrají svá zvířata. A to vrhá špatné světlo právě na ty opravdové chovatele.

Je správné stavět do jedné roviny dva naprosto odlišné chovatele?

Jistě, že ne, ale my s tím nic neuděláme. Budeme jen dále sledovat, jak jsou chovatelé špatní a jak dělají vše jen pro peníze. A tak se ptáme, jaký na to máte názor vy, naši milí čtenáři? A líbí se vám, že jste titulováni stejně jako někteří tyrani? Napište nám svůj názor do diskuze pod článek přímo na našem webu.

Foto: archiv redakce